Adopci či pěstounskou péči zvažuje každý třetí Čech. Lidem ale chybí informace

Adopce, osvojení, pěstounství. To je jen malý výčet pojmů, které každý slyšel aspoň jednou. Češi mají o náhradní rodinnou péči zájem a třetina z nich by pomohla, ale nemají jasno v jejích podobách. Ukázal to průzkum agentury Median. Situaci neulehčuje ani složitý proces.

Data Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Při adopci se lidé stávají právoplatnými rodiči osvojeného dítěte. Pěstounství oproti tomu znamená, že se o opuštěné dítě nějaký čas budou starat. Právně ale dítě není volné. Ilustrační foto | Foto: Tolmacho | Zdroj: Pixabay | CC0 Creative Commons,©

Podle Medianu úplnou představu o tom, co náhradní rodinná péče obnáší, příliš mnoho lidí nemá.

Přehrát

00:00 / 00:00

Adopci či pěstounskou péči zvažuje každý třetí Čech. Poslechněte si celou reportáž.

Průzkum ukázal, že o dlouhodobém pěstounství nebo adopci uvažuje - po vychování svého vlastního dítěte - skoro každý třetí Čech. Právě nedostatek informací o problematice je ale odrazuje, vysvětlil Radiožurnálu sociolog agentury Daniel Prokop.

„Překážkou je jednak předpokládaná složitost procesu získání dítěte, jednak nízké povědomí o tom, jak postupovat a na koho se obrátit. Roli hraje i obava z vlastního selhání a pro nezanedbatelnou menšinu i to, že by neměli peníze na to dítě vychovat,“ řekl.

Při adopci se lidé stávají právoplatnými rodiči osvojeného dítěte. Pěstounství oproti tomu znamená, že se o opuštěné dítě nějaký čas budou starat. Právně ale dítě není volné. Podle toho, jak dlouho je dítě u náhradních rodičů, se pak rozlišuje přechodná pěstounská péče nebo dlouhodobá.

Zatímco přechodná pěstounská péče trvá maximálně rok, dlouhodobí pěstouni se můžou o dítě starat několik let nebo až do jeho plnoletosti. V péči mají děti, které nejsou právně volné, což znamená, že je nemůže nikdo adoptovat.

Podle Anny Krbcové z Asociace Dítě a rodina je proces osvojení dítěte či jeho umístění do pěstounské péče komplikovaný. Zájemce se nejprve musí nahlásit na sociálním odboru v místě bydliště, sociální pracovnice o něm vypracuje posudek i na základě návštěvy u něj doma.

Pak musí projít psychologickým testem a kurzy, které má v kompetenci krajský úřad. Teprve potom kraj rozhodne, jestli se pěstounem nebo osvojitelem stane. Takový postup ukládá zákon, v praxi se ale liší kraj od kraje.

České děti nacházejí díky adopci stále nové rodiče v zahraničí. O opačný proces ale zájem není

Číst článek

„Kraje si pravidla přizpůsobují své situaci. Zvyšuje to nepřehlednost a nejistotu pro žadatele. Odlišnosti jsou například ve lhůtách, jak dlouho musí zájemce čekat, než nastoupí do kurzu příprav - některé kraje organizují dvakrát ročně, některé mnohem častěji. Může se lišit také metodika příprav nebo psychologické testy,“ říká Krbcová a dodává, že chybí i dostatečná propagace náhradní rodinné péče.

„Některé kraje, například Moravskoslezský, vedou osvětovou kampaň, v jiných nic takového neprobíhá. Vše záleží na nastavení kraje a tom, zda upřednostňuje náhradní rodinnou péči před tou ústavní v dětských domovech. Chybí také celorepubliková kampaň ze strany státu.“

Ministerstvo práce ale podle slov své mluvčí Barbary Hanousek Eckhardové celostátní kampaň připravuje. Personálně také spolupracuje přímo s jednotlivými kraji, které mají adopce a pěstounskou péči na starosti.

Kristýna Křupková, zlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme