Šéf sněmovny Vondráček: Babiš měl srpen 68 uctít. Představitelé státu by se neměli schovávat

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš měl uctít padesáté výročí srpnové okupace. U tak významné události by měli nejvyšší představitelé státu být, neměli by se schovávat. V pořadu Dvacet minut Radiožurnálu to prohlásil předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček z ANO. Mluvil také o tom, že je sice příznivcem Senátu, ale horní komora by podle něj mohla fungovat jinak.

Tento článek je více než rok starý.

Dvacet minut Radiožurnálu Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček z ANO

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček z ANO | Foto: Milan Malíček/Právo | Zdroj: Profimedia

Jak jste se cítil v úterý před rozhlasem, když na vás pískali demonstranti?
Bylo mi smutno. Respektuji, že každý má právo vyjádřit svůj názor, ale mrzelo mě, že se to týkalo piety. Předtím jsme byli uvnitř budovy, byly tam fotografie z těch dnů. V těch místech padlo 17 českých občanů a alespoň po tu krátkou dobu si myslím, že se lidé mohli ovládnout. Rozlišit, co je pietní akt a co je příležitost k politické demonstraci, patří k základům slušného chování a kultury v zemi. A na tom si trvám.

V televizi to možná tak nevyznělo, ale stupeň vulgarity tam byl opravdu nadmíru. Lidé si to mohou najít. Sprostých slov tam bylo tolik a bylo to ve stejný okamžik, kdy hrála pietní a vojenská hudba a kladly se věnce. Proč to nebylo předtím a nepočkalo to po?

To už byste tam vy, proti kterým dav demonstroval, nebyli.
Ale byli. Mluvili jsme až po pietním aktu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor s předsedou Poslanecké sněmovny Radkem Vondráčkem, který vedla Marie Bastlová

Považujete za vhodné, že premiér na pietním aktu vystoupil se svým projevem? Mířím k tomu, že je bývalý člen Komunistické strany Československa a stále evidovaný ve slovenských svazcích agentů StB. Je to někdo, kdo svou kariérou profitoval z minulého režimu. Bylo vhodné, aby tam vystoupil?
První část byla, jestli je vhodné, aby premiér vystoupil. Ano, zcela určitě je. U tak významného výročí a u události, která nám změnila život a změnila chod republiky, by měli nejvyšší představitelé být. Jasná odpověď. Jiný zase neřekl vůbec nic a také to bylo špatně.

Pak říkáte, že by tam neměli vystupovat bývalí členové komunistické strany. Pár minut před panem premiérem vystupoval pan (předseda Senátu Milan) Štěch, který byl v komunistické straně déle než náš pan premiér. A tomu bylo tleskáno. Byla to jenom záminka - opakující se útoky na pana Babiše. Pan Babiš nemá s invazí v roce 1968 nic společného. Co se týče evidence ve svazcích, vyhrál tři soudy.

A pak také prohrál několik soudů.
Neprohrál. Ten soud byl o něm bez něj, to bylo o nás bez nás.

Pořád ale není žádné právoplatné rozhodnutí, že je evidován neoprávněně.
Samozřejmě využije všech svých práv. Tři soudy vyhrál, žádný zatím neprohrál. Ten, který byl bez něj, kdy se Ústav paměti národa obrátil na Ústavní soud, tak jediným způsobem, jak mohl reagovat, bylo obrátit se na Evropský soud pro lidská práva, jestli je vůbec možné, že člověk neví, koho žalovat.

Babiš žaluje Slovensko. Kvůli svazkům StB si stěžuje u Evropského soudu pro lidská práva

Číst článek

Abychom byli přesní: poslední soudní verdikty řekly, že neměl být žalován Ústav paměti národa Slovenska, který svazky spravuje, ale také to, že svědectví bývalých agentů StB nejsou zcela důvěryhodná.
To ale nebyli svědci žaloby, ty svědky si předvolal Ústav paměti národa. Znevěrohodnil vlastní svědky.

Stále ale platí to, že Andrej Babiš je evidován ve svazcích spolupracovníků StB.
Tady je jeden základní princip, že na Ústavní soud se mohou obracet občané, případně neziskové organizace. To je u nás i na Slovensku. A tam byla přijata ústavní stížnost státního orgánu. Nechci zabíhat do podrobností. Tady možná potřebujeme větší klid na racionální diskusi, pan Babiš se obrátil se všemi právními prostředky, které má, a bude se bránit dál.

