Radkin Honzák: Kdo je dnes v čele státu? Smrdí to tím, že kancléř Mynář nemá bezpečnostní prověrku

„Nejhorší věc na celé této situaci je, a je to už pár let, že tady přestala platit pravidla. Společenství potřebuje určitá pravidla, aby spolu mohla žít, spolu pracovat a nakonec i spolu pouze existovat,“ komentuje aktuální dění kolem prezidenta Miloše Zemana psychiatr Radkin Honzák.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„A jak říká jeden velký neurovědec Joshua Greene: Morálka je soubor psychologických pravidel, který umožňuje spolku veskrze sobeckých jedinců zažívat spolu a těžit z výsledků společné práce. A jakmile přestanou pravidla platit, vzniká nejistota,“ dodává psychiatr a vysokoškolský profesor Honzák.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celou Osobnost Plus Barbory Tachecí

„Jakmile vzniká nejistota, tak narůstá strach. To je přirozená reakce našeho mozku. Náš mozek neumí dost dobře odškrtnout ‚tohle je v pohodě‘ a je neustále připraven na to, odkud hrozí nebezpečí.“

Prezident není jen manžel

„Prezident není všehovšudy manžel paní prezidentové, aby ona byla jedinou osobou, která smí být informována o jeho zdravotním stavu,“ zdůrazňuje Honzák.

„Je pro mě nepřijatelné, nejen špatné, nevědět, kdo tam skutečně teď rozhoduje.“

Radkin Honzák

„Pan prezident je velitel české armády, prezident je představitel tohoto státu a je jaksi požadavkem, aby bylo známo, jak to vypadá s takto významnou osobou a co dělat v případě, že tak významná osoba nemůže z důvodu zdravotních plnit svou funkci. Takže pokud máme čtrnáct dní nejistotu, zda prezident je schopen vykonávat své ústavní funkce, tak je to špatně.“

Kdo nám teď vlastně vládne?

Když před lety musel prezident George Bush ml. na kolonoskopii, bylo dopředu známo, že bude čtyři hodiny mimo úřad. Na tu dobu předal veškeré prezidentské pravomoci svému viceprezidentovi, jeho administrativa následně zveřejnila i podrobné výsledky vyšetření.

„Tady se právo jaksi velice zajímavým způsobem naklání, ohýbá a vykládá úplně jinak.“

Radkin Honzák

„Tak nemusel by zrovna předávat výsledky koloskopie,“ komentuje Honzák s úsměvem.

„Nicméně tak nějak bych si to představoval. Protože jak už říkal Václav Havel, že nehodlá být pouhým kladečem věnců, tak prezident opravdu není pouhým kladečem věnců, ale má určité pravomoci, které by měly být jistým způsobem opatřeny. Jak ryba smrdí od hlavy, tak celá ta věc smrdí tím, že prezidentův kancléř nemá bezpečnostní prověrku. Takže je otázka, kdo a jakým způsobem je vlastně dnes v čele našeho státu.“

„Já jsem do jisté míry fatalista a nemyslím si, že by se zrovna teď svět blížil do situace, kdy bychom potřebovali někoho, kdo rychle rozhoduje. Je pro mě tedy nepřijatelné, nejen špatné, nevědět, kdo tam skutečně teď rozhoduje. Protože nejrůznější kousky, počínaje ,kamaráčoftem‘ s orientálními vůdci a konče zmatkem kolem poslední situace vnitropolitické, nejsou uklidňující,“ upřesňuje Radkin Honzák.

„Daleko lépe se to lidem snáší, když to spáchala matka příroda, než když to spáchali lidi.“

Radkin Honzák

„Přestala platit pravidla,“ shrnuje. „Poslední dekáda, nebo téměř dekáda, začala tím, že dostali amnestii ti největší gauneři. A potom je to tady trošku jako pašalík, to není demokratická země.“

„Tady se právo jaksi velice zajímavým způsobem naklání, ohýbá a vykládá úplně jinak. Je to trochu jako Farma zvířat, kde jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější, a bohužel i před právem. Tohle je určitá kulminace nedobré situace, která se táhne příliš dlouho,“ uvažuje.

Po malérech stoupá spiritualita

Dlouhodobě nelichotivý pohled na politiku vede podle psychiatra k úpadku společnosti.

„Když společnost vidí, že tyto kousky mohou dělat ti nahoře, tak já je mohu beztrestně konat i dole. Společnost za poslední dobu trošku zesurověla, zhrubla, stala se méně přátelskou. Nehledě na to, že poslední dekády vedou k tomu, že příšerně upadá komunikace a s elektrickými vercajky se mladí lidé dostávají do toho, že neumějí dát dohromady větu, ve které by byly dvě čárky a byla napsaná správně,“ míní Honzák.

Honzák se nedomnívá, že se smýšlení společnosti může obratem změnit nebo dokonce vrátit do doby před několika lety. „Mezitím se svět neobyčejně změnil, přišla celá spousta úplně nových fenoménů. Ale myslím, že se lze, obrazně řečeno, vrátit k úctě k pravidlům, ke slušnosti.“

Ale je tady naděje: „Protože po malérech, jako je pandemie, vždy stoupla spiritualita a religiozita.“

„A daleko lépe se to lidem snáší, když to spáchala matka příroda, než když to spáchali lidi. Ale že tam je najednou uvědomění si: Člověk (pozn. red. správně je dělník) je smrtelný, práce je živá, Antonín umírá, žárovka, zpívá… To je Jiří Wolker – lidé už ho lidi neznají,“ uzavírá Radkin Honzák citací z Těžké hodiny Balady o očích topičových.

Celý rozhovor Barbory Tachecí najdete v audiozáznamu.

Barbora Tachecí, Věra Luptáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme