Případný nález ostatků sv. Anežky by znamenal štěstí pro celou zemi

Na štěstí, blahobyt a vzájemnou lásku si v Čechách budeme podle všeho muset ještě počkat. V kostele sv. Haštala na Starém Městě v Praze dnes totiž neúspěšně pokračovalo pátrání po ostatcích sv. Anežky české. Podle legendy má jejich nález zmíněnou dobu štěstí, blahobytu a lásky přinést.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jedním z důvodů, proč by měly ostatky Anežky ležet právě zde, je i skutečnost, že zde Anežka skládala řeholní slib. | Foto: Tomáš Adamec

"V křesťanské tradici je to tak, že svatost může být dosvědčena zprávami o životě daného člověka, které nasvědčují tomu, že byl dobrým křesťanem. Týká se to ale celého člověka, nejen jeho duše, o které se předpokládá, že pobývá v nebesích u Boha. K tomu celému člověku patří i pozůstatky jeho mrtvého těla. K tradici patří, že je dobré ostatky světce mít jako místo, které připomíná světce a kde se projevuje vůči němu úcta," vysvětluje religionista Ivan Štampach.

Anežka byla dcerou panovníka Přemysla Otakara I., několikrát zasnoubena do panovnických kruhů. Nakonec zvolila jinou dráhu, když jí bylo dopřáno, aby se sama rozhodla. Rozhodla se pro život v nově vzniklé ženské větvi františkánského žebravého řádu.

Přehrát

00:00 / 00:00

O sv. Anežce mluvil na Radiožurnálu religionista Ivan Štampach.

"Byl to velmi odvážný krok. V té době, když už žena z panovnického rodu vstoupila do kláštera, šla do bohatých benediktýnských klášterů, kde se stávala rovnou abatyší. U Anežky tomu tak není. Vedla život skromný, chudý, v péči o potřebné, i když údajně částečně vstupovala i do politiky. Máme zprávy o tom, že smiřovala dvě rozhádané přemyslovské rodové větve," říká Štampach.

Anežka zemřela v roce 1282, za blahoslavenou byla ale prohlášena až ve druhé polovině 19. století a za svatou 12. listopadu 1989.

"Jedna věc je být osobou, o které se dá říci, že je svatá. Druhou věcí je samotné prohlášení za svatou. To je, bohužel, věcí ekonomickou a politickou. Od 12. století je svatořečení velký soudní proces a náklady tohoto procesu nese ten, kdo to svatořečení navrhuje. To znamená, že chudé diecéze či země nemají nárok," uvádí religionista Ivan Štampach a dodává:

"Že je proces svatořečení i věcí politickou se dá hezky ilustrovat Itálie sama má světců velmi mnoho a země vzdálené jich mají mnohem méně."

Jan Richter, Jan Piroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme