To nejtěžší má předsednictví před sebou, říká Bek. Dokončit chce dohodu o konci spalovacích motorů
Nejtěžší část předsednictví v Radě Evropské unie má Česko podle Mikuláše Beka teprve před sebou. Ministr pro evropské záležitosti za hnutí STAN v rozhovoru pro Radiožurnál říká, že Česko by mělo dotáhnout do konce vyjednávání o minimálně čtyřech návrzích z takzvaného klimatického balíčku. Dohoda mezi zástupci parlamentu a členských států by měla padnout i na diskutovaném návrhu o ukončení výroby aut se spalovacími motory do roku 2035.
České předsednictví je za polovinou a blíží se finále. Do jeho konce zbývají zhruba dva a půl měsíce. Co vše byste chtěl do té doby ještě stihnout?
Myslím, že předsednictví není za půlkou, byť chronologicky to platí. Ale z hlediska závažnosti té agendy jsme teprve teď v polovině. Protože do našeho předsednictví spadly ty proslulé bruselské prázdniny, které od konce července do konce srpna zastavily vývoj jednání o nejrůznějších legislativních návrzích.
Je jasné, že obsahově bude mít předsednictví to nejtěžší před sebou v posledních týdnech a měsících. Nás čeká ta rozhodující zkouška v oblasti balíčku Fit for 55, kde bychom rádi dokončili vyjednávání alespoň o části těch návrhů. My jsme ani na začátku nepočítali s tím, že bychom mohli ten balíček uzavřít celý, to by nebylo realistické. Nikdo s tím nepočítá.
CO JE FIT FOR 55?
Balíček Fit for 55 neboli klimatický balíček. Jeho cílem je snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů v EU alespoň o 55 % oproti roku 1990.
Na druhé straně by bylo dobré, kdybychom aspoň některé klíčové návrhy dokázali uzavřít během našeho předsednictví. Není to jednoduché, protože v těchto otázkách je obyčejně ambice Evropského parlamentu výrazně vyšší než ambice členských zemí, takže hledání výsledného kompromisu není vůbec snadné. Ale my věříme tomu, že se nám to povede.
Švédské předsednictví
Části klimatického balíčku, které Česko do konce nedotáhne, po nás zdědí švédské předsednictví. A Švédsko je považované v otázce klimatu za výrazně ambicióznější než Česko. Které ty návrhy by tedy podle vás měli dovést zdárně do konce co nejdříve naši vyjednavači?
Pro předsednickou zemi je vždy velmi těžké rozhodování, kdy je ta hranice, kdy je lepší raději přistoupit na kompromis, a kdy raději spoléhat na tu další předsednickou zemi. Myslím si, že my v těch základních otázkách musíme počítat s tím, že Švédsko bude ochotno jít v některých návrzích dál.
České předsednictví EU projednává snížení emisí oxidu uhličitého. Chce vyjednat i výjimky z opatření
Číst článek
Ale já zase vím o návrzích, ve kterých je zase ochotno jít méně daleko, protože k nim má větší výhrady. To jsou třeba návrhy, které se týkají lesnictví a využití půdy, kde je historicky švédská strana hodně skeptická vůči jakékoli evropské regulaci.
Podle zpráv od našich vyjednavačů se zdá, že bychom měli mít dobrou šanci dokončit ty trialogy ke sdílenému úsilí, to jsou závazky členských zemí do budoucna v oblasti snižování emisí. Mělo by se podařit najít dohodu na uhlíkovém clu na hranicích Evropské unie, a právě na tom využívání půdy a lesů. A také na návrhu o emisích C02 z aut.
Jsou rozjednány i další trialogy, například k systému povolenek. Ale tam jsme zatím opatrnější, protože ty rozdíly mezi postoji členských zemí jsou prostě velké. A prostor pro kompromis s Evropským parlamentem se hledá obtížněji.
Zmínil jste návrh na zpřísnění pravidel pro emise z aut. To je ten v Česku velmi diskutovaný návrh na ukončení prodeje aut se spalovacími motory v roce 2035. České předsednictví tedy v této věci dosáhne dohody?
Ono se to samozřejmě netýká jenom konce spalovacích motorů. Regulace taky počítá s budováním nabíjecích stanic nebo využitím vodíku v dopravě. Tohle je něco, co vyvolává v Evropské unii velkou debatu.
Ale já jsem v tom trochu střízlivější, protože očekávám, že všechny tyto normy budou podléhat za nějakou dobu přehodnocení. Teď je důležité nastavit ty základní cíle, aby firmy věděly, jak se mají chovat, aby mohly nastavit svoje strategie.
Ale samozřejmě, pokud se ukáže, že vývoj ceny elektromobilů nebo hybridů, jde rychleji nebo pomaleji než očekávají tyto regulace, tak je pak na místě politická diskuse o nějaké korekci. I Evropská unie novelizuje svoje předpisy.
A já si myslím, že ta dnešní energetická krize, je tak hluboká, že vyvodit z ní teď prognózy na dobu po roce 2030 nebo 2040 je opravdu těžké. Myslím, že za nějaký čas se ohlédneme a zhodnotíme celou řadu předpisů, které teď přijímáme.
Svět nezůstane stejný. Po třiceti letech relativně kontinuálního vývoje jsme v oblasti energetiky svědky obrovské proměny. Předvídat teď trendy je ještě obtížnější než jindy.
Účast na trialozích
Tento týden jsem se ptala českých europoslanců napříč politickým spektrem na hodnocení českého předsednictví, protože to jsou právě europoslanci, kteří se účastní dojednávání legislativy v takzvaných trialozích (vyjednávání mezi Evropským parlamentem Radou EU a Komisí). A třeba od europoslankyně Kateřiny Konečné z KSČM zazněla kritika, že čeští ministři na trialogy vůbec nejezdí a nechávají vše na úřednících, zatímco za jiných předsednictví se ministři účastnili alespoň některých fází trialogů. Nezanedbávají tedy zástupci vlády tato vyjednávání?
My jsme při přípravě na předsednictví samozřejmě zkoumali praxi. A víme, že v kritických chvílích trialogů může být přítomnost ministra pozitivní moment a jsme na to připraveni. Ale je nesmysl, aby u těch trialogů seděli ministři od počátku. Naopak by to mohlo být kontraproduktivní, protože bychom vytvářeli nerovnováhu legitimity.
Politici berou předsednictví jako opruz. Česko ale zatím skóruje, shodují se Šafaříková, Špidla a Špicar
Číst článek
Za Evropskou komisi by tím pádem museli vyjednávat těžší váhy. Samozřejmě tam, kde se na úrovni úředníků nebo diplomatů nedaří najít shodu, je důležité mít na místě člena vlády, který má politický mandát k nějakému typu kompromisu. Ale v tomto směru jsme nic nepromeškali a jsme připraveni v kritických fázích trialogů ministry nasazovat.
Ony navíc fakticky se trialogy pod naším vedením rozjely teprve od září. Takže teď jsme ve fázi, kdy se hledají řešení na úrovni diplomatů. Možná že bude nezbytná přítomnost ministrů třeba v listopadu či prosinci právě kvůli balíčku Fit for 55, protože tam budou ta rozhodnutí vyžadovat třeba i rychlou konzultaci i s ostatními členy vlády.
Nekomplikuje vyjednávání o klimatickém balíčku fakt, že v posledních týdnech probíhá zemětřesení na ministerstvu životního prostředí? Ze zdravotních důvodů skončila ministryně Anna Hubáčková (KDU–ČSL). Pak začaly zmatky kolem nového lidoveckého kandidáta Petra Hladíka (KDU–ČSL). (zasahovali v Hladíkově kanceláři na brněnském magistrátu v souvislosti s kauzou privatizace městských domů a požádali ho o podání vysvětlení, pozn. red.) Jak velká to je komplikace pro české předsednictví?
Myslím, že to není zemětřesení. Je to střídání ministrů, které se ve vládách tu a tam děje. Bylo by dobře, kdyby to bylo vyřešené rychle. Z hlediska evropské agendy je ministerstvo životního prostředí jedním z nejdůležitějších českých ministerstev a samozřejmě je potřeba dosáhnout co nejrychleji jmenování nového ministra.
Nejsme ve fázi, kdy by bylo úplně nutné tady toho ministra mít. Ale v horizontu týdnů potřebujeme mít jasno, kdo má za ten resort zodpovědnost.
Má české předsednictví teď v době nové migrační vlny do Evropy ambice nějak ještě pohnout s reformou migrační a azylové politiky, o které už se mluví několik let? A je to vůbec reálné?
Já věřím, že ano. Ta debata je pořád hodně komplikovaná. Ale nárůst migrace v posledních měsících v Evropě vyvolává o tu agendu větší zájem a možná politickou scénu bude nutit k rychlejšímu nalezení kompromisů. Jenom tento týden během jednání parlamentu jsem slyšel hlasy, které vyzývaly k rychlejšímu postupu v této oblasti – a to hlasy nejenom z té krajní části politického spektra, ale i z mainstreamových stran.
