Dětem chybí intenzivní psychiatrická péče. Zařízení si je přehazují jak horký brambor, míní ombudsman

„Pokud dítě vůbec nezahrneme do rozhodování, děláme z něj pouhý objekt péče,“ míní ombudsman Stanislav Křeček. V nově publikované zprávě upozorňuje na nedostatky dětské psychiatrie. Přečtěte si přehled z ombudsmanových připomínek.

Analýza Praha/Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dětská psychiatrická nemocnice Opařany

Dětská psychiatrická nemocnice Opařany | Foto: Václav Pancer

Chybí participace dětí na rozhodování
V ideálním případě by měla dětská psychiatrická nemocnice získat souhlas s hospitalizací jak od zákonných zástupců, tak od nezletilého pacienta. „Pokud dítě vůbec nezahrneme do rozhodování, děláme z něj pouhý objekt péče,“ říká veřejný ochránce práv.

Přiměřené zapojení do rozhodování je v zájmu dítěte, protože ho připravuje na další rozhodování, která bude muset v životě dělat samostatně. Zapojení dítěte také může významně snížit jeho úzkost spojenou s pobytem v nemocnici.

Kolaps dětské psychiatrie: mříže na oknech, nedostatek personálu a děti na izolaci

Číst článek

Schopnost rozhodovat se samy za sebe nabývají děti postupně. „Není to tak, že do 18 let dítě není schopné rozhodovat o ničem a s 18. rokem je najednou ke všemu způsobilé,“ vysvětluje Stanislav Křeček.

Zdravotníci by měli individuálně posuzovat, jestli je nezletilý způsobilý rozhodovat samostatně.

Pokud nemocnice vyhodnotí, že nezletilý pacient není způsobilý k samostatnému rozhodování, neznamená to ale, že takový člověk nemůže vůbec pochopit svoji situaci.

Podle ombudsmana je základem účasti dítěte do rozhodování jeho zapojení do komunikace o zdravotním stavu a potřebnosti zdravotních služeb. Děti by také měly od zdravotníků dostat informace o tom, co mohou dělat, když s finálním rozhodnutím nesouhlasí.

Ombudsman zároveň upozorňuje, že nemocnice naopak nemají řešit vzájemné spory zákonných zástupců ohledně hospitalizace jejich dítěte nebo případný nesouhlas dítěte s rozhodnutím rodičů. To může udělat výhradně soud.

Výjimku tvoří pouze akutní situace, kdy je bezprostředně a závažně ohrožený život či zdraví dítěte. V té chvíli nemocnice může poskytnout léčbu i bez souhlasu zákonných zástupců. 

Zacházení v průběhu hospitalizace
Prostředí i režim v nemocnici má podporovat léčbu a cíl hospitalizace, tak aby děti mohly v nemocnici zůstávat co nejkratší dobu. K tomu je třeba zajistit bezpečné a terapeutické prostředí, aby se v dětských pacientech neumocňovala frustrace a trauma z hospitalizace.

Nemocnice by také měly minimalizovat negativní dopady, které s sebou nese odloučení z přirozeného prostředí, a vytvářet podmínky pro udržení kontaktu pacienta s vnějším světem s rodiči nebo například kamarády. I dětští pacienti mají v nemocnicích právo na soukromí.

Problémy výchovně léčebné péče
„Mnohé problémy v psychiatrických nemocnicích se pojí s tím, že v České republice chybí takzvaná výchovně léčebná péče. V praxi se tak v nemocnicích setkáváme i s dětmi, o nichž jsou zdravotníci přesvědčeni, že mají převážně výchovný problém,“ vysvětlujete Matěj Stříteský, který se v Kanceláři ombudsmana specializuje na oblast psychiatrická zařízení.

Na druhou stranu výchovné ústavy, kde tyto děti pobývají, je k hospitalizaci posílají, protože podle vychovatelů potřebují psychiatrickou péči a ne režimová opatření.

Dobřany, Šternberk. Další utajované zprávy z ministerstva odhalují zásahy do lidských práv v psychiatrii

Číst článek

Ombudsman vnímá, že problém je mimo jiné v nedostatku legislativního ukotvení výchovně léčebného režimu. Zákon o ústavní a ochranné výchově v současnosti pouze zmiňuje, že taková péče má existovat, neuvádí však, jak by výchovně léčebná péče měla vypadat.

Do nemocnic jsou tak někdy umisťovány děti se závažnými poruchami chování nebo kognitivními nedostatky. Nemocnice přitom většinou nezaměstnávají odborníky na poruchy chování a neumí se o tyto děti adekvátně postarat.

Děti, které by potřebovaly intenzivní kombinovanou péči, tak často zůstávají bez ní a psychiatrická i výchovná zařízení si je přehazují jak horký brambor.

Nedostatek zdravotnického personálu
Kromě všeobecně známého problému nedostatku dětských psychiatrů, děti během návštěv upozorňovaly i na to, že v nemocnici nemají takovou možnost individuálního setkání s psychologem, jak by očekávaly.

Děti uváděly, že „svého psychologa“ viděly dvakrát až třikrát za měsíc, u některých museli o častější setkávání žádat rodiče. V jenom v nedávno navštíveném zařízení dokonce psycholog chyběl delší dobu úplně.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme