Prezident má důvody pro nejmenování Turka dobře zargumentované, říká bývalý ústavní soudce Balík
Opakovaný nedostatek respektu vůči českému právnímu řádu a také počet, intenzita a dlouhodobý charakter ukazují, že nešlo o jednorázové excesy. Tak prezident Petr Pavel popsal v dopise premiérovi Andreji Babišovi (ANO) důvody, proč nejmenuje Filipa Turka ministrem životního prostředí. Detaily pro Radiožurnál rozebírá emeritní člen Ústavního soudu a současný děkan Fakulty právnické Západočeské univerzity Stanislav Balík.
Z vašeho pohledu vysvětlil a podložil pan prezident v dopise Andreji Babišovi dostatečně svůj postoj?
Jestli bych to mohl zkusit oklasifikovat, tak bych použil písmeno A, jinak 1. Je to napsáno velice správně s řadou citací z Ústavy i z judikatury Ústavního soudu, zejména těch dvou klíčových nálezů z roku 2001 a 2020.
Emeritní člen Ústavního soudu Stanislav Balík o dopise prezidenta Petra Pavla s důvody, proč nejmenuje Filipa Turka ministrem životního prostředí
Kdybych mohl ještě do toho eventuálně zasahovat, tak bych možná dal k úvaze zmínku o článku 9 Ústavy, který je v podstatě materiálním jádrem Ústavy, a píše se v něm o ochraně a ohrožení základu demokratického státu, čili možná i toto bych tam zmínil. Ale jinak si myslím, že lépe to napsat nejde.
Opravdu si myslíte, že jmenování Filipa Turka ministrem by ohrozilo to, o čem se píše v článku 9 Ústavy?
To je samozřejmě otázka aplikace. Historicky se Ústavní soud dovolával a aplikoval článek 9 při posuzování takzvané kauzy Melčák. Je to samozřejmě otázka toho, do jaké míry by byla ohrožena dělba moci i výkon činnosti ministra.
Nelze přehlédnout, že ve slibu ministra je mimo jiné druhá věta: „Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život.“ Jinými slovy, jestliže je tady nějaký důvod pochybovat o tom, že by ministr se takto nemusel vždycky chovat, tak je to k ochraně demokratického státu nebo jeho základů, protože přece není správné, aby funkce ministrů vykonávali ti, kteří nenaplňují literu slibu a naopak v minulosti se ukázalo, že se takto úplně nechovají.
Co říká článek 9 Ústavy?
(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.
Zjednodušeně řečeno, je to otázka posouzení bezúhonnosti toho, kdo má být jmenován ministrem. V řadě případů, kdy jsou různí lidé jmenováni do různých rolí a funkcí, tak se mimo jiné posuzuje jejich bezúhonnost. Myslím si, že to, co se o panu poslanci Turkovi ví, tak to jsou nepochybně věci, které jeho bezúhonnost zpochybňují.
Filip Turek nebyl za ty hodně probírané a opakovaně probírané příspěvky na sociálních sítích nijak potrestán. O některých příspěvcích tvrdí, že je nepsal. Nemělo by tohle hrát roli, jinými slovy, vyrovnal se i s tímhle pan prezident v dopise?
Myslím si, že on se s tím vyrovnal velice dobře, porovnávaje soukromníka a porovnávaje toho, kdo se uchází o veřejnou funkci. To je otázka bezúhonnosti a nepochybné bezúhonnosti, protože samozřejmě toto není věc nějakého trestního nebo přestupkového řízení, kde bychom pěli na presumpci neviny a čekali, jak bude rozhodnuto.
Už jenom to, že se okolnosti, které jsou často zmiňovány, ukázaly, dává do značné míry pochybnosti o bezúhonnosti a panu poslanci Turkovi se zřejmě v očích pana prezidenta nepodařilo vyvrátit to, že by se tyto věci staly.
Nedostatek respektu vůči Ústavě i právu. Pavel v dopise Babišovi vysvětlil, proč nejmenuje Turka
Číst článek
Představa, že by měl dostat šanci, aby se polepšil, aby si to odpracoval, je poněkud absurdní. Že by se někomu, kdo se dopouští jednání tohoto typu, měla dávat šance, aby si to odpracoval v jednom z nejvyšších orgánů moci výkonné.
Myslím si, že ten postup je zcela jasný, v podstatě je to otázka toho, co je označováno v dopise pana prezidenta jako loajalita k systému, loajalita ke státu, loajalita vůči právu, vůči Ústavě a o tom v podstatě jsou do značné míry velké pochybnosti.
V historii České republiky se vlastně každý prezident dostal do situace, kdy nechtěl z nějakých důvodů jmenovat ministra, kterého navrhoval v tu dobu premiér. Vždycky se kolem toho vedly debaty, jestli prezident překračuje nebo nepřekračuje své pravomoci. Z vašeho pohledu, bylo by dobré, aby se konkrétně tahle věc, to znamená záležitost okolo Filipa Turka, zpřesnila? Aby se dostala k Ústavnímu soudu nebo případně, aby byla podnětem pro politiky, aby zpřesnili Ústavu?
Začal bych tím druhým. Podle mého názoru to, aby Ústava byla nějakým způsobem kazuisticky doplňována na případy, kdy prezident může odmítnout a nemůže odmítnout jmenování, to je v podstatě cesta do pekel. Nikdy se nepodaří vyjmenovat všechny případy a stejně by mohla nastat situace, že by se tam řešil nějaký konkrétní problém, který není výslovně v Ústavě zmíněn. U Ústavního práva jde vždycky o to vykládat Ústavu v kontextu, mimo jiné třeba i její nádherné preambule nebo právě toho článku 9.
15 prezidentových ‚ne‘ Turkovi. Babiš poslance Motoristů na ministra navrhne, u prezidenta ale pohoří
Číst článek
Kdyby se ta věc dostala k Ústavnímu soudu a Ústavní soud by rozhodoval, tak si myslím, že by to bylo zase nad jedním konkrétním případem, kde by se třeba vyjudikoval určitý typ těch důvodů, proč může nebo nemůže prezident jmenovat či musí jmenovat. Ale ani ten judikát by nepokryl veškerý výklad Ústavy.
Je lépe na to jít cestou vždy konkrétního případu, konkrétního posouzení z pohledu nějakých ústavních zvyklostí v kontextu té doby, z hlediska loajality, bezúhonnosti. V podstatě tím způsobem, jak to popisuje ve svém dopisu pan prezident.
Já se přiznám, že kdybych byl soudcem Ústavního soudu, kterému by ta věc připadla a měl bych o ní rozhodovat, tak bych si řekl: „To je bezvadný návod na to, jak má Ústavní soud rozhodnout.“ Respektive bylo by to pro mě velice dobře zargumentované vyjádření pro to, abych rozhodl tak, že v tomto případě prezident má důvod pro to, aby pana poslance Turka odmítl jmenovat ministrem.
