Žáci základních škol se už skoro deset let povinně učí druhý cizí jazyk. Připravovaná reforma základního vzdělávání by to ale mohla změnit. Její autoři totiž navrhují, aby se druhý cizí jazyk stal pouze volitelným. „Rádi bychom vzdělávání orientovali na žáka a tím posilovali jeho spoluzodpovědnost a pozitivní vztah ke škole a vzdělávání vůbec,“ vysvětluje jeden z autorů návrhu, předseda Expertního panelu ministerstva školství Jan Jiterský.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha 12:10 6. června 2022 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Proč už nemá být druhý cizí jazyk povinný na základních školách? Z jakých analýz vycházíte?
Já vás jenom na začátku trošku opravím. Ta povinnost není v 8. a 9. ročníku, ale v rámcovém vzdělávacího programu je napsáno, že minimální časová dotace je šest hodin a s výukou se musí začít nejpozději v 8. ročníku. Takže máme školy, které další cizí jazyk učí od 6. ročníku.

A proč ta změna?
Změna vychází vlastně z celkové koncepce revize rámcového vzdělávacího programu, se kterou přicházíme. Rádi bychom vzdělávání orientovali na žáka a tím posilovali jeho spoluzodpovědnost a pozitivní vztah ke škole a ke vzdělávání vůbec.

A pokud máte být za něco zodpovědní, tak byste měl mít určitě možnost volby. Rádi bychom dali příležitost a podporu v rozvíjení vzdělávacího potenciálu každého žáka. To znamená, že budeme orientovat výuku na základě jeho dispozic a svobodné volby, o které jsem mluvil.

A díváme se samozřejmě do zahraničí, takže v neposlední řadě máme zkušenosti z Německa, Španělska a Švédska a Slovenska, kde další cizí jazyk není povinný, a na Slovensku si ho dobrovolně vybírá více než 80 % žáků.

Dalším argumentem je šetření na základních školách, víceletých gymnáziích a osmiletých konzervatořích, kde jsme položili otázku, zda ředitelům těchto škol tato změna připadá smysluplná. Tři čtvrtiny škol nám odpověděly, že změnu vítají. Bylo to víc než dva tisíce odpovědí.

Podle odpůrců návrhu to ale způsobí úbytek žáků, kteří se budou druhou řeč učit. Třeba Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy poukázala na to, že před rokem 2013 mělo druhý jazyk 110 tisíc žáků, po zavedení povinnosti jejich počet vzrostl na 330 tisíc. Není toto argument?
Jak jsem říkal, ze zkušenosti ze zahraničí je tento předpoklad lichý. V zahraničí, kde byla volitelnost zavedena, tak nedošlo k masivnímu úbytku žáků. Navíc počítáme s tím, že další cizí jazyk jako volitelný bude mít snížený počet žáků, pro které se ten další cizí jazyk otevře. Takže toho se určitě neobáváme.

Mluvil jste o některých státech. Většina evropských států podle kritiků toho návrhu jde opačným směrem. Pouze malá část evropských zemí má v základním vzdělávání výuku druhého cizího jazyka nepovinnou. Jsou to například Německo nebo Velká Británie. Ani to pro vás není argument?
Jak jsem říkal, tam, kde ta výuka není povinná, tak nedochází k masivnímu úbytku žáků, kteří se další cizí jazyk učí. Takže samozřejmě střádáme a sbíráme data o tom, kolik žáků se učí aktuálně, a po zavedení této změny budeme vyhodnocovat, k jakému úbytku nebo k jaké změně bude docházet.

Ještě je potřeba říci, že povinnost, která u nás byla zavedena v roce 2013, tak byla zavedena před velkou inkluzí. To znamená v situaci, kdy složení tříd, ve kterých se další cizí jazyk učí aktuálně, bylo úplně jiné.

Takže je potřeba podívat se i ve spolupráci s Českou školní inspekcí na to, jaká je úroveň výuky dalšího cizího jazyka. A to mimo jiné dneska budeme v Poslanecké sněmovně řešit a diskutovat u kulatého stolu. Budeme se tedy zabývat tím, jak zlepšit kvalitu výuky dalšího cizího jazyka na základních školách.

A co třeba zvětšení nerovností mezi dětmi? Dá se předpokládat, že druhý jazyk si zvolí ty motivované a s dobrým rodinným zázemím, zatímco děti ze sociálně slabšího prostředí se na druhou řeč raději ani nepřihlásí.
Zase je potřeba říci, že neexistují žádná data, že by to tak bylo. Je to nějaká predikce, na kterou se opět chceme dívat. Chceme sledovat, zdali k tomuto jevu nedochází. A to, co jsem říkal na začátku: rádi bychom vzdělávání orientovali na žáka. To znamená…

Promiňte, říkáte, že máte data. Společnost EDUin ale říká, že pro rozhodování ta klíčová data chybí. Že není jasné, jaké úrovně dosahují žáci v druhém cizím jazyce. EDUin tak navrhuje, aby Česká školní inspekce dostala za úkol zjistit skutečný stav znalosti druhého jazyka žáků po dvou letech výuky a teprve potom by se měly dělat nějaké závěry. Uvažuje ministerstvo, že by takovou studii třeba zadalo a ještě počkalo?
Ano, i to jsem říkal – ve spolupráci s Českou školní inspekcí se chceme podívat na to, jak vypadá úroveň a dosahované výsledky nejenom v dalším cizím jazyce, ale vůbec ve výuce cizích jazyků na českých školách.

Nechtěl bych, aby ta změna vypadala tak, že bychom bránili jazykovému vzdělávání v České republice. To prosím tak určitě není, naopak. Rádi bychom podpořili vícejazyčnost a jazykové vzdělávání, jen si prostě nemyslíme, že povinnost pro všechny žáky je tou správnou cestou.

Co tedy bude dál? Je už jasné, že druhý jazyk na základních školách nebude povinný, případně odkdy by celá novinka měla začít platit?
Náběhové období – dobrovolné – pro základní školy plánujeme na září 2024. Povinný náběh nového rámcového vzdělávacího programu (RVP) bude v září 2025. Teď aktuálně vyhodnocujeme všechny připomínky, které došly k hlavním směrům v rámci připomínkovacího řízení, a zatím to tedy vypadá, že se spíše kloníme k té volitelnosti.

Tedy vyhodnocujeme samozřejmě i připomínky, které došly z různých asociací. Stále vedeme diskusi. Dnešní kulatý stůl v Poslanecké sněmovně je toho důkazem a náš rozhovor vlastně taky. Takže spíš se kloníme k té volitelnosti, ale rozhodnuto bude nejpozději 15. června.

prh, Jiří Chum Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít