Část Čechů věří, že se jich klimatická krize nedotkne. Naše peněženky ji ale pocítí, říká sociolog
Podle nejnovějších zpráv, planeta směřuje ke kritické hranici zvýšení průměrné teploty o 1,5 stupně Celsia už v příštím desetiletí. Postoj Čechů ke klimatickým otázkám je rozporuplný. Podpora určitých opatření je sice zřetelná, často ale chybí vůle ke konkrétní akci. Podle sociologa Daniela Prokopa potřebuje Česko systémové řešení. V pořadu Radiožurnálu Život k nezaplacení řekl, že stávající vysoké ceny energií nabádají ke změně.
Připomeňme náš společný projekt Rozdělení klimatem, který přinesl zajímavá data. Jaký mají Češi ke klimatické změně a roli v ní postoj?
My jsme to zkoumali zhruba před dvěma lety. Zajímavé je, že výzkum upozorňoval na řadu problémů, které reálně přišly v tomto roce. Například jsme tenkrát upozorňovali na to, že úspornost bytů a domů nižší, chudší třídy Česka je tak špatná, že když přijde výkyv ceny energií, posílí se tady chudoba. Říkali jsme, že stát se na to musí připravit.
Loni se po 17 letech narodilo méně než sto tisíc dětí. Jak tuto informaci interpretuje sociolog Daniel Prokop? Poslechněte si celý rozhovor
Nejsou to nečekané krize, když sledujete data. Výzkum z hlediska postojů říkal, že narativ, který razil Václav Klaus, rezonuje už jen velmi málo. Tedy že oteplování možná ani neprobíhá, a pokud probíhá, tak není způsobeno člověkem.
Osmdesát až devadesát procent lidí si myslelo, že změny klimatu probíhají a že jsou způsobeny člověkem.
Problém z hlediska kontextu reportu IPCC je, že jen asi šedesát procent lidí říkalo, že se jedná o urgentní problém, který se musí začít řešit hned. Přitom report říká, že část šance jsme už promarnili. Zajímavý je ohlas reportu ze sociálního hlediska, z hlediska vlivu na lidi a následné akce.
Zisk českého zemědělství loni vzrostl o 142 procent na 22 miliard. ‚Je to hra čísel,‘ říká předseda svazu
Číst článek
Report říká, že opravdu záleží na tom, jestli se oteplí o dva nebo pět stupňů. Na každé desetině stupně záleží. Jakékoliv řešení, které to pomůže redukovat, může mít obrovský efekt z hlediska dopadů změn klimatu na zemědělství, migraci, vymírání druhů, zdravotní stav lidí na zemi a podobně.
V Česku se to občas zvrtne do nastavení, že se vůbec nic nedá dělat, že se to nedá už nijak vyřešit. Report naopak říká, že má smysl se alespoň přiblížit k příznivějším scénářů kolem dvou stupňů oteplení.
Je zajímavé, že oteplování část česká populace postojově nebrala jako úplně urgentní problém. Šedesát procent lidí říkalo, že to je urgentní problém, čtyřicet procent že není. Zejména to nevnímali jako problém, který by se měl dotknout v nejbližší době přímo jich.
Zraněného českého medika převezli z Donbasu do Kyjeva. Transport do vlasti zatím není možný
Číst článek
Přitom některé sekundární důsledky by se České republiky dotkly určitě. Migrace a další zmiňované. Vidíme tu nepochopení toho, jak urgentní a blízký to může být problém.
Možná to pramení trochu i z nevědomosti, protože člověk si řekne teplota plus minus dva stupně Celsia... Subjektivně vnímáno, to vlastně nic není.
Ano, ale dopady jsou výrazné. Výsledkem je, že Češi hodně podporují řešení, která jsou pro ně nízkonákladová. Například dotace na zateplení mají velkou podporu.
Co mě ale ve výzkumu před dvěma lety nejvíc překvapilo, je, že lidé vlastně málo podporují některé politiky nebo opatření, která jsou v souladu se zdravým rozumem. To je třeba obrovská státní a veřejná podpora fosilních paliv a produkce hovězího masa v Evropské unii a po světě.
Zemědělství a energetika jsou dva sektory, které zatěžují klima velmi silně. V zemědělství je to podle reportu IPCC dáno z velké míry právě produkcí hovězího masa.
Tenistka Strýcová se po mateřské pauze vrací na kurty. První turnaj odehraje v Madridu
Číst článek
Nejen že to není zohledněno v daních, ale pořád tu je velká veřejná podpora a dotace těchto dvou typů výroby. Zajímavé je, že jenom asi 24 a ve druhém případě 36 procent Čechů ve výzkumu podporovalo ukončení problematických dotací.
Takže nejen že naprosté minimum lidí podporovalo zdanění hovězího masa, velkou podporu nemá ani ukončení dotací z peněz daňových poplatníků na věci, o kterých víme, že nejvíc zatěžují životní prostředí.
Nevím, z čeho to pramení. Jestli z neznalosti, nakolik některé typy zemědělství mohou být zatěžující. Nestrukturovanost debaty v Česku by měli řešit vědci jak z přírodní, tak společenské oblasti.
