Jít do důchodu předčasně a mít ho kvůli tomu vyšší, je nespravedlivé, říká Prokop

V Česku se diskutuje o dani z mimořádných zisků. Roste zájem o odchod do předčasného důchodu, protože se to zatím vyplatí. Na ministerstvu práce a sociálních věcí se rodí návrh na snížení výše dávek v nezaměstnanosti. Nad tím vším je strašák strukturálního deficitu veřejných rozpočtů. Těmto a dalším tématům se v dalším dílu projektu Česko 2022: Život k nezaplacení věnoval sociolog a Daniel Prokop.

Život k nezaplacení Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Daniel Prokop, sociolog

Daniel Prokop, sociolog | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Zastavil bych se na úvod u mimořádné daně a u bank. Byly dvě cesty: zahrnout do návrhu víc bank a uvalit na ně nižší daně. Anebo méně bank a zdanit je víc.
Libor Dušek, kolega z NERVu, a většina dalších kolegů prosazovali cestu spíše větší základny. Tedy zdanit všechny banky, nebo většinu bank, ale nižší daní. Vede to k menším únikům, menším podezřením, že si někdo prolobboval limit, aby tam nespadl, protože to teď opravdu vyřazuje banky českých oligarchů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jsme svědky jevu, kdy roste zájem o předčasný důchod. Poslechněte si celý rozhovor se sociologem Danielem Prokopem

A samozřejmě to jde udělat i jiným způsobem. Můžete stejný limit, pro který to banky dneska platí, dát pro všechny banky. Je ale třeba říct, že to neplatí například z první půl miliardy oněch nečekaných výnosů. Tím zahrnete všechny, ale menší banky daníte velmi málo, protože tam dáte tu absolutní částku, tu slevu. Takže to jde udělat mnohem líp. Je to trochu nešťastné, že tam je taková selektivita.

Jsou banky, jako Air Bank, Fio banka a podobně, které jsou z této daně vyjmuty. Možná proto, že žijí primárně z vedení běžných účtů a vedení karet, což znamená, že jejich úrokové operace a poskytování úvěrů jsou minimální. Byl to ten důvod?
To byl možná deklarovaný důvod, ale to se dá ošetřit tím, že tam je nějaká sleva v úrokových výnosech, od které se to daní. Podle mě je z hlediska výběru problém, že to neplatí pro tento rok. Nechci hodnotit ústavnost. Příští rok podle mě budou zisky u bank pravděpodobně menší a problém v téhle selektivnosti je, že v ekonomice je vždycky lepší nižší procento daně a vyšší základna, abyste nedělali výjimky.

Bylo nutné uvalovat tento typ daně na banky, které za svoje zisky nemůžou, protože se odvíjejí od výše úrokové sazby, kterou vyhlašuje Česká národní banka?
I v NERVu jsou lidé jako Dominik Stroukal, který říká, že to, že ČNB zvýšila úrokové sazby, není náhoda, kde někdo zakopl a spadl na Enter a zvýšil to. Je to věc, kterou někdo mohl očekávat. Když roste inflace, tak porostou i úrokové sazby. Mohl na to v ekonomice i sázet, zabezpečovat se na to. Takže to není neočekávaný zisk. Úrokové sazby a ekonomika jsou hodně cyklické. Takže je sporné, jestli to lze označovat za neočekávaný zisk. A proto řada lidí říká, že třeba u bank by byla lepší sektorová daň s vyšším zdaněním.

Také se dostáváme do toho, že někdo říká, proč tam nejsou zbrojaři, proč tam nejsou další firmy, kterým rostou zisky? Ale to se potom dostanete k tomu, proč nemít progresivní daň, kdy korporace, které mají vyšší zisky, by z nich platily vyšší daně. Takže možná je otázka, jestli bychom radši neměli mít dlouhodobě sektorovou daň v odvětvích, kde je omezená konkurence. Stát konkurenci omezuje i svojí regulací, takže tam rostou marže díky tomu, že konkurence nemůže stlačovat ceny. Stojí za zvážení, jestli tam není oprávněna nějaká sektorová daň a jestli nemít progresivní daně i na zisky firem, protože to v řadě zemí je.

Prokop: U vlády necítím vůli se zabývat zvyšováním daní. Musí to ale příští rok přijít

Číst článek

V Americe třeba podporují malé firmy – rodinné firmy mají velmi nízkou sazbu daně z příjmu – než větší korporace a platí míň. Bohužel se z toho potom hledají uličky ven. Ale v řadě zemí existuje dlouhodobější řešení vyšších zisků.

Když sousloví progresivní daň nebo sektorová daň řeknete vy jako členové Národní ekonomické rady vlády před zástupci vlády, tak se tam rozhostí moudré mlčení. Anebo už tam tají ledy?
Ne. Teď mluvím za sebe a myslím si, že by s tím většina NERVu nesouhlasila. Ale v té skupině „veřejné finance“ byla výrazná diskuse, jestli nemá smysl nějaké čistší řešení typu sektorové daně oproti dani z nečekaných zisků. Ale taky nutno říct, že řada zemí, jak jsme říkali, realizuje daň z nečekaných zisků tou sektorovou daní.

Nízké valorizace penzí

Další téma – důchody. Ilustrativní případ: pokud mi minulý týden bylo 62 let a teď si zažádám o předčasný důchod, pomůžu si tím? Pokud mám důchodový věk 65 let?
Tak to ještě výhodné moc není. Je výhodné tam jít rok před důchodem, protože redukce důchodu je velmi malá v roce před důchodem a potom relativně vyšší. Problém je, že lidé, kteří jsou rok před důchodem, mají velmi malou redukci důchodu, je to asi o 0,9 procenta za kvartál. Zároveň ví, že teď jsou velké valorizace, a když je stihnou, tak se za rok a půl dostanou na vyšší hladinu, než lidé, kteří tam budou vstupovat řádně.

V čem je to problém? V tom, že to není spravedlivé?
Myslím si, že není spravedlivé, že někdo, kdo jde do důchodu předčasně, menší dobu odvádí, ale stihne valorizace, takže může mít i větší důchod, než ten, kdo pracuje o rok déle. Ano, to není moc spravedlivé vůči lidem, kteří tam vstupují o rok později. Není to moc spravedlivé vůči tomu, kdo tam bude vstupovat třeba v roce 2024, ten naopak chytne dobu, kdy valorizace budou docela malé. Mezi roky 2024 a 2029 budou relativně menší.

Proč zpomalí?
Protože se důchody valorizují podle inflace a podle poloviny růstu reálné mzdy. A reálná mzda, to je růst mzdy nad inflaci. Ale podle ministerstva je ten mechanismus napsán tak, že reálné mzdy musí nejprve dohnat inflaci. To znamená, teď má inflace zhruba desetiprocentní náskok před mzdami a mzdy to budou nějakou dobu dohánět. Až potom se budou započítávat do navyšování důchodů nad inflaci. Takže teď pravděpodobně ještě bude velká valorizace v lednu, velká valorizace ještě jednou v průběhu roku a potom to výrazně zpomalí, pokud se zkrotí inflace.

Takže to mluvíme o období 2023 až 2028?
Ano. Tam budou valorizace relativně nízké a budou zřejmě hlavně podle inflace. Když půjde do důchodu člověk v téhle době, tak je na tom mnohem hůř, než ten, který odešel v prosinci 2021 a chytnul všechny velké valorizace.

Výdaje pořád narůstají, říká Prokop. Podle ministra Jurečky ‚co dneska děláme, děláme na dluh‘

Číst článek

Je nešťastné, že mechanismus vytváří takové nerovnosti v čase. Podle mě by se měla zvětšit penalizace za předčasný odchod. A zároveň by se mělo zavést nějaké pravidlo, že třeba první rok se to vůbec nevalorizuje, aby lidé nemohli kalkulovat s tím, že chytnou vyšší valorizace.

Taková opatření by omezila předčasné odchody a nechala by peníze v důchodovém systému pro lidi, kteří tam jdou v řádném termínu. Protože když tohle neuděláme, tak tam budou mnohem drastičtější opatření, například ve zvyšování odchodového věku. Není to, že bych někomu nepřál předčasný důchod, ale je to za nějakou cenu.

Když se podíváme na důchody v souvislosti s novým návrhem na takzvanou paušální daň, co tam můžeme čekat ve vztahu těchto dvou složek?
Tam je problém, že dneska se řeší návrhy, které jdou už od minulé vlády a její důchodové komise, kterou vedla Danuše Nerudová. Podle nich by měl existovat minimální garantovaný důchod. Jsou tam návrhy osm, deset nebo dvanáct tisíc. A problém je, že dneska má část lidí důchod pod deset tisíc. Jsou to a budou to hlavně lidé, kteří se vyvážou ze zaměstnání, pracují na OSVČ nebo pracují na dohody, z kterých nejsou odvody apod.

