„Kdyby bylo na mně, tak bych byl velmi rád, aby se zákonodárná aktivita vrátila do rukou prezidenta," řekl pro Blesk.cz.

Podle Elišky Wagnerové by nebyl dobrý nápad svěřit prezidentovi pravomoc předkládat zákony. „Aktivním činitelem v našem ústavním systému je vláda. Prezident vykonává samostatně jenom vyhražená oprávnění, která mu ústava výslovně svěřuje. Všechno ostatní je už odkázáno na dominanci vlády. Svěřit mu do rukou zákonodárnou iniciativu, by znamenalo posílit ji na úkor vlády. To by zajisté nebylo dobré, protože on sám vlastně není politicky odpovědný. Vláda je politicky odpovědná i za to, jaké zákony případně navrhuje,“ míní.

Jan Kysela se ale domnívá, že záleží na tom, jak člověk funkci prezidenta vnímá. „Po mém soudu má být spíše korektorem, moderátorem. Asi bych si nepřál posilovat tendenci, která vznikla přímou volbou prezidenta, tedy činit z něj aktivního politického hráče, někoho, kdo má svůj program, někoho, kdo někomu něco slibuje a pak se to pokouší plnit, a právě to právo zákonodárné iniciativy by sem spadalo. Mně takováto představa aktivního prezidenta republiky úplně nevyhovuje.“

Problémem podle Wagnerové je i to, že prezident je sám, zatímco vláda má víc členů. „Vláda je kolektiv lidí, kde sedí nebo by měli sedět odborníci na různé oblasti. Prezident je orgán monokratický, který při vší úctě k jakémukoliv prezidentovi nemůže obsáhnout veškerou vědomost, kterou má vláda se všemi štáby, které za sebou má, a odborným personálem, který je obsažen v jednom každém ministerstvu,“ vysvětluje.

Nepříliš účinný nástroj

Mlejnek si ale myslí, že podobná změna pravomocí není důležitá. „Když předloží zákon prezident do Parlamentu a nemá to dopředu domluvené, tak ho pak neschválí. Takže zákonodárná iniciativa není kdovíjak účinný nástroj,“ vysvětlil.

S tím Kysela souhlasí. „To, že podáte návrh zákona, neznamená, že za prvé je přijat a za druhé, že i když nakrásně přijat je, že vypadá tak, jak jste si ho přáli. Zejména Poslanecká sněmovna je způsobilá návrhy zákonů poměrně výrazným způsobem předělat. Nedá se říci, že by bylo úplně nelogické, když je někdo na začátku toho procesu, že by byl i na konci. Ten jeho návrh zákona by mohl vypadat úplně jinak.“

„Myslím, že je to součást předvolební kampaně. Lidem se bude líbit, že by prezident předkládal zákony. Ale v praxi, kdyby se to přijalo, to dopadne tak, že to prezident stejně moc nevyužije. Z formálního hlediska to podle mého názoru reálně není zas tak důležitá pravomoc,“ dodal Mlejnek.

„Něco jiného by bylo, kdyby měl pravomoc vydat dekret, který by měl sílu zákona. Takhle to ale nemyslel a to by stejně neprošlo. To by se poslanci museli zbláznit, aby mu takovou moc přisoudili,“ řekl Mlejnek.

Změna Ústavy

Aby prezident takovou pravomoc dostal, muselo by dojít ke změně Ústavy. „Výčet subjektů zákonodárné aktivity je v ústavě, tudíž by tam pan prezident musel přibýt,“ vysvětlil Kysela. „Obávám se, že proto by se podpora v Parlamentu asi těžko hledala,“ domnívá se Wagnerová.

„Nějakou kličkou by to asi zařídit šlo, ale pokud by to chtěl řešit nějak čistě, tak by muselo dojít ke změně Ústavy,“ dodal Mlejnek. „Mohlo by se to třeba zařídit tak, že se udělá přílepek k nějakému zákonu, že prezident může předkládat zákony. Ale to by mohlo narazit u Ústavního soudu,“ vysvětlil, jakou kličku by mohl prezident použít.

Předkládat zákony navíc podle politologa může prezident v podstatě už teď. „Dá se to zařídit způsobem, kdy skupina poslanců formálně prohlásí, že je to návrh pana prezidenta. Není ani potřeba změna Ústavy,“ dodal.

Havel „lezl politikům na nervy“

Zeman v rozhovoru také zmínil, že zákonodárná iniciativa byla odebrána prezidentu Václavu Havlovi. S tím ale nesouhlasí Wagnerová. Podle ní za odebrání pravomoci může změna politického systému.

Kysela a Mlejnek ale s prezidentem v podstatě souhlasí. „Havel předkládal do Parlamentu různé návrhy, většinou s nimi úplně pohořel, a ještě se pak veřejně zlobil. Měl revoluční představu, že když přijde do parlamentu a něco tam předloží, tak ti poslanci, protože to je od něj, srazí paty a schválí to. To se přepočítal,“ vysvětlil Mlejnek.

„Způsob, jakým Václav Havel využíval zákonodárnou aktivitu na začátku 90. let, vzbuzoval v politické třídě rozpaky, dokonce bych řekl, že jim šel nepatrně na nervy,“ vysvětlil Kysela. „Takže ve chvíli, kdy měli možnost konstruovat postavení prezidenta republiky v rámci českého ústavního systému, panovala široká shoda, že prezident republiky by neměl figurovat jako aktivní hráč. Proto zrušili zákonodárnou iniciativu a nahradili ji vetem,“ dodal.

Petr Jadrný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít