Psychické vyčerpání a na hlavách dýchací masky. Zdravotníci i ošetřovatelky v Kolíně jedou nadoraz
Ještě před rokem by si ošetřovatelka Helena Horalová z interního oddělení kolínské nemocnice každou volnou chvilku mezi roznášením léků a obstaráváním hygieny pacientů popovídala s nemocnými. Teď na to ale není čas a ani to není možné. Na interně tam leží desítky pacientů s covidem a ošetřovatelka se o ně stará chráněná potápěčskou maskou ze sportovních potřeb, ve které jí je jen těžko rozumět.
Kolínská nemocnice – největší ve Středočeském kraji – zažívá nejtěžší chvilky za celou dobu pandemie.
„Já jsem na kyslíku pořád, protože to zatím udýchat nemůžu. Měla jsem zápal plic, byla jsem na antibiotikách. Teď nemám chuť, čich, ale hlavně jsem na půl strany úplně hluchá. Sestřičky říkají, že to jsou taky příznaky covidu,“ říká paní Stanislava.
Je jí 54 let a jak říká, je osmým rokem po transplantaci ledviny. V nemocnici leží už skoro měsíc. Její stav se za tu dobu výrazně zlepšil.
„Teď jsem tady měla právě rehabilitační sestru, abychom cvičili dýchání, takže jsem z toho hodně unavená,“ dodává.
Jedním z několika takzvaných covidárií v nemocnici je i bývalá interna. Ošetřovatelka Helena spolu s kolegyní popisují, co jejich práce zahrnuje.
„Staráme se o lidi, aby byli v pořádku, aby byli čistí, aby měli vodu v kyslíku, aby byli najedení a tak podobně,“ říká Helena. Na sobě má kromě respirátoru FFP3 i potápěčskou masku ze sportovního obchodu. „Člověk se v tom hodně zapotí a musí křičet, aby byl slyšet. Přijde mi, že i hůř slyším.“ „A špatně se v tom dýchá,“ stýská si Helenina kolegyně.
Chybí personál
Volných lůžek má nemocnice poměrně dost, problém je ale – jako skoro všude – nedostatek personálu, hlavně sester.
„Aktuálně máme na oddělení směny posílené, noční směnu slouží dvě sestry a sanitářka a teď tady máme od ledna na výpomoc armádu,“ popisuje sestra Markéta Grundmanová.
Vojáci v nemocnici pomáhají s fyzicky těžkými pracemi, jako je manipulace s pacienty a když je třeba nahrazují ošetřovatelky v základních úkonech.
„Pomáhám krmit pacienty, přebalovat, všechno, co je třeba,“ říká jeden z nasazených vojáků. Sestra Markéta výpomoc kvituje. „Za tu fyzickou sílu, že nám vojáci pomůžou, jsme rádi.“
Na hranici personálních kapacit i zákoníku práce. Záchrance se zvýšil počet výjezdů až o třetinu
Číst článek
V práci nonstop
I přes pomoc armády a studentů ale některé sestry a ošetřovatelky už od léta neměly volno.
„Teď nemáme žádné dovolené, neměli jsme volno od srpna. Potřebují lidi, takže vlastně chodíme do práce pořád, i přes Vánoce, jedeme pořád,“ popisuje náročnou situaci ošetřovatelka Helena.
Kolotoč dvanáctihodinových směn ošetřovatelky dostává na pokraj sil. „Člověk je unavený. Když jste v tomhle několik hodin – já přijdu domů, vykoupu se a jdu si lehnout. Psychicky jsme úplně vyčerpaní.“
„My jako ošetřovatelky jsme s těmi lidmi nejvíc a všechno to vidíme. Že jim nemůžeme pomoct, že ti lidé se dusí a my na to musíme koukat. Dává se jim všechno možné, ale ten covid je hrozný, hrozný,“ dodává s povzdechem Helena.
Nemocnicím ve Středočeském kraji chybí zdravotníci. Hejtmanka žádá o 40 lékařů a 110 sester
Číst článek
Kolínská nemocnice je podle ředitele Petra Chudomela vůbec v nejkritičtější fázi od začátku pandemie.
„V současné době jsme na tom nejhůře, jak jsme na tom kdy byli. V tomto týdnu máme jednoznačně největší počet hospitalizovaných covidových pacientů a významně nám narostl počet těch, kteří vyžadují intenzivní péči,“ říká.
„Dnes (ve čtvrtek – pozn. red.) jich máme přes 40 na jednotkách intenzivní péče, z toho 14 na umělé plicní ventilaci. To je změna k horšímu, tohle nikdy doposud tak nebylo,“ pokračuje ředitel kolínské nemocnice.
Nemocnici podle Chudomela výrazně pomohlo proočkování zdravotníků. I tak ale každý den v souvislosti s covidem chybí zhruba padesát zdravotníků.
