Připomínáme si 154. výročí narození prezidenta Osvoboditele

Výročí nejvýznamnějšího československého politika si dnes připomněli vrcholní čeští politici. Památku Tomáše Garrigue Masaryka na hřbitově v Lánech na Rakovnicku uctil jak prezident Václav Klaus, tak předseda vlády Vladimír Špidla.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

President Masaryk

"Tomáš Garrigue Masaryk byl nepochybně nejvýraznější osobou naší země. To, že jemu dali oprávněně zákon, že se zasloužil o stát, já myslím, že je věc, která nepramení ze zákona, ale z pocitu lidí všech generací, a to od roku 1918. V tomto směru je jeho postavení neotřesitelné a naprosto jasné," zdůraznil Václav Klaus pro Radiožurnál..

Také Premiér Vladimír Špidla připomněl, že Masarykův odkaz je aktuální i na začátku jednadvacátého století: " Tomáš Garrigue Masaryk je skutečně nejvýznamnější postavou našich moderních dějin a je zakladatelem naší demokracie v plném slova smyslu. Dnes jsem si znovu uvědomil, že v dějinách je jen málo prezidentů i u jiných národů, kteří mají tak velký zakladatelský význam."

Život a dílo T. G. M.

Na cestu do Lán použil Václav Klaus s manželkou speciální vlak s historickým Masarykovým salonním vagonem. Soupravu táhla parní lokomotiva Albatros.

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil sedmého března roku 1850 v Hodoníně na jižní Moravě, jako syn kočího a kuchařky. V letech 1864 až 1865 pak pracuje jako kovářský učeň. Celá studia začíná v roce 1865 na gymnáziích v Brně a ve Vídni. Od roku 1872 do roku 1876 studuje na vídeňské universitě, kde získává doktorát filozofie. Jeho práce má námět - Podstata duše u Platóna. V letech 1876 až 1877 pobývá jako soukromý učitel v Lipsku, kde se setkává s Američankou Charlottou Garrigue.

Poprvé odjíždí do Ameriky v roce 1878, kde se Charlottou Garrigue uzavírá, patnáctého března v New Yorku, sňatek. A připojuje si její příjmení ke svému. V roce 1879 pak habilituje a přednáší sedm semestrů na vídeňské universitě jako soukromý docent. Svou redigovanou habilitační práci o sebevraždě publikuje v němčině, v roce 1881. Českou verzi pak, pod názvem Sebevražda hromadným jevem, společenským, moderní osvěty, vydává v roce 1904.

Už v roce 1882 je jmenován mimořádným profesorem filozofie na nové české univerzitě v Praze. Řádná profesura je mu udělena až v lednu 1897. Masaryk v roce 1883 zakládá měsíčník, časopis věnovaný kritickému zkoumání české kultury a vědy, Athéneum. V roce 1885 publikuje své hlavní filozofické dílo, základové konkrétní logiky, Třídění a soustava věd.

Prezident Masaryk v roce 1932 | Foto: Český rozhlas

V letech 1886 až 1888 skupina vzdělanců, sdružených kolem časopisu Athéneum, odhaluje jako novodobé padělky údajně staré rukopisy, Královedvorský a Zelenohorský, které měly dokládat rannou vyspělost středověké české kultury. Masaryk hraje v tomto odhalení důležitou roli. V roce 1887 pak odjíždí do Ruska, kde diskutuje s Tolstým, znovu navštěvuje Tolstého v letech 1889 a 1910, ale odmítá jeho učení o neodporování zlu.

V roce 1891 je zvolen do Vídeňského parlamentu, jako poslanec za Mladočeskou stranu, ke které se připojil jako člen skupiny Realistů. Poslaneckého mandátu se už za dva roky vzdává, neboť je nespokojen s planým radikalismem mladočechů a zklamán vnitrostranickými hádkami. Roky 1895 až 1898 jsou pro Masaryka ve znamení intenzivní tvůrčí práce, zasvěcené hlavně českým problémům. Masaryk formuluje své názory na vznik českých dějin a předkládá český politický program. Představuje se jako politický myslitel, jehož názory mají pevný mravní a náboženský základ.

Mezi rokem 1899 až 1900 se odehrávají dva procesy s Leopoldem Hilsnerem, židovským mladíkem obžalovaným z vraždy dvou křesťanských dívek. V české společnosti vyvolávají četné projevy antisemitismu. Masaryk při nich vede kampaň, proti rasovým předsudkům. Zvláště proti pověře o židovské rituální vraždě. V roce 1900 pak spolu s některými svými stoupenci, ze skupiny realistů, zakládá novou politickou stranu. Českou stranu lidovou - realistickou, později přezvanou na pokrokovou stranu. Nemá s ní však velký úspěch a v české politice má nová strana jen marginální význam.

V roce 1907 vstupuje znovu do Vídeňského parlamentu jako poslanec Realistické strany, zvolený s pomocí sociálních demokratů. Je poslancem až do první světové války, celkem po dvě volební období. V letech 1907 až 1908 vede parlamentní akci na obranu svobody, vědy. Hájí rakouského profesora Ludviga Varmounda, pronásledovaného za přednášku o rozporech mezi vědou a církevní doktrínou. Po anexi Bosny, Hercegoviny, v letech 1909 až 19011, ostře kritizuje zahraniční politiku Rakouska-Uherska, zvláště jeho alianci s Německem. Hájí jižní Slovany, obžalované z velezrady, v procesu v Záhřebu. Svědčí proti historikovi Heinrichu Freegjungovi, aby se zastal rakouských Jihoslovanů, na které Freegjung zaútočil na základě falešných dokumentů.

V první světové válce se Masaryk rozhoduje pro spojence a jejich boj proti Rakousko-Uhersku a Německu, jede do Itálie, Švýcarska, Francie a Anglie. V Paříži pak zakládá s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štěfánikem Československou národní radu. V letech 1917 až 1918 Masaryk cestuje do Ruska, po bolševické revoluci konsoliduje československo legii, která je prohlášena za část československé armády ve Francii. A má se, podle dohody s bolševiky, přesunout na západní bojiště.

V roce 1918 Masaryk přijíždí do Spojených států amerických. Francie a Anglie uznávají Československou národní radu, jako de facto československou vládu. Stejné uznání získává Masaryk od americké vlády. V roce 1918 volí revoluční národní shromáždění v Praze Masaryka prvním prezidentem Československé republiky. Masaryk publikuje spis, Nová Evropa, nástin poválečné evropské rekonstrukce.

V roce 1920 je Masaryk zvolen prezidentem, podle nové Československé ústavy. Do nejvyšší státní funkce je pak zvolen ještě dvakrát, v letech 1927 a 1934. Jeho kniha memoárů a politických a historických úvah o přelomové době, jejímž mezníkem byla první světová válka, vychází v roce 1925 pod názvem Světová revoluce. V roce 1935 se pak Masaryk ze zdravotních důvodů vzdává úřadu prezidenta a čtrnáctého září roku 1937, v Lánech, umírá.

Milan Kopp, Jaroslav Doleček, Lukáš Landa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme