Poslanci a zástupci občanských sdružení debatují o tzv. střídavé péči
Politici i zástupci občanských sdružení dnes v poslanecké sněmovně diskutují o posílení institutu tzv. střídavé péče. Poslanec Pavel Staněk z ODS zde předložil návrh zákona o rodině, podle kterého by soudy měly více využívat střídavou péči.
Novela konkrétně navrhuje, aby soud střídavou péči nařídil vždy, když shledá, že rodiče mají zájem na tom, aby jim dítě bylo svěřeno do péče a jeho výchovu jsou schopni zajistit. Ovšem za podmínky, že taková výchova je v zájmu dítěte.
Poslanec upozorňuje na to, že v České republice je svěřováno do péče matky 90 procent dětí a střídavá, popřípadě společná výchova je nařizována přibližně ve třech procentech případů. Debatu o této problematice vítá i ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil:
„Střídavá péče je ve většině vyspělých zemích nařizována přibližně v 10 až 15 procentech případů. Pokud se tedy v České republice jedná o 3 až 5 procent, tak asi opravdu není něco v pořádku a tento institut je využíván mnohem méně, než je to v jiných civilizovaných zemích.“
„Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že střídavá péče má být, a v reálu vždycky je, minoritní variantou, když soud rozhoduje o tom, jak upravit výchovu dětí rodičů, kteří se rozvádějí,“ dodává Pospíšil.
Podle ministra je potřeba o problematice střídavé péče mluvit, otázkou ale zůstává, zda řešení poslance Staňka je ideální: „Nejsem si úplně jist, jestli forma, kterou kolega navrhl, kdy v zásadě stanoví povinnost soudu uložit střídavou péči, pokud jsou splněny zákonné podmínky, je ta nejvhodnější.“
„Střídavá péče má smysl v případě, kdy rodiče udrží tzv. výchovnou koalici, pokud jsou v zásadě schopni se dohodnout, nepoštvávají dítě jeden proti druhému a kdy je výchova kontinuální. To znamená, že dítě sice střídá domácnosti, ale výchova má jasný řád a dítě nezažívá šoky z toho, že je jeden týden v jedno prostředí a druhý v druhém,“ dodává na závěr ministr spravedlnosti.
