Problematické děti už nebudou končit v psychiatrických léčebnách
Dětské domovy prý tlumí zlobivé děti léky a odkládají je na psychiatrii. Pravidelné kontroly dětských domovů sociálními pracovníky jsou totiž spíš formální a jiné úřady se problémem odmítají zabývat. Například ministerstvo školství, pod které dětské domovy spadají, nic z toho nekontroluje a o ničem prý ani neví. Upozornil na to server iDnes.cz.
„Mě ta informace velmi překvapila, zaskočila a znejistěla. Již 20 let pracuji jako lékař v dětském domově ve zdravotnickém zařízení pro děti do tří let a pak dělám ještě ošetřujícího lékaře v dětském domově školního typu. Nevím, kdo má jaké informace, ale takto to skutečně není,“ tvrdí ředitel dětského domova ve Strančicích Pavel Biskup.
Podle něj neexistuje žádná statistika, kolik dětí v dětských domovech může různá psychofarmaka brát. „Takové studie neznám, ani jsem neviděl, navíc by to bylo s podivem, kdyby někdo takovou studii dělal. Proč by se tato studie zaměřovala na děti, které musí brát psychofarmaka, to je nelogické.“
O situaci v dětských domovech diskutovali na Rádiu Česko ředitel domova Strančice Pavel Biskup a ředitel odboru rodiny a dávkových systémů za MPSV Miloslav Macela
„Pravdou ale je, že u některých dětí, které musí být celoživotně mimo rodinu a nepodařilo se je umístit do náhradní rodinné péče, tak mohou trpět určitými psychickými poruchami. A pak samozřejmě intervence psychologa a psychiatra je indikovaná,“ vysvětluje Biskup. Posouzení stavu dítěte je prý vždy na ošetřujícím lékaři.
Podle ředitele odboru rodiny a dávkových systémů na ministerstvu práce a sociálních věcí Miloslava Macely by problémy mohla pomoci vyřešit novela zákona o sociálně právní ochraně dětí.
„Je tam ustanovení, že umístěním dítěte do zdravotnického zařízení by měla být řešena pouze situace, kdy má dítě zdravotní problémy tohoto typu. Nemělo by se stát, že se dítě ocitne v psychiatrické léčebně, že je umístěno do tzv. neutrálního prostředí jenom proto, že se třeba jeho rodiče rozvádějí nebo proto, že není možné pro něj sehnat místo v nějakém typu zařízení. To jsou věci, které se v současné době stávají. Od 1. ledna 2013 toto bude nepřípustné,“ tvrdí Macela.
Počet sociálních pracovníků je v Česku ve srovnání například s Německem velmi nízký, a proto také kontroly dětí v dětských domovech, v hmotné nouzi, ale třeba i v pěstounské péči nejsou tak časté, jak by bylo potřeba. Podle Macely se i tento problém bude řešit.
„Součástí standardu výkonu této agendy bude také otázka, kolik má příslušný pracovník na sobě navázaných živých případů. Jedna věc je počet pracovníků, druhá věc je to, co dělají. My narážíme na to, že řada činností je zatěžuje a nejsou tak potřebné. Jako třeba účast na soudních řízeních, kde není žádná kolize, a přesto se jich sociální pracovník v roli opatrovníka musí účastnit,“ upřesňuje ředitele odboru rodiny a dávkových systémů MPSV.