Lennonova zeď se na den ‚přestěhovala‘ z Prahy do Paříže. Nafukovací verze stojí před Pantheonem
Číst článek
Je tady silná vůle hledat tu cestu. Ale je to zároveň otázka, která dlouhodobě členské země rozdělovala. Hledání balance v diskusi o tom, jak velká má být solidarita mezi členskými zeměmi, čeho se má týkat a čeho ne, není jednoduchá. I Česká republika má tradičně své meze ochoty k nějakému kompromisu.
Byť jsme v tom třeba vstřícnější než jiné země a velmi výrazně třeba pomáháme policejními jednotkami. Věřím, že můžeme dosáhnout významného pokroku. Netroufám si říct, jestli dosáhneme finále nebo ne, spíš bych byl opatrnější.
Ale pokrok se děje, ministři vnitra pravidelně jednají, pan ministr Rakušan (STAN) v posledních týdnech k tomuto tématu absolvoval celou řadu jednání.
Řešení energetické krize
Šéf frakce Evropské lidové strany Manfred Weber tento týden v Evropském parlamentu plamenně kritizoval Evropskou unii, že zaspala při řešení energetické krize a promarnila léto. Také summit v Praze, který byl začátkem října, označil Weber za ztracenou příležitost, protože se nevyjednalo nic konkrétního. Nutno říct, že na neformálních summitech se obvykle závěry nepřijímají. Ale přesto – nezaspalo české předsednictví? A neměly si evropské instituce třeba tentokrát odpustit ty zmiňované srpnové prázdniny?
Česká vláda žádné prázdniny, kromě dvou nebo spíš jednoho týdne, neměla. Takže my jsme v tomto směru nic nepropásli. Úlohou parlamentu je vždycky kritizovat vlády. Evropský parlament to dělá často a s chutí.
A často to dělá způsobem, který je určitou nadsázkou. Do některých hodnocení se mohou promítat i vztahy mezi těmi institucemi. Já tuším, že Evropský parlament nebyl potěšený tím, že se nemohl účastnit toho prvního setkání Evropského politického společenství v Praze, což ale byla akce, která neměla být pořádána evropskými institucemi.
A možná také panovala v parlamentu do jisté míry nerealistická opatření vůči neformálnímu summitu, který, jak jste říkala, nepřijímá závěry, které by měly písemnou povahu.
My si samozřejmě také myslíme, že je jsme mohli během léta postupovat rychleji a česká vláda pro to dělala vše. Ale až do chvíle, kdy na konci srpna úplně dramaticky vyskočily ceny na energetických burzách, tak některé členské země nechtěly o těch evropských řešeních v oblasti energií jednat.
Česká vláda navštíví na konci října Kyjev, jednat bude o dopadech ruské agrese i obnově Ukrajiny
Číst článek
Práh bolestivosti různých evropských ekonomik je různý. Bohužel Česká republika ho má mnohem níž než třeba Holandsko - z důvodu naší kupní síly, ekonomického výkonu, míry závislosti na ruských plynovodech a také z hlediska struktury ekonomiky.
Zatímco covidová krize zasahovala primárně oblast služeb, tak tato energetická krize zasahuje spíš průmysl. A ty země, které mají větší podíl služeb, jsou cenami energií samozřejmě postiženy méně než například česká ekonomika.
My jsme samozřejmě byly dávno pro evropské řešení, ale celá řada klíčových evropských zemí nepociťovala tu situaci tak vážně.
Říkáte, že Česko bylo dávno pro evropské řešení. Přitom premiér Petr Fiala (ODS) ještě na jaře odmítal vůbec diskutovat o možném zastropování cen energií.
To ale neznamená, že jsme nebyli pro hledání evropského řešení. Ale zastropování je opravdu dramatický krok a já myslím že všechny vlády ten nárůst cen vyhodnocovaly. Každá ta regulace bude mít nějaké dlouhodobé nebo střednědobé efekty, jejichž část nedokážeme ani předvídat.
A nepochybně může ovlivnit a deformovat fungování trhu s energiemi. Takže musíme balancovat mezi tím, kdy už by byla ta cena natolik veliká, že by působila patologicky na ekonomiku nebo domácnosti, a kdy naopak můžeme zavést špatnou regulaci až příliš brzo. Je to strašně složité.