Je to premiér a ten projev byl jednoznačný: odsoudil invazi a okupaci. Byl to naprosto korektní projev premiéra země a opravdu si myslím, že některé příležitosti se k protestům nehodí. Když mi budou ostatní oponovat, tak říkám, že absolutně nesouhlasím s vulgaritou a primitivismem, který se tam ozýval.

Nicméně bylo vhodné, aby premiér Andrej Babiš vystoupil na pietním aktu?
Představitelé státu by se neměli schovávat. A jestliže nám byla v roce 1968 vzata svoboda, tak by to měl premiér adekvátním způsobem uctít.

'Byl to humor'

Ve svém projevu, který jste před Českým rozhlasem pronesl, jste mimo jiné řekl: „Nám následné události a normalizace podle mnohých doslova zlomily páteř. Důsledky tohoto lámání charakterů možná pociťujeme dodnes.“ Není takovým zlomeným charakterem, zlomenou páteří i Andrej Babiš?
Myslel jsem to úplně jinak. Jsem Husákovo dítě, narodil jsem se až po invazi. Vyrůstali jsme v prostředí, že se něco jiného říkalo doma a něco jiného se říkalo na veřejnosti. Vždy tady byla opatrnost skrývat své názory. A to ve vás zůstává po spoustu let.

Prožil jsem 16 let v totalitě, většinu svého života jsem prožil už ve svobodě, ale vzpomínám, jak jsem byl umravňován: hlavně nevystrkovat hlavu, nevyčnívat z řady, dávej si pozor, neupozorňuj na sebe.

Vzhledem k tomu, že jsem předseda Poslanecké sněmovny, tak maminka neuspěla. Těch třicet let svobody je nejdelší doba demokracie, kterou máme. Máme národní hrdost a jsme sebevědomí, ale někde to v lidech pořád zůstane, těch dvacet let normalizace v lidech je.

Skutečně by mě zajímal váš názor, jestli ho tedy neříkáte jenom doma, jak je to s Andrejem Babišem, který profitoval z normalizačního režimu?
Stejně jako mnozí další, kteří chtěli dělat ve vedoucí funkci...

Ano, ale oni nejsou premiér Andrej Babiš. Teď se ptám skutečně na něj.
Andrej Babiš vždy upozorňoval na to, že je osobou kontroverzní a má nějakou minulost. Když začínal s hnutím ANO 2011, tak říkal: Nebude to jednoduché. Hledal jsem někoho jiného, kdo by do toho šel za mě. Nikoho nenašel, šel do toho sám za sebe.

Máte pro ty demonstranty pochopení? Že se jim nelíbilo, že Andrej Babiš osobně na pietním aktu vystoupil. Jste schopen to alespoň částečně z tohoto pohledu akceptovat?
Nejsem schopen akceptovat tu formu, absolutně ne.

A protest samotný?
Protest může být i inteligentní. Co jsem zažil, i mě změnilo. A jestliže to teď někteří politici podporují a hájí tu sprostotu, která tam zaznívala, tak se staví na stejnou stranu. A jestliže tam někdo mluvil vulgárně a já to pak schválím, jako bych mluvil vulgárně sám. A jestliže se začneme kádrovat…

‚Děkuji fanouškům, že nám zvedají preference.‘ Projevy Babiše a Vondráčka před rozhlasem přehlušil pískot

Číst článek

Tak on Andrej Babiš také dost často mluví vulgárně. A to i na půdě Poslanecké sněmovny, pane předsedo.
Já vám to video pustím, ale týká se to všech. A týká se to politické kultury v České republice.

Ještě poslední věc k vystoupení Andreje Babiše. Na závěr svého vystoupení řekl: „Děkuji fanouškům, že nám zvedají preference.“ A to se také stalo terčem kritiky. Je to vhodné říkat na pietním aktu?
Je to úsměvné poté, co jsem vyslechl a co si on vyslechl za vulgarity, pískání a negativitu z davu. Někdy jediný způsob, jak reagovat na tuto situaci, je humor. Může se někomu líbit víc, někomu míň. Je to i v naší české povaze. Zareagovat tímto způsobem, humorem, jestliže to pak někdo odsuzuje, že narušil pietu, za té situace, co se tam dělo, tak to už se směju, to už je absurdita.  

