Adopci či pěstounskou péči zvažuje každý třetí Čech. Lidem ale chybí informace
Adopce, osvojení, pěstounství. To je jen malý výčet pojmů, které každý slyšel aspoň jednou. Češi mají o náhradní rodinnou péči zájem a třetina z nich by pomohla, ale nemají jasno v jejích podobách. Ukázal to průzkum agentury Median. Situaci neulehčuje ani složitý proces.
Podle Medianu úplnou představu o tom, co náhradní rodinná péče obnáší, příliš mnoho lidí nemá.
Adopci či pěstounskou péči zvažuje každý třetí Čech. Poslechněte si celou reportáž.
Průzkum ukázal, že o dlouhodobém pěstounství nebo adopci uvažuje - po vychování svého vlastního dítěte - skoro každý třetí Čech. Právě nedostatek informací o problematice je ale odrazuje, vysvětlil Radiožurnálu sociolog agentury Daniel Prokop.
„Překážkou je jednak předpokládaná složitost procesu získání dítěte, jednak nízké povědomí o tom, jak postupovat a na koho se obrátit. Roli hraje i obava z vlastního selhání a pro nezanedbatelnou menšinu i to, že by neměli peníze na to dítě vychovat,“ řekl.
Při adopci se lidé stávají právoplatnými rodiči osvojeného dítěte. Pěstounství oproti tomu znamená, že se o opuštěné dítě nějaký čas budou starat. Právně ale dítě není volné. Podle toho, jak dlouho je dítě u náhradních rodičů, se pak rozlišuje přechodná pěstounská péče nebo dlouhodobá.
Zatímco přechodná pěstounská péče trvá maximálně rok, dlouhodobí pěstouni se můžou o dítě starat několik let nebo až do jeho plnoletosti. V péči mají děti, které nejsou právně volné, což znamená, že je nemůže nikdo adoptovat.
Podle Anny Krbcové z Asociace Dítě a rodina je proces osvojení dítěte či jeho umístění do pěstounské péče komplikovaný. Zájemce se nejprve musí nahlásit na sociálním odboru v místě bydliště, sociální pracovnice o něm vypracuje posudek i na základě návštěvy u něj doma.
Pak musí projít psychologickým testem a kurzy, které má v kompetenci krajský úřad. Teprve potom kraj rozhodne, jestli se pěstounem nebo osvojitelem stane. Takový postup ukládá zákon, v praxi se ale liší kraj od kraje.
České děti nacházejí díky adopci stále nové rodiče v zahraničí. O opačný proces ale zájem není
Číst článek
„Kraje si pravidla přizpůsobují své situaci. Zvyšuje to nepřehlednost a nejistotu pro žadatele. Odlišnosti jsou například ve lhůtách, jak dlouho musí zájemce čekat, než nastoupí do kurzu příprav - některé kraje organizují dvakrát ročně, některé mnohem častěji. Může se lišit také metodika příprav nebo psychologické testy,“ říká Krbcová a dodává, že chybí i dostatečná propagace náhradní rodinné péče.
„Některé kraje, například Moravskoslezský, vedou osvětovou kampaň, v jiných nic takového neprobíhá. Vše záleží na nastavení kraje a tom, zda upřednostňuje náhradní rodinnou péči před tou ústavní v dětských domovech. Chybí také celorepubliková kampaň ze strany státu.“
Ministerstvo práce ale podle slov své mluvčí Barbary Hanousek Eckhardové celostátní kampaň připravuje. Personálně také spolupracuje přímo s jednotlivými kraji, které mají adopce a pěstounskou péči na starosti.