My máme hrozně OSVČ, máme průmyslovou ekonomiku a vůči tomu máme jedno z nejvíc OSVČ v Evropě. Řada těchto lidí, včetně těch, co mají paušální daň, mají odvody tak nízké, že potom spadají do hranice nízkých důchodů, kterým bychom to zvyšovali minimálním důchodem. My na jedné straně říkáme „oni se z toho vyvážou, nechtějí nic po státu“ a podobně. A na druhé straně vznikají plány, jak jim to vrátit v důchodu. To je podle mě morální hazard, který si nemůžeme dovolit. Musíme ho promyslet, abychom nemotivovali k tomu se vyvázat ze zaměstnání, a potom jim to nevraceli minimálním důchodem.

To je jeden problém. Druhý problém, který se snad vyřeší, to je taková absurdita spíš, je, že lidé, kteří mají paušální daň a jistý obrat, třeba dva miliony, budou mít od ledna nárok na příspěvek na bydlení. Nechtěl bych nikoho motivovat, aby si o to zažádal, ale do příspěvku na bydlení máte platit paušální daň, protože neděláte přiznání, tak se počítá fiktivní příjem 18 900 korun. Takže i člověk, který je extrémně vysokopříjmový, bude mít nárok na příspěvek na bydlení, a to i třeba osm nebo patnáct tisíc korun. To je taková absurdita, že po době, kdy jsme to nedávali ani chudým důchodcům, na to budou mít nárok vysokopříjmoví IT pracovníci v Praze. To vláda musí měnit.

Snížení podpory? Drobné

Národní ekonomická rada vlády (NERV) předala kabinetu seznam možností, kterými by bylo možné ušetřit ve státním rozpočtu a snížit tak strukturální deficit. Premiér a ministerstvo práce a sociálních věcí, zdá se, si osvojují snížení podpory v nezaměstnanosti. Jak by to mělo v budoucnosti vypadat? Může se jednat jak o snížení výše dávek, tak třeba i o zkrácení doby, po které můžou být dávky vypláceny?
V sadě doporučení od skupiny „veřejné finance“ jsou ikonky míry shody a míry fiskálního dopadu, kolik to ušetří peněz. A v tomto opatření je míra shody NERVu nízká. Já to moc nepodporuji a všichni ví, že toho moc neušetří. Nemá cenu to řešit třeba oproti předčasným důchodům. To jsou drobné.

Prokop: Průměrný důchodce na tom dnes není špatně, stoupl ale počet ohrožených domácností s dětmi

Číst článek

My máme 250 tisíc nezaměstnaných, některé i dlouhodobě, to se musí řešit. Ale problém je, že jenom asi 75 tisíc z nich bere podporu. Dlouhodobě nezaměstnaní ji často neberou. Hlavní problém je dostat dlouhodobě nezaměstnané na trh práce. Neřešit to podporou, protože oni ji většinou nemají. Tam potřebujete aktivní politiku nezaměstnanosti, například, aby si dodělali učňáky. A tlačit je nějak do aktivity. To jsou často lidé se základním vzděláním. Ale nesouvisí to s dávkami, protože oni je neberou.

Podporu v nezaměstnanosti máme evropsky normální, možná máme relativně nižší náhradové poměry, tedy kolik procent to je z vaší mzdy, ale jsou tam drobnosti, které jdou řešit. Jedna věc je, že maximální podpora v nezaměstnanosti je zhruba 21 tisíc korun. Když máte vysoké příjmy a jdete do nezaměstnanosti, tak ji můžete dostávat i jedenáct měsíců. Není tam klesání v maximu.

Druhá věc, která jde podle mě řešit, je, že část lidí je cyklicky nezaměstnaná. Část roku jsou zaměstnaní, část roku nejsou. To by se dalo řešit spíše tím, že firmy, které propouštějí cyklicky, například na zimu a podobně, budou platit větší odvody. Tak to řeší třeba v Americe.

Takže jsou drobné věci, které se dají řešit. Nicméně celkově v podpoře v nezaměstnanosti by mělo platit to, že v době konjunktury je podpora kratší a menší. A v době, kdy se blížíme krizi, je delší, protože lidé si nemůžou tolik vybírat, jestli se nechají zaměstnat. Není to dobrovolná nezaměstnanost. Teď se bojím, že my se blížíme spíš k horšímu období a zároveň utahujeme podporu. Měli bychom nastavit nějaký mechanismus, kdy se to obecně zkrátí o měsíc, když je nezaměstnanost nízká. Ale ne to takto ad hoc řešit v době, kdy se blížíme možná i problémům na trhu práce.