Nepovažuji komunistickou stranu za ohrožení 

V projevu před budovou Českého rozhlasu jste také řekl: „Oni zřejmě opravdu věřili, že zlu se nemá odporovat. Ve skutečnosti se ale za svobodu musí bojovat. Svoboda bez boje neexistuje. Nikdy a nikde.“ Co to dnes znamená?
Já jsem tak rád, že to alespoň někdo slyšel a že to teď citujeme. Na místě, kdy jsem zrovna říkal tato slova, se ozývalo: Hanba, hanba. Konečně si o tom můžeme popovídat.

Teď mi vysvětlete, co to znamená. Jak jste to myslel?
Svoboda jako jedna z nejvyšších hodnot nikdy nepřijde sama. Vždycky je o ni třeba bojovat. Myslet si, že to za nás vybojuje někdo jiný nebo že si o ni stačí říct, nefunguje. Můžete se podívat do historie všech zemí na všech kontinentech, to je fakt, se kterým žiju. Násilí a totalitě se vždycky musíte postavit.

Když si představím politické síly, které mají v prvcích své politiky nebo projevech svých představitelů momenty, kdy bychom mohli váhat, zda už to nehraničí s určitým rizikem pro svobodu, ačkoli nemají takovou sílu, například hnutí SPD Tomia Okamury nebo KSČM. Myslel jste takové politické síly, proti kterým je třeba bojovat, když je potřeba?
Jsem přesvědčený, že česká demokracie a společnost je silná a toto jsou okrajové proudy. Ti, kteří by volali po nějaké nesvobodě.

Okupace. Před 50 lety vpadla vojska Varšavské smlouvy do Československa

Číst článek

Takže s nimi není potřeba bojovat, když jsou okrajové?
Nechte mě domluvit. V Poslanecké sněmovně jsme dostatečně silné jádro a nejen na parlamentní půdě jsme schopni se tomu bránit.

Řekněte mi ale, jak s tím bojujete? Bojujete s tím tak, že oběma těm stranám dáte posty ve vedení Poslanecké sněmovny a ve vedení dalších sněmovních institucí?
To je výsledek nějakého sebevědomí. Nepovažuji zbytkovou komunistickou stranu za ohrožení a jsem pyšný na sílu naší demokracie a svobodných voleb, že můžeme na základě poměrného zastoupení rozdělovat posty. A že všechny demokratické principy, instituty, mantinely, svoboda slova fungují.

Snažím se dobrat k tomu, co pro vás je dnes boj za svobodu? Jestli máme společnost tak bezpečnou, že není nic, proti čemu by bylo třeba bojovat?
Také jsem tam říkal, že vždy můžeme o ty hodnoty přijít. A vždy je potřeba se za ně postavit. To bylo v závěru mého projevu. A jinak to neuděláte než každodenní prací a že budete přijímat správné zákony, v případě nás poslanců, a že se budeme vyjadřovat k nepravostem.

Co mě překvapilo, když byla televizní debata, ve které nebyl zástupce komunistické strany schopen vyslovit slovo okupace. Když to okupace byla. Když přijede 500 tisíc vojáků a 150 tisíc vám jich tady na dvacet let zůstane, tak co je to jiného než okupace? Je strašně důležité nazývat věci správnými jmény. Nenapadlo by mě, že tohle může ještě někdo zpochybňovat.

Sonda mezi poslanci KSČM. ‚Okupace je příliš silný pojem, vojáci byli zalezlí na základnách,‘ zní také

Číst článek

Vy se na jednu stranu takovému výroku v podstatě smějete, že je absurdní, ale na druhou stranu jste nechali komunistickou stranu, aby svými hlasy umožnila vznik vaší vlády. Tak jestli to není trochu licoměrný boj, o kterém hovoříte. Když se vám to hodí, tak je, když se vám to hodí, tak není.
Vláda je hnutí ANO a ČSSD. Komunistická strana nemá žádný podíl na moci. Akorát měli ten rozum, že ví, že když chce být někdo v opozici, tak také musí být vláda. Alternativou byl neustálý marast a vláda bez důvěry.

Snažila jsem se dobrat legitimizace toho, o čem na jednu stranu hovoříte, že to je to, s čím se má bojovat kvůli obraně svobody. A na druhou stranu tyhle síly legitimizujete.
Máme v rámci demokratického procesu menšinovou vládu s důvěrou. Neslíbili jsme za to nic, co by se příčilo demokratickým hodnotám. Stojíme si na svém a každodenními jednoznačnými postoji, že jsme se vyjádřili k invazi, že nám k tomu pískali, je věc druhá, myslím, že ten message je jasný. Že jsme proevropské hnutí, že jsme pro členství v NATO, že odsuzujeme sovětskou okupaci, že odsuzujeme jakoukoli totalitu. Na tom stojíme.

