Je Hrad veřejným prostranstvím? Nejvyšší správní soud zrušil kvůli procesní chybě verdikt
Nejvyšší správní soud prozatím nezodpoví spornou otázku, zda jsou plochy na Pražském hradě veřejným prostranstvím. Sice už rozhodl o kasačních stížnostech ministerstva vnitra a Správy Pražského hradu a zrušil verdikt Městského soudu v Praze, důvody jsou však jen procesní. Pochybení spočívalo v tom, že Městský soud v Praze nepřizval do řízení Správu Pražského hradu.
„Materiální podmínka účasti stěžovatelky na řízení byla splněna a soud ji měl vyzvat, aby uplatnila práva osoby zúčastněné na řízení,“ stojí v rozhodnutí, které je dostupné na úřední desce. Městský soud v Praze musí rozhodovat znovu a napravit pochybení.
Spor, jestli je Hrad veřejným prostranstvím, bude řešit správní soud. Vnitro to odmítá
Číst článek
Protože Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek v důsledku procesní vady, nemohl se zabývat dalšími námitkami, a to zejména otázkou, zda místo konání shromáždění je, či není veřejným prostranstvím, plyne z odůvodnění.
Na městský soud se původně obrátil se žalobou Vojtěch Razima z obecně prospěšné společnosti Kverulant.org. Právě Kverulant dlouhodobě usiluje o otevření Hradu veřejnosti. To, že prezident Miloš Zeman Hrad od loňského října zcela uzavřel, považovala obecně prospěšná společnost za „ukázku arogantního a papalášského chování“.
Prezidenta nejprve dopisem vyzvala ke zpřístupnění areálu. Pak se rozhodla uspořádat v areálu Hradu shromáždění, kvůli kterému se začal situací zabývat městský soud.
Společnost Kverulant vyhrála spor o Pražský hrad. Může v jeho prostorách uspořádat shromáždění
Číst článek
Dospěl k závěru, že uzavření nemá oporu v zákoně, že Hrad je veřejné prostranství a že pořadatelé shromáždění nemusejí žádat hradní správu o souhlas. Nyní už je areál přístupný, ale vnitro ani Správa Pražského hradu s názorem městského soudu nesouhlasí, proto podaly kasační stížnosti.
Vnitro ve stížnosti poukazovalo na to, že areál je obklopený hradbami, přístupný jen střeženými branami, vzhledem k sídlu prezidenta má významná bezpečnostní specifika a v minulosti nebyl konsenzuálně vnímaný jako místo setkávání veřejnosti či místo konání veřejných shromáždění. Jde prý hlavně o sídlo hlavy státu, kulturní památku a turistický cíl.
„Neshledáváme pak veřejné subjektivní právo, resp. soudně vymahatelný nárok na změnu takového určení soudní cestou. Krom bezpečnostních, památkových aj. hledisek jde do značné míry o rozhodnutí politické, nikoliv právní,“ stálo ve stížnosti ministerstva.
