5. října 1936 se v Praze narodil Václav Havel: dramatik, disident, kritik komunistického režimu. Po jeho pádu se stal prezidentem Československa a později i České republiky. Václav Havel je považovaný za autora konceptu nazvaného „nepolitická politika“ a je také kvůli němu kritizován. Podle Petra Pitharta použil ale Václav Havel pojem ve svých předlistopadových textech jen dvakrát, a to ještě v uvozovkách.

Praha 16:29 18. prosince 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Nepolitická politika“ je na první pohled nesourodý pojem. Přesto se v našem veřejném prostoru objevuje a častokráte s dehonestujícím nádechem. Půdorysem pro tento pohled na svět může být podle Petra Pitharta „opatrnost, až nechuť k politickému stranictví“.

Pod pojmem „nepolitická politika“ se tak skrývá podle hosta pořadu Vladimíra Justa „údajná doktrína, která je založena na upozadění standartních politických stran a na zákulisním, mimoparlamentním ovlivňování politiky jakýmisi nátlakovými skupinami bez mandátu, zato se schopností zákulisních intrik a rejdů. Tyto ‚nikým nevolené‘ nátlakové skupiny se například maskují jako nevládní organizace či občanská společnost.“

K systému stran se hlásil

Ale pak je pro mnohé překvapením, že sám Václav Havel se k systému politických stran přihlásil v době, kdy to bylo opravdu výjimečné, a to v čase pražského jara.

Tehdy totiž běžel plným proudem a plný nadějí obrodný proces, ale o žádné alternativě vůči Komunistické straně Československa či dvěma dalším stranám – lidovcům a socialistům – sdruženým v tzv. Národní frontě nikdo neuvažoval.

Veškeré reformní snahy byly na půdorysu komunistické strany, byť ta měla získat „lidskou tvář“. A právě tehdy, na jaře 1968, napsal Václav Havel text s názvem Na téma opozice.

„O demokracii lze vážně mluvit jen tam, kde má lid možnost – jednou za čas – svobodně zvolit, kdo mu má vládnout. Což předpokládá existenci dvou souměřitelných alternativ. Totiž dvou svéprávných, rovnoprávných a navzájem na sobě nezávislých praktických sil, z nichž obě mají tutéž šanci stát se vedoucí silou ve státě, rozhodne-li tak lid,“ napsal Havel v textu.

Návrat k Borovskému a Masarykovi

Cesta za vznikem pojmu „nepolitická politika“, jeho obsahem a kontextem dané doby nás tak překvapivě dovede do 19. století, kdy je spjat s názory skvělého novináře Karla Havlíčka Borovského.

3:37

Před deseti lety zemřel disident, symbol sametové revoluce a první český prezident Václav Havel

Číst článek

V historii pak můžeme pokračovat osobností prezidenta T. G. Masaryka. Oba shodně přemýšlejí o politice v širším slova smyslu, o politice, kde je třeba akcentovat mravnost, či chceme-li etiku. Bezpochyby právě to nám může i v současném světě tak scházet právě v politickém prostředí.

Ostatně jak uvádí ve své knize Osmadevadesátý Petr Pithart: „Pojem nepolitické politiky Václav Havel uvedl ve svých předlistopadových textech údajně jen dvakrát (a to ještě v uvozovkách).“

Přesto se stále opakovaně vrací ideologizující nálepka „nepolitické politiky“ spolu s osobností Václava Havla a častokráte se týká i těch, kteří soudí zcela černobíle, že buď existuje pouze politika, nebo „nepolitická politika“. A od toho je pak pouze krůček k použití starého rčení, že kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde.

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít