Neměl sofistikovaně naplánovaný útěk. Improvizoval, myslí si policejní psycholog o útočníkovi z Prahy
Útočník Jiří D., který v úterý dopoledne zastřelil v Praze zaměstnankyni úřadu práce, ztratil zábrany a překročil hranici. Myslí si to policejní psycholog Vladimír Voska. „Neměl plány hluboce promyšlené, neměl sofistikovaně naplánovaný únik. Chtěl něco udělat, udělal to a poté improvizoval,“ říká v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.
Zapadá útočník již nyní do určitých typů pachatelů? Jaký může být jeho profil z hlediska zločince?
To v tuto chvíli nemůžeme říct. Pořád nevíme motivy, může to být různé. Vše se teprve dozvíme.
VIDEO: Policie zatkla muže, který střílel v Bělehradské ulici. Hledali ho téměř pět hodin
Číst článek
Když bychom to tedy probrali v obecné rovině, co mohl být zlom toho člověka? Počítá člověk s cestou zpátky?
Cesta zpět už není. Ten člověk evidentně přešel nějakou hranici. Zábrany mu postupně zmizely. Je pravděpodobné, že tento vývoj byl dlouhodobý. Člověk se postupně vyvíjí a jednou je ten čin už takový, že je vidět. Je to dlouhodobý vývoj, který se postupně po malých krůčcích stupňuje, až to překročí nějakou hranici.
Myslíte, že jde v hlavě toho útočníka o nějaký zkrat, nebo to je plánovaná akce?
Pokud je to on a potvrdí se dějová linka, tak je jednoznačné, že tyto činy byly plánované. To ale probíhá v nějakém duševním stavu. Člověk neplánovaně nenastraží ve svém bytě v Praze výbušninu. Stejně tak si člověk na úřad práce nevezme neplánovaně zbraň. Rostlo tam zřejmě nějaké napětí a nakonec se rozhodl překročit tu čáru.
Po střelbě chodil muž několik hodin po Praze, šel si nakoupit oblečení. Co ho k tomu vede?
Nakupování nového oblečení bylo kvůli tomu, aby se zamaskoval. Neměl plány hluboce promyšlené, neměl sofistikovaně naplánovaný únik. Chtěl něco udělat, udělal to a poté improvizoval.
„Neměl plány hluboce promyšlené, neměl sofistikovaně naplánovaný únik. Chtěl něco udělat, udělal to a poté improvizoval.“
Vladimír Voska (policejní psycholog)
Myslíte, že to tedy byla improvizace?
Věci, které dělal, měly nějaký vývoj, nebyl to nijak sofistikovaný čin. Převlečení by si jinak vzal už na úřad práce. Spáchat ten čin je jedna věc, ale jak má člověk promyšlené, co bude dál, je věc druhá. Tento pachatel dle mého názoru neměl promyšlené, co bude dál. Verzí a motivů ale bude mnohem víc. Předpokládám, že to byly osobnostní změny v dlouhodobém čase.
V případě útočníka v ostravské nemocnici pachatel spáchal sebevraždu. Dá se říct, že je to pro takové činy typické?
Je otázka, o jakou jde osobnost. Jak se to vyvíjelo, jak moc si uvědomuje, že dělá něco špatně. Pokud tam je motiv „spravedlivé pomsty“, tak si lidé někdy najdou ospravedlnění jejich činu a necítí hluboce svoji vinu, jsou naštvaní. Někteří ale si uvědomují, že tím potrestají i sami sebe. Záleží to na typologii pachatele, jak čin vnímá, i to, jak se má sám rád.
STŘELBA NA ÚŘADU PRÁCE
V Bělehradské ulici v Praze v úterý dopoledne kolem 11. hodiny střílel zatím neznámý útočník. Policie pracuje s verzí, že by mohlo jít o Jiřího D., po kterém je vyhlášené pátrání, a to v souvislosti s poleptáním ženy ve středních Čechách. Při střelbě byla zraněná jedna žena, která odpoledne svým zraněním podlehla. Podle informací serveru iROZHLAS.cz policie muže po 15. hodině zadržela v Palackého ulici.
