Nedůstojná nejistota přijímaček. V dětech vytváříme pocit, že na ně společnost kašle, varuje expert Feřtek
Proč se letošní přijímačky na střední školy neobešly bez stresu a zmatků? Mělo by se ustoupit od povinných jednotných testů? A co všechno se dá změnit do příštího školního roku? Vladimír Kroc se ptal Tomáše Feřtka, odborného konzultanta a člen správní rady informačního centra o vzdělávání EDUin.
Současný způsob, jakým je nastaveno a organizováno přijímací řízení na střední školy, považujete za mimořádně nešťastný, neefektivní a pro mnohé zúčastněné ponižující. Proč?
Víte, v tak zásadní chvíli, kdy rozhodujete jako budoucí středoškolák buď sám o sobě, nebo jako rodič středoškoláka o jeho životní kariéře, jste vystaven situaci naprosté nejistoty a naprostého nedostatku informací, kdy základní výstřel děláte se zavázanýma očima a vůbec vlastně nevíte, jestli se můžete trefit. To je ta první nedůstojnost.
Prosazování učilišť a demografická slepota. Převis žáků měly kraje vyhodnotit už před 15 lety, poukazuje Tomáš Feřtek
Druhá nedůstojnost je ještě masivnější ve chvíli, kdy ten systém selže – což se v posledních třech letech opakuje, ale letos to bylo opravdu zvláště v Praze a některých velkých aglomeracích velmi výrazné – a stát vás vlastně není schopen zásobit informacemi ani ve druhém kole.
Stojíte ve frontách, kde s vámi stojí stovky rodičů, na 12 míst na nějaké škole, o kterou vlastně ve skutečnosti nestojíte. To je opravdu nedůstojná situace.
Ve čtvrtek ale v našem vysílání předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií Renata Schejbalová řekla, že je sice přijímací řízení jako z minulého století, na tom se asi shodnete, ale že nevidí velký rozdíl mezi situací loni a letos.
To jsem si popravdě řečeno myslel taky. Posledních několik let vnímám, jak přibývá toho tlaku a front, ale řekl bych, že když byla fronta loni, tak tam v druhém kole byly spíše desítky, možná stovky lidí, ale dnes to jsou opravdu až tisícihlavé fronty.
Motivace dětí
Požadujete zrušit v zákoně jednotnou povinnost konat centrálně zadanou přijímací zkoušku formou testů z CERMAT. Co by to přineslo?
Rozdělím to na dva problémy. Občas si to někdo interpretuje tak, že chceme já, kolegové z EDUinu nebo ti, kteří podepsali otevřený dopis, zrušit testy jako takové. To tak není, myslíme si, že velká část škol ty testy používá dobrovolně a kdyby je dělala sama, bude to horší.
Musíme změnit strukturu středních škol, vypisují se obory jako prodavačka, přibližuje sociolog Prokop
Číst článek
Čili to nenavrhujeme, testy ať zůstanou. A teď se pojďme bavit o dvou řešeních.
Buď zrušíme tu povinnost úplně a kdo chce, bude je dělat. Protože už jsme tu v rámci covidu tuto situaci nedávno měli, tak víme, že nějakých 80-90 procent škol by u těch testů zůstalo a školy, které by chtěly přijímat podle jiných parametrů, by měly tu možnost.
Pokud by to neprošlo, druhou možností je snížit jejich povinnou váhu. V tuto chvíli musí bodování z těch testů z češtiny a matematiky tvořit 60 procent váhy v přijímacím řízení, což pro některé školy znamená, že nemohou přijímat děti na základě parametrů, které chtějí, ať už je to pohovor, portfolio nebo talentová či jiná zkouška.
Jak důležitý je podle vás u přijímaček pohovor?
Naprosto zásadní. Vím to právě od těch škol, které je dělají. Oni říkají: Nás ten test vlastně nezajímá, respektive nám stačí, když víme, že ten žák udělal test z 50 možných na 20 nebo 25 bodů.
Prostě to ověří nějak jeho základní gramotnost v obou předmětech, což je docela užitečné, ale zajímá je stejně jeho motivace to dělat, co o tom oboru, který jde studovat, ví, ale hlavně jestli ho chce studovat. A to je to, co rozhoduje.
Neúspěšné přijímací zkoušky na střední školu? Můžete si podat odvolání nebo zkusit druhé kolo
Číst článek
Co způsobí s motivací dítěte, když se nedostane na školu, na kterou by tzv. mělo, ale zkrátka není dost míst?
Myslím si, že je to vážnější věc, než se nám zdá, protože to klíčové, o co u dospívajících hrajeme, nejsou ani tak ty znalosti, ty se vždycky dají doplnit - dovednosti se doplňují hůř -, ale úplně to zásadní je postoj, postoj k sobě, ke svému studiu, ke státu a ke společnosti.
Oni najednou v první zkoušce, které byli vystaveni, mají pocit, že se na ně společnost vykašlala. Jak ty rodiny, tak ty děti udělaly úplně všechno, co měly udělat, aby uspěly, trénovaly, platily, snažily se, přihlašovaly se a společnost jim řekne: Trhněte si pedálem, není místo, musíte si zvyknout.
To je opravdu zásadní věc, zvláště u dětí, které prožily covidový výpadek a které jsou často opravdu ve velmi špatném psychickém stavu. To bych považoval za největší zločin té situace, kterou jsme dopustili.
Proč by měl stát podle Tomáše Feřtka ověřovat výsledky vzdělávání u všech žáků základních škol? Proč chybí kapacity středních škol a jak bychom měli měnit strukturu středoškolských oborů do budoucna? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.