Uhlíková stopa Čechů
Dá se i na základě dat, která máte k dispozici, vyvodit, jaké skupiny obyvatel mají nejvýraznější uhlíkovou stopu?
My jsme to dělili na šest tříd – od zajištěné střední třídy až po strádající třídu. Dvě vyšší třídy mají uhlíkovou stopu ročně asi o jednu tunu CO2 vyšší. Jedná se o 5,5 tuny oproti 4,5 tuny CO2.
Nová aplikace nabídne detailní předpověď počasí. Má pomoci hlavně zemědělcům
Číst článek
Bohatší a vzdělanější lidé v Česku mají vyšší uhlíkovou stopu. Obecně bohatší oblasti vykazují větší uhlíkovou stopu v oblasti mobility. Častěji létají, více jezdí autem.
Naopak nižší třídy bydlí v typicky méně úsporných domech. Tím pádem u energií v domácnostech vidíme větší uhlíkovou stopu u nižších sociálních tříd. Mají hlavně jinou strukturu uhlíkové stopy.
Vyšší třídy nabírají uhlíkovou stopu v oblastech, kde ji lze snadněji omezit. Není obtížné jednou někam neletět. U domu to tak lehké není, i když to také jde a v posledním roce to Češi dělali.
V některých oblastech si lidé uvědomují, že mají nadprůměrnou spotřebu, třeba u automobilismu. Člověk ví, když jezdí hodně. V oblasti bydlení si to ale lidé často neuvědomovali. Možná proto, že byly nízké ceny. V tomto měl Václav Klaus pravdu, že změníme naše chování, až trh dá signál, že ceny jsou příliš vysoké. Snad se to teď děje.
‚Příroda je na naší straně.‘ Ukrajina omezila výpadky elektřiny i díky tání sněhu a opravě jaderného bloku
Číst článek
Je vidět i teď, že se snižuje tlak na omezování topení a spotřebu energie. To jsme měli i v poslední vlně společného výzkumu.
V bydlení si to lidé před dvěma lety ještě neuvědomovali. Vysoké ceny teď možná připomněly, že spotřeba v topení není zdarma.
Jen zhruba polovinu uhlíkové stopy, která se v Česku odhaduje v přepočtu asi na 12 tun na osobu, lze rozpočítat mezi domácnosti. Potom tam je velká část, kterou mají na svědomí firmy, úřady, exportující průmysl nebo odpadové hospodářství. To už se tak jednoduše rozpočítat nedá.
Náš výzkum a modelování na něm potvrdilo slova odborníků, že individuální strategie, kdy třeba méně jezdíte autem, méně topíte a podobně, sice mají smysl, ale nepovedou k úplně zásadnímu snížení celkového výpočtu zmiňovaných 12 tun.
Proto je nutná efektivita průmyslu, změny v sektoru dopravy, výroby energie a podobně. Systémová opatření mají mnohem větší efekt než to, že o 20 procent omezíte svojí spotřebu. I když to je právě ta nejvíce realistická věc a i ta samozřejmě pomůže.
Driver kontra dinosauři. Sci-fi 65 staví vděčné téma do nevděčně průměrného příběhu
Číst článek
Ekonomické otázky
Z údajů vyplývají i různé ekonomické otázky. Co má teď stát dělat, do čeho má investovat, co má podporovat? Teď se třeba vede debata o snížení podpory stavebního spoření, ale nejenom to.
V energetice musí potřebný mix navrhnout experti. Co se týká ekonomických otázek, určitě je teď čas na to, abychom přehodnotili podpory spoření a finančních produktů, které vlastně nemají efekt.
Dáváme 4 až 5 miliard do stavebního spoření, dále 10 až 15 miliard na podporu penzijního třetího pilíře. Další odpočty jdou ale na podporu hypoték, to je asi pět miliard v daních, dále na určité typy pojištění a podobně. Když to sečtete, jde tam přes 20 miliard korun na podporu finančních produktů z peněz daňových poplatníků.
Podmínka a milionový postih. Soud v kauze Homolka schválil podnikateli Janigovi dohodu o trestu
Číst článek
Velkou část z toho berou banky a fondy na poplatcích. To do jisté míry funguje jako transfer dotace finančním společnostem. Přitom řada produktů nemá smysl, protože stavební spoření nebylo používané za účelem zkvalitnění energetické úspornosti domů.
Penzijní připojištění a třetí pilíř nehrají roli, kterou by měly hrát v tom, že se zabezpečujete na stáří. Většina lidí si to vybere najednou. Navíc tam nejsou takové částky, které by lidem skutečně pomohly. Výnosy jsou malé.
Proto si myslím, že bychom si měli rozmyslet, kolik z těchto dvaceti miliard by bylo lepší dát do energetické úspornosti. Ta by skutečně ušetřila domácnostem a firmám peníze v tom, co propálí do vzduchu.
Poslechněte si celý díl pořadu Radiožurnálu Život k nezaplacení s Janem Pokorným.
