Pokoj byl plný kouře, elektřinu nikdo nevypnul, báli jsme se výbuchu, popisuje požár hotelu svědek

Na požár nás neupozornil hotelový alarm, ale až policejní sirény a něčí křik, říká Milan Markovič z Černé Hory, který se s manželkou ubytoval v hotelu Eurostars David. Sobotní požár v tomto hotelu v centru Prahy má už čtyři oběti a Milan Markovič Radiožurnálu popsal, za jakých okolností se jemu a jeho manželce podařilo z hořící budovy uniknout.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z hotelu se valil hustý dým, někteří se ho tak mohli nadýchat. | Foto: Milan Pacík | Zdroj: HZS hlavního města Prahy

Co se v hotelu stalo?
Odpočívali jsme v hotelu, bylo tak asi šest večer, s manželkou jsme si říkali, že se ještě půjdeme projít. Byli jsme ve 4. patře – a najednou jsme slyšeli policejní sirény. Vůbec jsme nevěděli, že v hotelu hoří.

Přehrát

00:00 / 00:00

Milan Markovič popisuje, co se stalo v hotelu Eurostars David

A vtom někdo začal křičet: „Hoří! hoří!“ Hned jsme pochopitelně chtěli utéct z pokoje, ale chodba byla plná kouře, tak jsme se zase vrátili do pokoje a řekli si, že tam počkáme, až přijdou hasiči. Přidal se k nám jeden Čech. Zvláštní bylo, že jsme neslyšeli žádný alarm. A další věc – když mi došlo, že ten kouř je z klimatizace, tak pořád fungovala elektřina. Kdyby ji někdo vypnul, tak by možná toho kouře bylo míň. Hasiči přijeli asi za 10 minut, byl to profesionální zásah, pomohli nám, přistavili plošinu a dostali nás ven.

Takže poplašné zařízení nefungovalo?
My jsme žádný alarm neslyšeli. Pokoj byl za chvilku plný kouře z té klimatizace. A elektřinu nikdo nevypnul. Báli jsme se výbuchu. Ale hasiči odvedli skvělou práci. Byli rychlí a postupovali od okna k oknu a snad během deseti minut se jim podařilo všechny lidi z hotelu evakuovat. Někteří čekali u oken, jiní byli na chodbě, byli tam mrtví, některé další odvezli do nemocnice - nevím, kolik jich bylo, ale je nám z toho smutno, je nám jich moc líto, viděl jsem věci, na které do smrti nezapomenu.

A únikové cesty? Viděl jste nějaké značení?
Vůbec ne, bylo tam tolik kouře, že člověk viděl s bídou na půl metru. Když jsme nejdřív chtěli utéct chodbou, neviděli jsme na krok, tak jsem řekl, vraťme se radši do pokoje.
Jenže i ten byl za chvilku plný dýmu. Mačkali jsme se u otevřeného okna a čekali na pomoc.

Lidé na římse, slzy, strach. Podívejte se na zásah hasičů v hořícím hotelu v Praze

Číst článek

Takže okno se dalo otevřít...
Ano, otevřeli jsme ho a čekali na hasiče – a zase musím říct, že to byl profesionální zásah. Stačili jsme si vzít jen pár svých věcí, oblečení mám jen to, co mám na sobě, i pas jsem tam nechal a dneska jsem měl letět do Černé Hory, jenže nemůžu. Takže teď čekám, až se to vyřídí na našem velvyslanectví, zítra už to snad bude v pořádku.

Takže hasiči vás dostali ven oknem?
Jo, přistavili plošinu a sjeli s námi na zem.

Říkal jste, že jste měl včera narozeniny...
Ano, včera jsem měl narozeniny a podruhé se narodil. Odteď je budu slavit tuplovaně. (Směje se.)

Ondřej Luštinec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme