Před 63 lety se moci v Československu chopili komunisté
K Pražskému hradu si dnes přišli připomenout výročí pochodu studentů za svobodu a demokracii v roce 1948.
U pamětní desky v Nerudově ulici si události z 25. února 1948 přišlo připomenout asi 60 lidí. Mezi nimi i místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, zástupci vysokých škol a pamětníci tehdejších dnů.
25. února 1948 chtělo několik tisíc vysokoškoláků vyjádřit podporu zachování demokratického charakteru Československa. Pochod tehdy vyšel z Karlova náměstí a směřoval na Pražský hrad k prezidentu Edvardu Benešovi.
A právě v horní části Nerudovy ulice byl průvod zastaven a brutálně rozehnán příslušníky pohotovostního pluku SNB a příslušníky Lidových milicí.
Střelba v Nerudově ulici; jásot na náměstí
„Právě jsem se vrátil z Hradu" - tato slova se neblaze zapsala do naší historie a jsou už navždy úzce spojena s dnešním datem! 25. února 1948 vyvrcholil komunistický puč a veškerou moc v Československu získali do svých rukou komunisté. Prakticky okamžitě si začali vyřizovat účty se svými dosavadními konkurenty:
V únoru 48 vrcholila vládní krize a ministři demokratických stran podali demisi. Tehdejší předseda vlády Klement Gottwald chtěl na jejich místa dosadit komunisty, což se mu nakonec podařilo. Následný souhlasný jásot na Václavském náměstí ovšem nebyl hlasem celého národa.
Dva dny před tím se na Pražský hrad vydaly stovky vysokoškoláků, aby podpořili prezidenta Edvarda Beneše. Na toto setkání zavzpomínal jeden z účastníků schůzky Josef Lesák:
„Vedl jsem tu první demonstraci vysokoškoláků a z té se mi podařilo přes odpor pohotovostního pluku SNB provést pětičlennou delegaci až do kanceláře prezidenta republiky. Oslovil jsem ho a prosil jsem ho o jediné, že nám nejde o porážku jedné a vítězství druhé strany, ale jedná se nám o to, aby Československo zůstalo svobodným a demokratickým státem.“
Naději na svobodný život ale komunistický puč smetl a proto se vysokoškoláci hned 25. února vydali na Hrad znovu. Už v Nerudově ulici je ale zastavila bezpečnost. V tisícihlavém davu byl i Zdeněk Boháč:
„Jediná naše zbraň byla vlajka a holé ruce. Tak jsme zpívali hymnus začali se s policií přetlačovat. Nakonec veliteli policie došla trpělivost a vydal pokyn: Mlaťte je!“
Trpká desetiletí
Ti, kdo se proti nastupující totalitě vzepřeli byli brzy potrestáni. Kromě monstrprocesů s politickými odpůrci si komunisté došlápli i na tisíce obyčejných lidí, kteří měli prostě jen „jiný názor". Z vysokých škol bylo vyloučeno 10 tisíc studentů a třeba Josef Lesák skončil v pracovním táboře. Dlouhých 19 let pak těžil uran.
25. únor 1948 se v minulosti slavil jako vítězství pracujícího lidu. Dnes nám připomíná, kolik zločinů totalitní režim v této zemi napáchal.
V letech 1948 až 1989 prošlo v Československu komunistickými věznicemi víc než 262.000 politických vězňů. Při zatýkání, ve vězení a v táborech nucených prací zahynulo 2500 až 3000 lidí. Oficiálně bylo z důvodů protikomunistické činnosti odsouzeno a popraveno 241 lidí, poslední v listopadu roku 1960. Podle údajů Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu bylo spácháno dokonce 280 justičních vražd.
