Pražský maraton pod čtyři hodiny? Statistika ukazuje odhodlání lidí překonávat hranice

Odhodlání běžců dokončit maraton v čase pod čtyři, případně pod tři a půl hodiny, míchá statistikou výsledných časů. Podívejte se, jak si vedlo šest tisíc běžců na cílové pásce slavného vytrvalostního běhu.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pražského maratonu se zúčastnilo deset tisíc běžců | Zdroj: ČTK

Za normálních okolností by měla být schopnost uběhnout závod v určitém čase v populaci účastníků rozložena normálně podle Gaussovy křivky: úzká špička nejrychlejších borců, podobně málo početná skupina nejpomalejších a hlavní masa shromážděná kolem průměru.

Když si ale rozdělíme cílové časy všech běžců do pětiminutových intervalů a do grafu zakreslíme, kolik účastníků dokončilo závod v daném intervalu, vidíme zajímavější příběh: Nejvíc běžců, přesně 434, proběhlo i letos cílovou páskou v rozmezí časů 3:55 a 4:00. Podobně z grafu vystupují ti, kdo se snažili maraton zvládnout pod tři a půl hodiny (a těsně se jim to podařilo).

Zdroj dat: Pražský mezinárodní maraton

Pomocí odkazů vlevo nahoře můžete data filtrovat, graf se automaticky překreslí a ukáže výsledky pro obě pohlaví, různé věkové kategorie či vybrané národnosti.

Na hlavní trať maratonu se letos vydalo přes deset tisíc běžců, závod jich dokončilo méně než šest tisíc, v průměrném čase 4 hodiny 10 minut. Maratonci tak byli v průměru o čtyři minuty pomalejší než loni a stejně rychlí jako před dvěma lety. Loni jich navíc do cíle doběhlo o 165 víc.

K vytvoření grafu inspirovala Český rozhlas loňská analýza publikovaná na webu New York Times. Podle ní lze podobné výkyvy od očekávaného normálního rozložení pozorovat téměř u všech maratonských běhů na světě – ekonomové z Chicagské univerzity shromáždili výsledky více než deseti milionů běžců z téměř sedmi tisíc maratonů po celém světě. Síla "psychologické hranice" – odhodlání lidí dokončit maraton pod tři, tři a půl, čtyři nebo čtyři a půl hodiny z nich vystupuje ještě výrazněji než z výsledků nedělního pražského běhu.

Toto pozorování může být užitečné při zpřesňování ekonomických teorií. Podle těch klasických se lidé – nejen na maratonské trati, ale například i ve škole či v zaměstnání – snaží víc pouze v případě, že očekávané výnosy z tohoto snažení převyšují vynaložené úsilí.

Urputná snaha překonat z matematického hlediska zcela nahodilou hranici (například čtyř hodin) ale naznačuje, že ve hře jsou i méně racionální, o to však silnější faktory. Tím hlavním je podle výzkumníkům strach z prohry, obavy z nedosažení předem stanoveného cíle, byť třeba jen o jednu minutu v případě maratonu nebo o tisíc korun při vyjednávání o mzdě.

Právě toto lidsky pochopitelné, ale v podstatě iracionální chování mohlo podle ekonomů vést na konci minulého desetiletí k prohloubení americké realitní (přece nemůžu svůj dům prodat levněji, než jsem ho koupil) a finanční (akcie si ještě nechám, určitě se brzy zvednou) krize.

Petr Kočí Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme