Příležitost dělá zloděje aneb, kde není žalobce, není soudce
Z Ukrajiny včera přišla zpráva, že vicepremiérka Julija Tymošenková byla obviněna z krádeže plynu. Finta prý spočívala v tom, že zemní plyn ukradený Rusku vydávala za nakoupený prostřednictvím britské společnosti a pak ho exportovala. Na této operaci měla vydělat jednu celou, osm miliardy dolarů.
Skandál je v samém počátku, politička obvinění odmítla a zažalovala generálního prokurátora za to že ji obvinil. Pokud se její vina potvrdí, nahradí otázku zda kradla či nekradla plyn, stejně zajímavá otázka, totiž proč ten plyn kradla takhle ve velkém, k čemu vlastně potřebovala téměř dvě miliardy dolarů. Zlodějství lze vysvětlit dvěma způsoby. Někdo krade, aby byl bohatý a co nejméně se přitom nadřel, jiný proto, že má k tomu možnost.
Když kdysi vzniklo přísloví, že příležitost dělá zloděje, zjevně se tím myslelo, že když si člověk hlídá své věci, snižuje riziko, že mu je někdo odcizí. Dnes, kdy bývalá východní tedy komunistická Evropa prochází obdobím prvotní akumulace kapitálu, lze zmíněné přísloví vnímat i jinak: Zloděj v něm spatřuje polehčující okolnost, anebo dokonce výzvu doby. Krade proto, protože má k tomu příležitost. Předpokládá, že i ostatní by kradli, kdyby byli v jeho situaci, či pozici.
Ukrajinská vicepremiérka může mít důvod takto vidět svět. Loni byl pro podezření ze zpronevěry státního majetku zadržen její manžel a ve Spojených státech je ve vazbě její politický spojenec, bývalý premiér Lazarenko, který měl prát milióny dolarů, pocházející z úplatků. K přísloví, že příležitost dělá zloděje se do série hodí jiné, že totiž není viny, kde není žalobce. Shodou okolností je po smrti ukrajinský novinář, který kritizoval korupci v nejvyšších kruzích.