Školné nemá vliv na rozpočet

Nad všemi těmito otázkami, odpověďmi, návrhy a diskusí o nich je jako Damoklův meč stále ten strukturální deficit veřejných rozpočtů, který přispívá k budoucí dlouhodobé ekonomické stagnaci země. Proč je v návrhu Národní ekonomické rady vlády i zpoplatnění vysokých škol? Tím se může snížit strukturální deficit?
Já teda v té veřejné skupině veřejných financí ani nejsem, takže to není úplně můj návrh. Ale školné má v podstatě nulový vliv na rozpočet, protože je navrženo tak, že, to podporuje třeba Daniel Münich, když jdete na vysokou školu, tak dostanete studentský grant.

Dneska je problém, že přístup na vysokou školu omezuje chudým studentům to, že oni ani nemají na koleje nebo dopravu a musí u toho pracovat. Takže návrh je myšlený tak, že dostanete grant, který vám zaplatí i tyto věci. A potom, když máte v budoucnosti vysoký příjem, tento grant, tu studentskou půjčku, plus nějaký poplatek za studium, to je to školné, splatíte z vysokých příjmů. Lidé, kteří nedosáhnou vysokých příjmů, to nemusí splatit. Cíl je otevřít vysoké školství nízkopříjmovým skupinám. Logiku to má pochopitelnou. Má to ale podle mého názoru dva problémy.

Příspěvek na dítě pět tisíc. Polovina rodin ho dala na vybavení dětí do škol, někteří na dluhy, tvrdí studie

Číst článek

Jeden je, že v Británii a v dalších zemích se ukazuje, že nejde udržet nízké školné. Dá se tam napsat, je to jen pět tisíc korun na rok, ale ono se to občas rozjede do násobných výšek, což už potom mění smysl. Otevřete Pandořinu skříňku.

Druhý problém je podle mě generační. Je to relativně spravedlivé v rámci generace, kdy by to školné bylo nižší. Ale zároveň jsme já nebo vy pravděpodobně vystudovali bez školného a dokonce jsme na tom trhu s bydlením vybrali nemovitosti. A teď nová generace bude ze svých mezd splácet školné. Jestli to taky nepředpokládá, že bychom my měli platit progresivní a vyšší daně z příjmu, abychom byli solidární s tou mladší generací vysokoškoláků.

To je srozumitelné. Já jsem tenkrát platil za kolej 50 korun. Při debatách o budoucnosti školství jste narazili i na problém, že máme málo středních škol s maturitou a přichází silná skupina budoucích maturantů, které nemusí stačit místa.
Je to regionální. V některých regionech opravdu nestačí zejména čtyřletá gymnázia. Je to nešťastné, protože potřebujeme mít velkou základnu lidí, kteří vstupují na vysoké školy. Nemá cenu udělat expanzi vysokých škol, aby tam šla polovina ročníku a zároveň omezit střední školy, které je na to dobře připraví. My sledujeme na vysokých školách, že mnohem větší neúspěšnost mají studenti, kteří nejdou z gymnázií, ale z odborných škol. Takže my potřebujeme mít mnohem více čtyřletých gymnázií.

Mimo jiné jejich dostupnost omezí tlak na osmiletá gymnázia. Je velká vyhrocená debata o osmiletých gymnáziích, ale když máte omezený počet čtyřletých, tak je z hlediska rodiče logické, že chcete využít takový ten minus první pokus a nultý pokus dostat dítě na gymnázium, protože je takřka jistota, že půjde na vysokou školu.

Takže když by byla naopak velká šance, že se chytré dítě nebo normální dítě dostane na čtyřleté gymnázium, tak by to podle mě omezilo i tlak rodičů tlačit je na výběrové školy dříve. A udrželi bychom srovnatelnou kvalitu školství v základním školství. To je podle mě velký úkol pro kraje zřizovat čtyřletá gymnázia.

Je tento problém systémový, anebo vznikl neovlivnitelně díky populaci?
Ročník, který tam vstupuje, je zhruba 2008. Takže jsme to mohli vědět od roku 2008-2009, že tam bude hodně dětí. Není to nic, co by nás překvapilo teď v říjnu. To samé ve školkách. Měli bychom mnohem víc plánovat podle demografického vývoje, protože to opravdu víte prostě x let dopředu, jaká bude poptávka.

Jan Pokorný, mfk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme