Praha má po 70 letech opět sochu amerického prezidenta Wilsona
V Praze ode dneška opět stojí socha amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Ta původně stála v parku před Hlavním nádražím, které neslo Wilsnovo jméno. Odtud ji ale za druhé světové války odstranili nacisté.
Kopie originální sochy zachycuje prezidenta Wilsona v nadživotní velikosti a shlíží k budově nádraží. I když tamní park je z většiny ještě v neutěšeném stavu, upravené okolí monumentu napovídá, jak by se prostor mohl proměnit k lepšímu. Socha se do parku před budovou vrátila už před měsícem.
Promluvili prezident Václav Klaus, americký velvyslanec Norman Eisen, bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová. Přišly také stovky Čechů i Američanů a mezi hosty slavnostního odhalení byli bývalý prezident Václav Havel.
"Já jsem tady to místo vždycky spojoval s Woodrow Wilsonem. To že měl ten pomník takové osudy přesně dokresluje složitou historii naší země ve 20. století," řekl novinářům Václav Klaus.
Atmosféru slavnostního odhalení zaznamenal pro Odpolední Radiožurnál reportér Jan Herget
"Nikdy nesmíme změnit své odhodlání bojovat společně, bránit svobodu a hledat pravdu. Vytrvat v našem společném úsilí vedoucím k budování lepšího a svobodnějšího života v našich vlastních zemích," apelovala Madeleine Albrightová.
Obnovu 3,5 metru vysokého pomníku iniciovala nevládní nezisková organizace Američtí přátelé České republiky, které také zajistila finanční prostředky.
Woodrow Wilson stál v čele Spojených států v letech 1913 až 1921. Zasadil se o nové uspořádání Evropy po první světové válce. Díky tomu mohlo vzniknout i Československo.
K čemu jsou pomníky
Seznam hostů slavnostního odhalení dokládá, jaký význam je připisován osobnosti prezidenta Wilsona a jeho zásluhám o vznik Československa. Nad otázkou, k čemu ale potřebujeme pomníky v dnešním moderním městě zauvažoval v Ozvěnách dne historik architektury Zdeněk Lukeš.
O roli pomníků v současných městech uvažoval v Ozvěnách dne historik architektury Zdeněk Lukeš
„Myslím, že Albín Polášek (autor sochy - pozn. red.) nebyl nijak moc vynikající sochař, byla to spíše politická zakázka za 1. republiky. Ale pomník byl odstraněn nacisty, podobně jako některé další a jeho obnovení svým způsobem chápu.“
„Otázkou je, zda-li to měla být kopie Poláškovy sochy, nebo zda neměl vzniknout nový, moderní pomník. To by se mi asi líbilo víc,“ poznamenal Lukeš.
Vyslovil se pro návrat mimořádných uměleckých děl. „Pokud jsme samozřejmě schopni dát je dohromady. Například se vrátil pomník Františka I. na pražské nábřeží - je to vynikající jezdecká sochy bratří Maxů. Přivítal bych i návrat sochy maršála Radeckého na Malostranské náměstí. Moc se mi nelíbí kádrování těch osobností.“
Lukeš považuje pomníky za oživení měst a zdůraznil jejich velkou tradici už z dob antiky. „Připomíná to výrazné osobnosti, na které by se i zapomnělo. Ale samozřejmě kvalita je různá. Některé jsou ozdobou daného místa, jiné ostudou.“
