O ‚nepolitické politice‘ mluvil Havel ve dvou předlistopadových textech v uvozovkách, říká Pithart
5. října 1936 se v Praze narodil Václav Havel: dramatik, disident, kritik komunistického režimu. Po jeho pádu se stal prezidentem Československa a později i České republiky. Václav Havel je považovaný za autora konceptu nazvaného „nepolitická politika“ a je také kvůli němu kritizován. Podle Petra Pitharta použil ale Václav Havel pojem ve svých předlistopadových textech jen dvakrát, a to ještě v uvozovkách.
„Nepolitická politika“ je na první pohled nesourodý pojem. Přesto se v našem veřejném prostoru objevuje a častokráte s dehonestujícím nádechem. Půdorysem pro tento pohled na svět může být podle Petra Pitharta „opatrnost, až nechuť k politickému stranictví“.
Pod pojmem „nepolitická politika“ se tak skrývá podle hosta pořadu Vladimíra Justa „údajná doktrína, která je založena na upozadění standartních politických stran a na zákulisním, mimoparlamentním ovlivňování politiky jakýmisi nátlakovými skupinami bez mandátu, zato se schopností zákulisních intrik a rejdů. Tyto ‚nikým nevolené‘ nátlakové skupiny se například maskují jako nevládní organizace či občanská společnost.“
K systému stran se hlásil
Ale pak je pro mnohé překvapením, že sám Václav Havel se k systému politických stran přihlásil v době, kdy to bylo opravdu výjimečné, a to v čase pražského jara.
Tehdy totiž běžel plným proudem a plný nadějí obrodný proces, ale o žádné alternativě vůči Komunistické straně Československa či dvěma dalším stranám – lidovcům a socialistům – sdruženým v tzv. Národní frontě nikdo neuvažoval.
Veškeré reformní snahy byly na půdorysu komunistické strany, byť ta měla získat „lidskou tvář“. A právě tehdy, na jaře 1968, napsal Václav Havel text s názvem Na téma opozice.
„O demokracii lze vážně mluvit jen tam, kde má lid možnost – jednou za čas – svobodně zvolit, kdo mu má vládnout. Což předpokládá existenci dvou souměřitelných alternativ. Totiž dvou svéprávných, rovnoprávných a navzájem na sobě nezávislých praktických sil, z nichž obě mají tutéž šanci stát se vedoucí silou ve státě, rozhodne-li tak lid,“ napsal Havel v textu.
Návrat k Borovskému a Masarykovi
Cesta za vznikem pojmu „nepolitická politika“, jeho obsahem a kontextem dané doby nás tak překvapivě dovede do 19. století, kdy je spjat s názory skvělého novináře Karla Havlíčka Borovského.
Před deseti lety zemřel disident, symbol sametové revoluce a první český prezident Václav Havel
Číst článek
V historii pak můžeme pokračovat osobností prezidenta T. G. Masaryka. Oba shodně přemýšlejí o politice v širším slova smyslu, o politice, kde je třeba akcentovat mravnost, či chceme-li etiku. Bezpochyby právě to nám může i v současném světě tak scházet právě v politickém prostředí.
Ostatně jak uvádí ve své knize Osmadevadesátý Petr Pithart: „Pojem nepolitické politiky Václav Havel uvedl ve svých předlistopadových textech údajně jen dvakrát (a to ještě v uvozovkách).“
Přesto se stále opakovaně vrací ideologizující nálepka „nepolitické politiky“ spolu s osobností Václava Havla a častokráte se týká i těch, kteří soudí zcela černobíle, že buď existuje pouze politika, nebo „nepolitická politika“. A od toho je pak pouze krůček k použití starého rčení, že kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde.
