Jihlava: Krecl, nebo Prior? Na tom, co by mělo stát na náměstí, se prý pozastavil už císař
Jihlava je krajské město kraje Vysočina. V roce 1923 to tady žilo. Ten rok město navštívila třeba Ema Destinová a přijel i ministr zahraničí Edvard Beneš. Přednášel v dělnickém domě o zahraničním odboji. Počet obyvatel tehdy dosáhl čísla 25 842. Podle statistických údajů k 1. lednu 2022 žilo ve městě 50 108 obyvatel.
V období po vyhlášení republiky byly národnostní poměry a vztahy hodně napjaté.
Jihlava: Krecl, nebo Prior? Na tom, co by mělo stát na náměstí, se prý pozastavil už císař
„Německé vedení města zpočátku vůbec nechtělo vzít na vědomí, že byla vyhlášena Československá republika,“ vypráví historik jihlavského muzea Vysočiny Radim Gonda.
„Počítali s tím, že Jihlavsko bude připojeno k německému Rakousku, což se nestalo. V roce 1923 došlo k připojení obce Dřevěné Mlýny k Jihlavě, nejvýznamnějším důsledkem tak bylo převážení českého živlu,“ dodává Gonda.
Jihlava ale nežila jen politikou, lidé se chtěli také bavit.
FOTO: Cvičení hasičů na dolní části Masarykova náměstí. V pozadí věže kostela sv. Jakuba Většího se severní věží vysokou 63 metry a jižní mladší věží o výšce 54 metry. Zdroj: Muzeum Vysočiny Jihlava a Jana Volková
„V roce 1922 byl otevřen například nový fotbalový stadion nebo nové hřiště SK Jihlava, které se nacházelo v místě dnešního autobusového nádraží. Docházelo také k rozvoji občanské infrastruktury. V roce 1923 bylo veřejné plynové osvětlení nahrazeno elektrickým,“ popisuje historik.
FOTO: Stará plovárna, které se původně říkalo „vojenská“, protože sloužila jako plavecké cvičiště pro vojáky. Na Starou plovárnu se odvážnější jihlavské rodinky chodily koupat ještě v sedmdesátých letech 20. století. Skutečná sláva téhle plovárny trvala jen do konce 1. světové války, kdy se vodychtiví Jihlavané přesunuli jinam – na řeku k Českému mlýnu. Zdroj: Muzeum Vysočiny Jihlava a Jana Volková
Brána Matky Boží přišla o omítku
Město je známé historickými hradbami, jejichž velká část je zachovaná dodnes.
RANÁ FAKTA O JIHLAVĚ
1233 – První písemná zmínka o Jihlavě. Těžilo se zde stříbro a stala se prvním městem ve střední Evropě, kde bylo ve 13. století kodifikováno horní právo.
18. století – Začalo se rozvíjet soukenictví.
1861 – Byl otevřen pivovar.
1909 – Městem projely první tramvaje.
„Nejvýraznější část hradebního opevnění je Brána Matky Boží. Ta v roce 1924 pozbyla omítky, a to z velmi utilitárních důvodů – nechtěli se o ni starat, tak ji ve spodní partii omlátili,“ prozrazuje stavební historik Jiří Neubert.
„Psalo se o tom v novinách, proběhlo pár protestů a i tehdejší památkáři říkali, že se to nemělo stát, ale stalo se. Takže to je významná věc z hlediska historie,“ říká Neubert.
FOTO: Ulice Matky Boží s Bránou Matky Boží, která vznikla v době výstavby města a hradebního systému na počátku 2. poloviny 13. století, je typickým symbolem města a jedinou branou, která se zachovala z pěti středověkých městských bran. Zdroj: Muzeum Vysočiny Jihlava a Jana Volková
Proměny Masarykova náměstí
Na Masarykově náměstí dnes stojí diskutabilní Prior, dřív tam stál špalíček domů zvaný ‚Krecl‘, kde byly různé obchůdky ještě v 60. letech.
„S rozporuplným názorem na to, co tam tenkrát bylo a co by tam mělo stát, se setkáme už v 19. století. Měla by být zaznamenaná i jakási reakce císaře, který při návštěvě Jihlavy naznal, že ten Krecl je dost ošklivý a že by tam být nemusel,“ vypráví stavební historik.
