Praktičtí lékaři chodí za pacienty stále méně. Lidem radí zavolat si záchranku, to ale ze zákona nesmí
Bolest v krku, průjem nebo preventivní prohlídka. Důvody, proč většina lidí čas od času musí navštívit svého praktického lékaře. Jsou ale i tací, kteří naopak potřebují, aby on navštívil je, například tehdy, když jsou upoutáni na lůžko. Jenže podle zjištění Radiožurnálu klesl mezi roky 2009 a 2017 počet těchto návštěv o třetinu. U dětí pak dokonce o polovinu.
„Odmítal pít, nejedl v podstatě několik dní, my jsme akorát potřebovali ten průjem zastavit a zjistit, v čem je problém,“ popisuje Radiožurnálu paní Dana stav svého bezmála osmdesátiletého otce.
Na pochůzky za nemocnými chodí praktičtí lékaři stále sporadičtěji, svým pacientům raději doporučí zavolat si záchranku
Starý pán nechodí, rodina proto zavolala lékaři, aby se na něj přijel podívat domů. Bezbariérový přístup totiž v ordinaci nemá.
„Od úterý do pátku jsou uvedeny na jeho ordinačních hodinách odpolední návštěvy pacientů, ale bylo nám řečeno, že návštěvy pacientů nedělají, že si máme zavolat sanitku.“
Rodina se radou řídila, a to dokonce opakovaně.
„Záchranná služba v podstatě dvakrát nám sdělila, že už voláme záchranku v rozmezí šesti dnů třikrát a že toto je ze zákona povinen dělat praktický lékař,“ říká paní Dana.
Parte na protest v ordinacích. Lékařům vadí kromě nízkých odměn také EET a málo času na pacienty
Číst článek
Nejde přitom o ojedinělý příběh. Zatímco ještě v roce 2009 doktoři průměrně denně navštívili asi 1700 domácností, v roce 2017, tedy v době, z níž jsou poslední dostupná data, to už bylo o třetinu méně.
Naopak rychlou záchrannou službu lidé volají častěji. „V roce 2009 bylo vykázáno zhruba 496 tisíc výjezdů zdravotnické záchranné služby, v roce 2017 to bylo téměř 578 tisíc výjezdů, tedy přibližně o 16,5 procenta více,“ říká Lucie Krausová z Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP).
Podle Jany Uhrové ze Sdružení praktických lékařů mají doktoři ze zákona povinnost pacienty doma navštěvovat.
„Pokud řekne, že nebude dělat návštěvy zásadně a vůbec, tak je v rozporu jak s platnou legislativou a platnou metodikou, tak s podmínky smlouvy s pojišťovnou, a měl by být upozorněn, sankcionován a případně tu smlouvu ztratit.“
Když má navíc pacient předepsané léky, musí ho lékař vidět minimálně jednou za tři měsíce. Třeba otce paní Dany ale praktický lékař nezkontroloval sedm let. Pro recepty chodila rodina.
Lidé utratí za léky 2000 ročně, Česko dává na zdravotnictví méně než jiné vyspělé země
Číst článek
„Lékaři samotní raději dávají přednost ordinování v ordinacích a dokonce si nechávají příbuzné zvát k tomu, aby chodili pro recepty,“ popisuje každodenní praxi Luboš Olejár ze Svazu pacientů České republiky.
Stížností podle něj přibývá. Jenže lékaři nemají moc velkou motivaci za nemocnými jezdit. Náklady na pacienty totiž doktoři pojišťovnám vykazují paušálně a příplatky za návštěvy podle Jany Uhrové ze sdružení lékařů moc motivační nejsou.
Stěžovat na lékaře se lidé bojí
„Desítky let, od doby zavedení kapitace, což byl rok 1997, tak je taxa 60 korun za návštěvu, což se samozřejmě nevyplatí. To je v medicíně částka opravdu směšná.“
Cestovné si přitom lékaři můžou vykázat paušálně, ať už pochůzky dělají, nebo ne. Jenže zatímco jedna návštěva praktika vyjde na několik desítek korun, záchranná služba stojí podle Krausové výrazně víc.
„V loňském roce VZP uhradila za jeden výjezd záchranné služby v průměru 2600 korun.“
Podávat stížnost na své praktiky se ale lidi bojí. Především senioři mají strach, že by je už nikdo jiný do péče nepřijal. I proto Svaz pacientů doporučuje posílat podněty na krajský úřad anonymně.
