Před 93 lety vzniklo Československo. Lidé jásali v ulicích
Samostatný suverénní stát Čechů a Slováků - tento dlouholetý sen se naplnil právě před 93 lety. 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem. Předmět jednání byl jasný - podoba samostatného československého státu.
Po tomto jednání následovalo rozšíření zprávy o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Nové a další zprávy pak vedly k živelným demonstracím, při nichž lidé jásali v ulicích a ničili symboly starého mocnářství. Na večer téhož dne vydal Národní výbor první zákon 'zákon o zřízení samostatného státu československého'.
„Bezprostředně v roce 1918 v posledních měsících války a v prvních měsících svobody vznik samostatného Československa ohrožovala především sociální krize, hospodářská krize. Hrozilo nebezpečí, že místo demokratického samostatného státu vznikne diktatura. V tomto případě nejspíše diktatura levice,“ říká ředitel Masarykova ústavu Akademie věd ČR Luboš Velek.
Hostem Ranního Interview na Radiožurnálu byl ředitel Masarykova ústavu Akademie věd ČR Luboš Velek
Velek říká, že pomoc krajanských sdružen byla pro vznik Československa důležitá zejména zpočátku odbojové činnosti: „ Byla to především americká krajanská sdružení, která finančně podpořila československý zahraniční odboj a pomáhala československým politikům otevírat cestu do polooficiálních struktur v jednotlivých státech.“
„Nejkritičtější léta pro praktické fungování byla od vzniku na přelomu října a listopadu 1918 zhruba do roku 1921, než se konsolidovala vnitřní sociální a ekonomická situace. První poválečná etapa byla velmi složitá - nedostatek potravin, bytů, obrovská nezaměstnanost, problémy s navrátilci z fronty.“
Úloha Masaryka, Beneše, Kramáře či Štefánika je připomínána často a pravidelně.
„Dnes možná daleko více zapomínáme na ten domácí odboj – Kramáře, Rašína, ale i celou řadu dalších politiků z jiných stran, protože to byli oni, kteří riskovali vlastní život. Ti, co byli v zahraničí, riskovali to, že se třeba nevrátí a zůstanou v exilu navždycky.“