FOTO: Jižní část historické zástavby uprostřed Masarykova náměstí zvané „špalíček“ neboli „Krecl“. Sloužil coby zázemí trhům a obchodním aktivitám (krámky, dílny, sklady...). Komunistický režim neměl peníze na jeho opravu, proto se rozhodl ho v roce 1983 nahradit obchodním domem Prior. Zdroj: Muzeum Vysočiny Jihlava a Jana Volková
„Po náměstí se dříve dalo jezdit všude, pohyb aut byl zcela volný. Třeba v roce 1926 tam bylo snad šest nebo deset čerpacích stanic, což je pro nás těžko představitelné. Ale nevypadaly jako dnešní čerpací stanice, byl to jen stojan, u kterého bylo možné zastavit. Náměstí bylo poměrně intenzivně využívané, a to po obnově v 60. letech už nebylo možné. Troufnu si říct, že město vypadalo zásadně jinak než dnes,“ říká Jiří Neubert.
V roce 1924 bylo Masarykovo náměstí osázeno lípami.
FOTO: Pohled do dnešní Znojemské ulice, dříve Malinovského, vedoucí na Masarykovo náměstí. V pozadí jižní strana Kreclu. Zdroj: Muzeum Vysočiny Jihlava a Jana Volková
FOTO: Vlevo budova poštovního a telegrafního úřadu, vpravo objekt původně Městské spořitelny na severním konci Masarykova náměstí. Zdroj: Muzeum Vysočiny Jihlava a Jana Volková
Ambiciózní Legiodům
Ve městě ovšem nepřibývaly jenom stromy, ale také řada krásných budov. K výrazným budovám patří Legiodům.
„Legionářská jednota tehdy hledala nějaké nové místo pro své působení. Uvažovali o multifunkční, velmi rozsáhlé stavbě, kde by fungovalo i kino, společenský sál, kavárna. Legiodům je parádní stavba, která na národní pozici v exponované části blízko městského nádraží odprezentovala to nejvíce české a nejambicióznější, co si tehdy dokázali v rovině architektury představit,“ říká stavební historik.
FOTO: V roce 1923 se začalo se stavbou Župního legionářského domu na Špitálském předměstí. Jeho výstavbu označil prezident T. G. Masaryk za „prospěšný počin“ a daroval legionářské obci finanční příspěvek v hodnotě 50 000 Kč. Dům byl otevřen v prosinci 1924. Zdroj: Muzeum Vysočiny Jihlava a Jana Volková
„Před sto lety to bylo úplně jiné město než některá jinak srovnatelně velká města. Bylo nepochybně půvabné, ale zároveň tu éru rozkvětu si užilo už o století nebo spíš několik set století dřív. Ve 20. letech to už byla trochu periferie,“ popisuje.
Montáže prováděl i herec Jaroslav Moučka
S Jihlavou je spojen také průmysl. V Heleníně a Malém Beranově byla Löwova textilní továrna, ale také například Moravské kovárny, které fungují dodnes. „V roce 1920 to byl pan Zalábek a spol., kteří založili kovárnu. Pánové vyráběli podkovy a hřeby, co tenkrát potřebovali zemědělci,“ vypráví Jaroslav Berka, který v kovárnách pracoval celých 50 let.
Jihlava má ve znaku českého lva a ježka. K tomu se váže verš z oslavné básně vydané tiskem už v roce 1588:
Jihlavo, dvojí ty obranu máš, neb za tebe bije se lev. A ježeček tvůj věčnou ti ochranu dá.
„Později provoz převzali Polák & Hopp, kteří výrobu posunuli tím, že koupili kovací stroje, buchary a výstředníkové lisy z Rakouska,“ říká Berka.
Prakticky veškerý materiál a výrobky se musely vozit na nádraží koňským spřežením, což ztěžovalo další rozvoj.
„Firma se pak specializovala na komunální nářadí jako kladiva, sekery a hlavně kleště. Kombinačky se montovaly v montovně, a třeba montáž prováděl i pozdější herec Moučka, který se tam vyučil. Kovárny Polák & Hopp měly prodejnu dole na náměstí, kde dneska je nějaký vietnamský prodavač,“ vypráví pamětník.
Tabačka zaměstnávala hlavně ženy
Do továrních budov, kde se začátkem 19. století vyrábělo sukno, se v roce 1851 ze čtvrti Louka ve Znojmě přestěhovala tabáková továrna, které se říkalo ‚tabačka‘.
„V té době to byla významná firma. Ještě ve 30. letech zaměstnávala přes 830 zaměstnanců, což byl na Jihlavu poměrně velký počet. Problém trošku byl, že to byl státní podnik. Továrna si žila svým vlastním životem a město s ní mělo jediný kontakt, a to ten, že zaměstnával obyvatele a zároveň, že zabíral přes 12 000 metrů čtverečních zastavěné plochy,“ prozrazuje archivář Jiří Jelínek.
FOTO: Do továrních budov, kde se začátkem 19. století vyrábělo sukno, se v roce 1851 z Louky u Znojma přestěhovala tabáková továrna. Cigarety, doutníky a dalších tabákové výrobky se tu produkovaly až do poloviny 30. let 20. století. Po té v objektech sídlil do roku 1985 podnik Tesla. Dnes tu jsou obchodní, kancelářské a bytové prostory. Zdroj: Muzeum Vysočiny Jihlava a Jana Volková
Tabačka byla specifická tím, že zaměstnávala hlavně ženy.
„Ženy jsou prý obecně daleko šikovnější na balení tabáku. Ale ono to mělo i praktický důvod z doby první světové války, protože když muži narukovali, někdo musel nahradit jejich práci. A na cigaretách se vždycky vydělávalo. Muži, pokud byli na frontě, potřebovali nějaké cigarety na uklidnění,“ popisuje archivář.
Továrna koncem 20. a začátku 30. let mohutně stavěla domy také pro svoje úřednictvo na dnešním Štefánikově náměstí. Díky tabákovému monopolu měla nejstabilnější ekonomickou situaci.
V roce 1958 ale tabáková výroba skončila. Podnik na výrobu cigaret byl přemístěn do Kutné Hory a na místě původní tabačky vznikl závod Tesla. Dnes už jsou tu obchodní a obytné prostory.
Budou v Jihlavě za sto let létat auta?
Jihlavě vévodí trolejbusy, což vnímá jako bonus i architekt Aleš Stuchlík.
DALŠÍ VÝVOJ V JIHLAVĚ
1948 – Tramvaje byly nahrazeny trolejbusovou dopravou.
1969 – V sále dělnického domu se odehrál první striptýz.
1983 – Na dnešním Masarykově náměstí byl otevřen obchodní dům Prior.
2008 – Na místě původního areálu Moravských kováren bylo otevřeno nákupní centrum City Park.
2020 – kousek od autobusového nádraží byla otevřená moderní posluchárna jihlavské VŠ polytechnické.
„Pocházím z Třebíče a trolejbusy pro mě vždy byly symbolem Jihlavy, které mi ji už odmala povyšovaly na velkoměsto. Takže bych byl rád, kdyby tu zůstaly. Není to jen o tom, že je to ekologičtější doprava, ale je v tom i efekt, kterému se anglicky říká ‚visibility of network‘. Spočívá to v tom, že trolejová síť vyvolává dojem, že je tu nějaká forma dopravy a ty spoje jezdí tak často, že se někomu vyplatilo ty troleje natáhnout. Ale těžko říct, zda přežijí. Ten pokrok, co se týče vodíku a baterií, je velký,“ zamýšlí se Stuchlík.
V současné době jsou tématem elektromobily a vodíkové technologie. „Tyto technologie budou asi překročeny dalšími pokročilými technologiemi,“ předpokládá Radek Kolman, vedoucí katedry technických studií.
„Budoucností pro dopravní prostředky bude vodík, plazma, solární systémy. V oblasti dopravy čekáme pokročilou evoluci směrem třeba do létajících automobilů,“ uzavírá.
Jak vidí budoucnost města studenti jihlavského gymnázia? Jak významné postavení měli dobrovolní hasiči? Poslechněte si v záznamu speciálního projektu Proměny měst, který jsme připravili ke 100 letům Českého rozhlasu.