Ještě k tomu pískání jste řekl, že takto si demokracii nepředstavujete. Co na tom bylo nedemokratického?
Nenechat toho druhého promluvit.

Vy jste si řekli, co jste chtěli. Napsali jste si to na facebook.
Myslíte, že jsme si to řekli? A neměli by nás nechat domluvit?

Ve všech vysíláních to slyšet bylo.
Já nechávám i své politické protivníky domluvit. Jsem tak vychován z domu. Myslím, že to je základ. Když říkal Masaryk, ať je boj, ale s rozumem, tak přesně tohle tím myslel.

Takže tohle na tom bylo nedemokratické. Měli být ticho, když jste mluvil?
Mají umožnit i těm, co mají jiný názor, promluvit. Také mají prostor a nikdo jim ho neomezuje.

Pane předsedo, ale vy jste skutečně promluvili. Projevy jste také nakonec zveřejnili. Vidíte, že jsem je četla, jak důkladně se o tom s vámi bavím.
Děkuji vám za to, nicméně nebylo jednoduché ten projev říci. A snaha přítomných nebyla jiná, než ten projev znemožnit. Ale my jsme se nedali.

Financování neziskových organizací

Další pasáž: „Dnes už máme svobodu. Ale o všechny tyto hodnoty můžeme zase přijít. Můžeme o ně přijít, když je nebudeme bránit. Srpen 1968 je v tomto velkým mementem. Před 50 lety náš stát selhal a zklamal své občany. Nedovolme, aby se tato smutná historie opakovala.“ Co je dnes takovým ohrožením? Nemohlo by to být třeba určité omezování občanské společnosti? Protože právě tak někteří vaši kritici nebo oponenti vlády nazývají současnou debatu o osekávání peněz pro politické neziskové organizace?
Už jsem o tom mluvil, že jediný způsob, jak tomu zabránit, je každodenní trpělivá práce. Nikdo tady nikomu nechce sahat na demokratické hodnoty. Ale je legitimní debatou mluvit o tom, jestli má tyto aktivity platit stát, nebo by se spíš měla podílet občanská společnost. Jako je tomu v zahraničí.

Byl jsem ve Spojených státech, kde jsou velké neziskovky, které mají velké a dobré jméno a které mají funding od drobných přispěvatelů. Je to možná úplně nejvíc žádoucí stav. Souvisí to s tím, že spousta lidí v České republice považuje politiku za něco špinavého a nechce s tím mít nic společného. Mojí snahou je vtáhnout co nejvíce lidí do politiky a nemusí se mnou souhlasit a nemusí mě volit. Je ale otázkou, jestli by měl všechny tyto aktivity platit stát. Myslím, že by se měly částečně financovat z vlastních zdrojů.

Politické strany jsou také financovány z veřejných zdrojů.
Částečně. A to je přesně ono. V některých pobaltských státech nejsou vůbec umožněny soukromé dary, tam se financují jenom ze státních prostředků.

Abychom se ale touto cestou nedostali k tomu, že peníze nedostanou ti nepohodlní pro ty, kteří o penězích rozhodují. To je velmi snadné.
To je vždy první argument a není na to jednoznačná odpověď, protože tu hranici nestanovíte ani zákonem, tady musí vyhrát zdravý rozum.

Šest poslanců ANO se hlasování o okupaci zdrželo

Ve středu jste ve sněmovně hlasovali o usnesení, které potvrdilo, že invaze vojsk v srpnu 1968 byla okupací. Šest vašich poslanců se zdrželo hlasování. Nevadí vám to?
Nevím, jestli třeba hlasování jen nestihli. Nejsem schopný to zanalyzovat. Na klubu jsme to zas tak neprobírali, ale nevím o nikom, kdo by s tím měl problém. To se budete muset zeptat těch šesti.

‚Konec překrucování.‘ Poslanci odhlasovali, že vpád vojsk do ČSSR v srpnu '68 byla invaze a okupace

Číst článek

Jste významným představitelem hnutí ANO. Je to taková symbolická věc.
Myslím, že je to k vysvětlení. Ani nevím, kterých šest to bylo.

Nezajímá vás to?
Nestihl, vlastně jsem se to dočetl včera (ve středu) večer na nějakém serveru. Ale vzhledem k dnešním schůzkám ještě ani nevím, kteří to byli.

