První novoroční projev Václava Havla vstoupil ihned do historie

Jméno exprezidenta Václava Havla, který zemřel v neděli dopoledne, vešlo do povědomí Čechů a Slováků už v době normalizace, kdy byl jedním z prvních signatářů Charty 77. V listopadu 1989 pak Havlovo jméno skandovaly už tisíce lidí na velkých demonstracích, kde se představil jako vůdčí osobnost Občanského fóra. Skandování davů „Havel na Hrad“ se 29. prosince 1989 stalo skutečností a o dva dny později už k občanům Československa promluvil Václav Havel jako prezident. Tento projev vstoupil do historie.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Václav Havel na volebním plakátu OF

Václav Havel na volebním plakátu OF | Foto: zdroj: ČT24

Slavnostní znělka uvedla první projev Václava Havla v prezidentské funkci prvního ledna 1990. „Milí spoluobčané. Čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž. Jak naše země vzkvétá, kolik dalších bilionů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal. Naše země nevzkvétá.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Celý příspěvek si můžete také poslechnout

Nečekaná slova z úst hlavy státu. Po mnoha letech mluvil prezident ke svým spoluobčanům jako jeden z nich a nebál se nazývat věci pravými jmény: „Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti a nebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud směšné v éře počítačů a kosmických raket.

Jedním z dobře zapamatovatelných momentů tohoto projevu byl i autentický osobní dojem Václava Havla z cesty letadlem: „Když jsem nedávno letěl do Bratislavy, nalezl jsem při různých jednáních čas k tomu, abych pohlédl z okna. Viděl jsem komplex Slovnaftu a hned za ním velkoměsto Petržalku. Ten pohled mi stačil k tomu, abych pochopil, že naši státníci a političtí činitelé se po desítiletí nedívali nebo nechtěli dívat ani z oken svých letadel.“

Z prvního prezidentského projevu Václava Havla byla ale jasně znát i vize pro nejbližší týdny, měsíce a vlastně i roky. Tato vize směřovala jak k milionům občanů, tak i k nastupující politické generaci:

Václav Havel 19. prosince 1989 | Foto: Reuters

„Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit povinnost, která dnes stojí před každým z nás, totiž povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Nemylme se: sebelepší vláda, sebelepší parlament i sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast, a tudíž spoluodpovědnost všech.“

Sám Václav Havel se o naplnění těchto myšlenek usilovně snažil po celý zbytek života.
Když 1. ledna končil svůj první novoroční projev, určitě netušil, že bude takto promlouvat k občanům Československé a později České republiky ještě následujících třináct let:

„Na závěr bych rád řekl, že chci být prezidentem, který bude méně mluvit, ale víc pracovat. Prezidentem, který se bude nejen dobře dívat z oken svého letadla, ale který - a to hlavně - bude trvale přítomen mezi svými spoluobčany a dobře jim naslouchat.“ A toto předsevzetí naplnil Václav Havel beze zbytku.

Jan Herget, ak Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme