Dva dny nevěděl, co je s jeho rodinou. Pan Šišma vzpomíná po 25 letech na tragické povodně
Od ničivých povodní na Moravě a ve Slezsku uplynulo 25 let. Velká voda v červenci 1997 na sídlišti v Opavě-Kateřinkách zastihla i Petra Šišmu. Z práce se sice stihl dostat domů, ale ženu a děti měl v jiných částech zaplaveného města u příbuzných. A vzhledem k tomu, že nešla elektřina a mobily tehdy nebyly tolik rozšířené, nemohl se s nimi nijak spojit.
S panem Šišmou stojíme přímo pod jeho balkonem v Kateřinkách v Opavě. „Tady sahala hladina vody z druhé strany ve vnitrobloku. Teď je mi to asi tak po krk, takže je to tak 130 nebo 140 centimetrů,“ popisuje Radiožurnálu Petr Šišma. K tomu aby se voda dostala přímo do jeho bytu už chybělo jen opravdu málo.
Pan Šišma mohl být rád, že se toho dne dostal domů. Už v té chvíli nebylo z ulice nic vidět. „V té době jsem měl do půl třetí. To už v té chvíli nešlo. Já jsem věděl, kam jít jen proto, že znám sídliště nazpaměť,“ vysvětluje.
Situace pana Šišmy byla v tu chvíli ale dost komplikovaná. Jeho manželka s dvěma dětmi byla u svých rodičů. Kvůli silným proudům vody ale nebylo možné se k nim dostat.
OBRAZEM: Když přišla ničivá voda. Povodně v roce 1997 braly lidské životy, bouraly domy i celé čtvrti
Číst článek
„Tam jsem se už nedostal, protože zůstávaly i náklaďáky stát uprostřed cesty. Kde byli lidi zaplavení, tam se prostě nedalo dostat. Tam byl už opravdu silný proud,“ doplňuje pan Šišma.
Rodina byla nakonec rozdělena dva dny. Pan Šišma po celou dobu samozřejmě myslel na svoji rodinu, jaká je jejich situace v místě, kde byla povodňová situace ještě o tolik horší.
Pan Šišma řekl, že setkání s rodinou po povodních bylo samozřejmě dojemné především kvůli množství stresu, které z něj v tu chvíli opadlo.
Na otázku, na jakou vzpomínku z povodní nikdy nezapomene, okamžitě odpověděl: „Ticho. Na to všudy přítomné ticho. Jak jsem otevřel balkonové dveře, tak jakoby chyběly hlasy a hluk toho sídliště. Jediné, co bylo slyšet, bylo šustění vody. Na to nikdy nezapomenu,“ řekl konkrétně.
