Povinné očkování dětí má v Česku spoustu zastánců i odpůrců
Česká republika patří mezi státy s nejvyšším počtem povinných vakcín. Zřejmě i proto má spoustu svých zastánců i odpůrců. V poslední době v Česku přibývá rodičů, kteří očkování pro svého potomka odmítnou.
Zastáncem povinného očkování je vedoucí lékař Očkovacího centra na poliklinice v Ostravě - Hrabůvce Rastislav Maďar:
„Taky mám malé dítě a taky bych se bál, kdyby se pohybovalo ve školce, kde nejsou kompletně očkované děti. I když se naočkujeme proti všemu možnému, i na doplatek - jako nadstandardní vakcíny. Já si myslím, že ta povinnost vychází historicky z toho, jak to u nás bylo dlouhodobě. I kdyby ta povinnost tady nebyla, tak já bych byl rád, aby si skutečně každý uvědomil, že očkování je úžasná věc.
O povinném očkování mluvila v Odpoledním Radiožurnálu redaktorka Lenka Jansová
Podle něj jen můžeme litovat, že nemáme vakcíny proti mnoha jiným nemocem jako žloutenka typu C, lymské borelióze nebo meningokoku typu B, které u nás zabíjejí lidi.
Povinně jsou děti očkovány takzvanou hexavakcínou. Ta chrání proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, žloutence typu B, bakterii haemophilus influenzae typu B a přenosné dětské obrně. Povinně dostávají vakcínu také proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.
Povinné očkování proti tuberkulóze se nedávno zrušilo. Lékaři už delší dobu upozorňovali na to, že novorozenci mají kvůli němu dost komplikací. Několik dětí v Česku dokonce zemřelo.
„Ty děti zemřely proto, že měly absolutní oslabení imunity, jak buněčné, tak i sérové. A do toho přišla živá vakcína BCG, čili oni se proti této bakterii vůbec neuměly bránit, ta měla volnou bránu do celého organismu a způsobilo těžkosystémové onemocnění tuberkulózní,“ říká plicní lékařka Pavla Nikodýmová.
Může dítě onemocnět žloutenkou typu B?
O vyřazení dalšího povinného očkování se zatím vážně neuvažuje. Proti povinnému očkování bojuje třeba občanské sdružení Rozalio. Petr Sedláček z tohoto sdružení říká, že se v Česku povinně očkuje proti nemocím, které děti nemůžou dostat. Podle něj je v podstatě téměř nemožné, aby malé dítě onemocnělo žloutenkou typu B:
„Myslím tím novorozeňata, která jsou povinně očkována proti této nemoci, protože žloutenka typu B se přenáší krví a pohlavním stykem. Já sám mám doma dvě malé děti, které jsou velmi aktivní a přesto jim nehrozí žádná z těchto nákaz. Když se podíváme například na očkování proti obrně, tak od roku 1956, podle údajů Státního zdravotního ústavu, v České republice nedošlo k jednomu jedinému onemocnění, čili pravděpodobnost, že se dítě může s touto nemocí nakazit, je nulová, protože se tady ta nemoc 60 let nevyskytla.“
