Pokud něco není rozbité, neopravuj to, vzkázal britský historik Ash, když chválil muniční iniciativu
Timothy Garton Ash je oxfordský historik střední a východní Evropy. Jeho knihy i články ve světových médiích spojuje obhajoba liberální demokracie v Evropě. Když se například za českého předsednictví EU v roce 2009 řešily přerušené dodávky ruského zemního plynu a válka v Gaze, Ash do Süddeutsche Zeitung napsal, že zahraniční politiku EU nebere nikdo vážně. Svůj pohled na evropské záležitosti popisuje v rozhovoru pro Český rozhlas Plus.
Když jste sledoval Ursulu von der Leyenovou a její evropské kolegy u prezidenta Trumpa v Bílém domě, kam přijeli podpořit prezidenta Zelenského, přišlo vám to hodně odlišné od předchozí éry?
Byl to nádherný i hrozný okamžik zároveň. Bylo úžasné, že evropští vůdci všeho nechali a letěli do Washingtonu, aby poskytli Zelenskému podporu. Ale bylo dost hrozné, že k tomu muselo dojít. Všichni evropští lídři museli sedět jako školáci před ředitelem Donaldem Trumpem a nechat si od něj přednášet.
Z toho plyne dvojí lekce. Lidé občas mluví o EU jako o ekonomické supervelmoci, která nám dělá regulátora. Trump a Putin nám ukázali, že jednostranně zaměřená supervelmoc není supervelmocí. Trump může vždycky říct: „Dejte nám dobrou dohodu o clech, jinak vás nebudeme bránit.“
Takže poučení, které plyne pro Evropu, je, že pokud chceme být mocností, musíme být mocností ve všech třech dimenzích - vojenské, ekonomické a politické. Nejen v jedné z nich.
V roce 1999 jste pro francouzský deník Libération napsal, že by Evropa měla mít vlastní armádu. Označoval jste to tenkrát za ještě větší prioritu než zavedení eura. Co říkáte na současný způsob vyzbrojování Evropy? Na to, jak se snaží Evropa koordinovat prodeje, nákupy zbraní a budování svých armád?
Vždy jde o armády v množném čísle, že? Evropské země se totiž nehodlají vzdát koncepce státu, který chce mít vlastní armádu. Objevují se však nové snahy o koordinaci. Jednou z nich je muniční iniciativa prezidenta Petra Pavla, která je hodná obdivu, protože je velmi praktická a pragmatická. „Pojďme tu munici sehnat a dostat ji na Ukrajinu.“ Myslím si, že jde o velký úspěch.
Ukrajina díky české muniční iniciativě získala až 3,5 milionu kusů munice, řekl Pavel
Číst článek
Také bych řekl, že evropské země teď začnou více utrácet, více budovat svůj obranný průmysl. Otázkou je, zda to můžeme také racionalizovat. Protože nejde jen o to, že neinvestujeme dost peněz. Jde také o to, že utrácíme velmi neefektivně, kvůli tomu, že každá země chce investovat do své vlastní země, do svého vlastního obranného průmyslu. Nejednotnost je pro Evropu velká výzva.
Dokážeme se domluvit na tom, kolik tanků se budou vyrábět v Německu, kolik letadel ve Francii nebo v Británii a jaký typ zbraní se bude produkovat v Česku? To je pro země EU těžký úkol.
Zatím ale není jasné, co bude dál s českou muniční iniciativou. Vítěz voleb a předseda hnutí ANO, Andrej Babiš, k ní má výhrady. Míní například, že by jí mělo organizovat spíše NATO. Také říká, že by zbraně na Ukrajinu měly vyvážet jen firmy, anebo to, že už pomáháme prostřednictvím příspěvků Evropské unii…
Existuje anglické přísloví: „Pokud něco není rozbité, neopravuj to." A tato věc funguje velmi dobře. Řekl bych, že muniční iniciativa má přínos i pro český obranný průmysl, protože do něj přicházejí velké zakázky.
Z hlediska národohospodářského zájmu České republiky by podle mě bylo dobré v iniciativě pokračovat. Myslím, že si díky iniciativě Česko vybudovalo jistou prestiž, protože o ní každý ví a uznává její význam. Takže bych se ji nevzdal tak lehce.
2:54
Nábor do armády je úspěšnější než loni, už nastoupilo skoro 1500 lidí. Vojáky ale trápí odchod juniorů
Číst článek
Byl jste jedním z evropských expertů, intelektuálů, kteří obhajovali přijetí Česka, Polska a Maďarska do Evropské unie. Vzpomínám se i na váš článek v deníku Le Monde z roku 2000, kde jste také doporučoval, aby náš region byl účastníkem některých obranných nebo zahraničně-politických aktivit v Evropě, ještě před vstupem do EU. A teď je Ukrajina v podobné situaci. Chce být přijatá, ale zároveň běží válka a někteří členové Evropské unie ji do společenství přijmout tak brzy nechtějí. Jaká je podle vás tedy úloha našeho regionu v této komplikované geopolitické situaci?
Doufal bych, že střední Evropa se svou zkušeností s ruským imperialismem, s imperialismem vůbec a s bojem za nezávislost po celá staletí, zůstane v první linii podpory Ukrajiny. Jak při obraně Ukrajiny, tak při podpoře její snahy stát se členem Evropské unie a zůstat ve velmi úzkém vztahu s NATO. To je realistický cíl.
Bohužel v tuto chvíli, když se podíváte na premiéra Slovenska Fica, maďarského prezidenta Orbána a nyní i na prezidenta Nawrockého v Polsku, tak to tak nevypadá. Visegrádská skupina není v popředí. Avantgardou jsou ve skutečnosti pobaltské státy, Skandinávie a severoevropské země jako Velká Británie.
Ale stále bych rád doufal, že střední Evropa bude v tomto ohledu hrát vedoucí roli vycházející z vlastního pochopení historie.
Mimochodem, pokud bude za pět let Ukrajina stabilním, bezpečným, nezávislým státem s ekonomikou, která začíná růst a je těsněji integrována do Evropské unie, bude to pro Českou republiku také obrovská ekonomická příležitost. To udělá s vaší ekonomikou zázraky. Takže v obraně Ukrajiny jednoduše vidím i národní zájem.
Celý rozhovor si můžete poslechnout nahoře v článku.