Je to pro vás podstatné? Je to něco, na co se jich chcete zeptat?
Můžeme si o tom popovídat, ale není to nic zásadního. Myslím, že to je technická záležitost.

Na podzim nás čekají komunální a senátní volby. Proč do nich bude ANO dávat 150 milionů korun? Podle některých zveřejněných čísel by se to mělo rovnat rozpočtu všech ostatních velkých stran dohromady.
Komunální volby fungují trochu jinak než ty celostátní. Místní organizace si peníze a rozpočty tvoří z velké části samy. Nikdo to celkově neřídí. Jediná analýza, kterou k tomu mohu dát, je, že místní organizace sehnaly dostatek peněz a budou mít velké kampaně. Že byly v této činnosti úspěšné. Jinak v tom nic jiného asi nenajdu nebo nevím, jak bych vám přesně odpověděl. V čem spatřujete, že by to bylo negativní, nebo pozitivní?

Jen se ptám, proč 150 milionů? Řekla bych, že si děláte reklamu svou dobrou vládní prací, tak byste to třeba nemuseli potřebovat.
Nikdo to nestanovil, ani k tomu nemám čísla, jak tomu bývalo v minulosti, kolik stávaly kampaně jiných stran. Celkově centrála na ty volby moc nedá. Jsou to peníze, které si sehnaly jednotlivé místní organizace.

Interaktivní kandidátky: podívejte se, koho můžete volit, kdo obhajuje mandát a kdo změnil barvu

Číst článek

Jaký očekáváte výsledek?
Jsem zvědavý, protože komunální volby jsou hodně o lidech. Během uplynulých čtyř let se v mnohých městech koalice rozpadly a místní organizace se změnily. Na druhou stranu si myslím, že jsme spoustu lidí našli. Máme hejtmany, starosty, primátory. Společnost je rozdělená.

Abychom se dobrali k nějaké jednoznačnější odpovědi.
Bude se to lišit region od regionu.

Čekáte, že vyhrajete?
Značka ANO sama o sobě nikomu nezaručuje v těchto volbách vítězství. Je to o lidech na radnici, nebo co jsou v opozici. Jakou si udělají kampaň a jak jim lidé budou věřit.

Když bych vás zkusila vymámit konkrétnější odpověď. U senátních voleb je to poměrně jednoduché. Kde jste si stanovil hranici úspěchu, jaký počet získaných senátorských křesel?
Každé senátní křeslo navíc, protože máme malý klub, by byl pro mě úspěch.

Dobrá, hraje se o 27 senátních křesel.
Všude ale nestavíme kandidáty, takže nevím přesně, kolik máme kandidátů.

Kolik, pane předsedo?
Každý, kdo se ho ujme, tak z něj budu mít radost.

‚Senát by mohl fungovat jinak‘ 

Když neuspějete, nebudete zase říkat, že je Senát k ničemu?
To jsem nikdy neříkal.

Neříkám vy, ale hnutí ANO, Andrej Babiš.
Myslím, že bychom se měli rozumným způsobem zamyslet nad nějakou reformou Senátu. Jsem příznivcem druhé komory, ale mohla by fungovat jinak.

Jak? Máte v hlavě nějakou základní tezi reformy?
Je spousta debat a koncepcí mezi ústavními právníky, jestli by se třeba mohlo jednat o nepřímou volbu senátorů, což by změnilo osazení Senátu. To jsou akademické debaty, já se jich strašně rád účastním.

Tento systém je nešťastný. Nejrychlejší, co bychom mohli udělat, je udělat jednokolovou volbu. Tam je trochu nešťastný princip, že vítěz bere vše. Když někdo zvítězí o pár hlasů, tak se hned po prvním kole stane vítězem. Pro a proti je víc, jsou různé volební systémy.

Buď by šlo změnit volební systém, nebo změnit způsob volby do Senátu a způsob jeho práce. Že by se zaobíral jen některou agendou, kterou by si vybral. Docela soucítím se senátory, že za těch třicet dnů absolvovat kvalitní debatu o něčem, co bylo ve sněmovně dva roky, je zkrátka nadlidský úkol. A my jim tam někdy naráz pošleme klády, jak se tomu říká v hereckém jazyce, pošleme jim tam pár velkých zákonů a oni to nejsou za třicet dnů schopni projednat do hloubky.

Marie Bastlová, ako Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme