Před 20 lety zemřel poslední komunistický prezident Gustáv Husák
Vězeň několika prezidentů a prezident mnoha vězňů, to je stručná charakteristika Gustáva Husáka. Vězněm byl celá 50. léta a prezidentem Československa od poloviny 70. let až do pádu režimu v roce 1989. Právě dnes uplynulo 20 let od jeho smrti.
Obrazy s jeho podobiznou visely v každé školní třídě, takže si ho my dříve narození dobře pamatujeme, ať chceme nebo nechceme.
V roce 1969 se Gustáv Husák vyšplhal na špici komunistické strany. Tehdy začala tzv. normalizace, tedy utužení poměrů po sovětské okupaci, a Husák se stal jejím symbolem. Tehdy komunisté zahájili novou vlnu pronásledování odpůrců režimu, uzavřeli hranice a spustili personální čistky.
1. máj 1969 oslavilo mnoho Čechů a Slováků emigrací a nastalo dvacet let temna. Na sklonku režimu se stal Husákovým vězněm i katolický intelektuál Ján Čarnogurský, který však přesto Husáka hájí.
ČTĚTE TAKÉ: Pamětníci z Dúbravky nedají na Husáka dopustit. Jiní naopak
„Je kuriózní, že za Slovenského státu seděl asi 3 měsíce, ale potom za komunismu téměř 10 let. Za to, že chtěl pro Slovensko větší pravomoci – to je pro mne jako pro Slováka v pořádku,“ tvrdí.
Politickou kariéru začal už ve Slovenském národním povstání, po válce se ale stal obětí stalinistických čistek a skončil na deset let ve vězení. Přesto znovu vstoupil od komunistické strany, po srpnové sovětské okupaci se přiklonil na stranu Moskvy a to ho vyneslo na vrchol moci. Československým prezidentem byl Gustáv Husák 14 let a demisi podal v prosinci 1989. Zemřel v bratislavské nemocnici Na Kramároch a pohřbený je v rodné čtvrti Dúbravka. Na náhrobku je vytesané pouze datum narození, úmrtí a jméno. Údaje o tom, že byl prezident nebo šéf československých komunistů, na náhrobku chybí.
Ján Čarnogurský šel dokonce Gustávu Husákovi na pohřeb a razí myšlenku, že Husák byl především Slovák a až potom komunista. S takovým hodnocením ale nesouhlasí historik Zdeněk Doskočil:
„On po moci toužil, a když se mu naskytla příležitost, tak ji využil. Je to vlastně do určité míry mýtus, který ve slovenském prostředí existuje, i když ze slovenské optiky je to do určité míry pochopitelné.“
Lidé si dnes Husáka pamatují především z nudných Novoročních projevů, ve kterých používal neobvyklou směs češtiny a slovenštiny, a také z komunistických oslav, kde kynul organizovaným manifestacím. Tyto nostalgické vzpomínky zastírají husákovu roli po srpnové okupaci Československa, kdy se stal prodlouženou rukou Moskvy a symbolem normalizace.
„Zřejmě dospěl k závěru, že bude dobré, když to udělá on, než kdyby to udělal někdo jiný. Mimo jiné proto, že byl Husák jako politik velmi sebestředný a sebevědomý. Sám sebe považoval za nejlepšího člověka pro tuto práci,“ říká Doskočil.
