Rasismus na sítích? Politici ho musí jasně odsoudit, říká ke komentářům pod fotkou prvňáků politolog
Serveru iROZHLAS.cz se podařilo kontaktovat dvojici autorů nenávistných komentářů pod fotografií prvňáků z Teplic. Oba dva v přímé konfrontaci tvrdí, že jsou jejich příspěvky vytržené z kontextu a špatně pochopené. Radiožurnál se odborníků zeptal, jak nebezpečné nenávistné komentáře na internetu jsou a co o české společnosti vypovídají. Svůj pohled na věc přiblížili psycholog Dalibor Špok a politolog Jan Charvát.
Naše komentáře pod fotografií prvňáků z Teplic špatně chápete, brání se facebookoví diskutující Víťa Kroupa a Alena Čtvrtlíková. Server iROZHLAS.cz je dohledal a zeptal se jich na jejich příspěvky, které společně s dalšími vyděsily rodiče i učitele školy. Kroupa fotografii žáků různých národností okomentoval: „Ještěže jsou ze ZŠ Plynárenská. Řešení se přímo nabízí.“ Čtvrtlíková zase napsala, že rodiče „našich“ dětí by si na školu měli stěžovat.
Nejsem nějaký rasista... velký, prvňáky jsem do plynu neposílal, hájí se autor komentáře pod fotkou z Teplic
Číst článek
Co nenávistné komentáře vypovídají o jejich autorech i celé společnosti? Mohou podněcovat radikalismus nebo jsou jeho přímým projevem? Radiožurnál se zeptal dvou odborníků. Prvním odpovídajícím je psycholog a publicista Dalibor Špok, tím druhým politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Špok: politici hrají významnou roli
Překvapuje vás, že autoři nenávistných příspěvků v diskusi je následně tvrdošíjně odmítají?
Nepřekvapuje mě to. Ono to bude samozřejmě z vícero důvodů. U každého to může být jiný důvod. U někoho je to opravdu to, že se zalekne možnosti trestního stíhání, ale u někoho – a v tom bych třeba věřil té druhé paní (komentující Aleně Čtvrtlíkové, pozn. red.) – něco napíšete pod tíhou emocí nebo v nějakém rozrušení, díky tomu, co si přečtěte v předchozích komentářích, a potom toho litujete. Tak to může být.
Kde je tedy ten prapůvod nenávistného kroku, kterého člověk možná i zpětně lituje?
Museli bychom si říci, zda se budeme bavit o tom, kde je prapůvod rasismu či xenofobie, nebo kde je prapůvod té emoční radikálnosti, kterou dnes vidíme na sociálních sítích. Prapůvod rasismu je samozřejmě v tom, že zobecňujeme a děláme to na těch nejdostupnějších znacích. Těch, které jsou nám k dispozici jako nejzjevnější. Takže když jedeme do Afriky a jsme tam tři dny, tak už máme tendenci říkat, jací jsou Afričani, nikoliv jakých bylo těch pár lidí, které jsme potkali.
Rozdělujeme svět na skupiny, kterých se cítíme být členy, a na skupiny, které chápeme jako vnější. Mnoho lidí to přitom má jako skupiny: my Češi a ti ostatní. Máme přitom psychologickou tendenci skupinám, které nejsou naše, přisuzovat negativní vlastnosti.
Jakou roli hraje tolerance takových projevů zejména ze strany politiků?
Myslím, že významnou. Protože politici, sociální sítě i média nastavují hranice toho, co je legitimní. Nemusíme souhlasit s tím, co politik řekne – ale on to řekne, objeví se to ve veřejném prostoru a tím ten názor legitimizuje. Tím říká, že je myslitelný, je kritizovatelný. Ale není to nic, co by nebylo možné. A to je velký problém. Veřejný prostor, který dnes vidíme, díky sociálním sítím a třeba i některým médiím, která zvou politiky s xenofobními názory.
Charvát: vytváří se dojem, že je to v pořádku
Dalším hostem Radiožurnálu je politolog Jan Charvát, odborník na radikalismus. Jak se díváte na společenskou závažnost takovýchto nenávistných projevů na internetu?
Je to něco, co je tady delší dobu a díky sociálním sítím je to výrazně víc vidět. Myslím, že je to věc, která není v pořádku a je nebezpečná. Vytváří prostředí, ve kterém vzniká dojem, že tohle je v pořádku – že takhle můžeme mluvit a přemýšlet. Že je zcela v pořádku uvažovat v rasových kategoriích a v paušálním odsouzení skupin na základě vybraných znaků několika lidí.
Měli by daní lidé být za takové projevy potrestáni?
To je věc, která bude vzbuzovat největší debatu. Je to vždy sporné. Myslím, že pokud jsou porušovány hranice zákona, jako je například výzva k násilí, tak by to tak být mělo. Pokud to tak není, tak bych byl asi opatrnější. Ale myslím, že je nesmírně důležité, aby se dokázala ozvat společnost a aby se dokázaly ozvat klíčové postavy uvnitř společnosti. Tohle je neakceptovatelné.
„Myslím, že je to věc, která není v pořádku a je nebezpečná. Vytváří prostředí, ve kterém vzniká dojem, že tohle je v pořádku – že takhle můžeme mluvit a přemýšlet.“
Jan Charvát (politolog, expert na radikalismus FSV UK)
Přispívají takové projevy k radikalizaci společnosti, i když třeba autoři tvrdí, že to tak nemysleli a nikomu neublížili?
Ty projevy rozhodně přispívají - možná ne k radikalizaci, ale rozhodně k upevnění přesvědčení, že je v pořádku takhle mluvit. Existuje přitom určitá souvztažnost mezi tím, co říkáme a tím, co děláme. Naopak, když potom chytíte autory, donutíte je se vyjádřit a oni začnou couvat a utíkat před tím, tváří se, že to tak vlastně nemysleli - to je velmi dobré a moc dobře to ukazuje, jaké mechanismy za tím jsou. A jak moc si za tím ti lidé stojí.
Jak hodnotíte reakci české politické scény? Dává nějakým způsobem najevo distanc?
Ne, nikdy to nedělala. Je to jeden z velkých problémů. Z mého pohledu, tedy z pohledu člověka, který se zabývá politickým radikalismem, v porovnání s jinými zeměmi naše politická scéna v tomto ohledu selhává. Až na výjimky se nikdy nevyjadřovala. I k věcem toho nejtěžšího charakteru není těžké se vyjádřit. Ale naši politici se nevyjadřovali ani v momentech, kdy zemřeli lidé z důvodu rasových útoků.
Měla by se společnost a její politická garnitura jasněji distancovat třeba od protiimigračních hnutí, protože jejich působení podle BIS také radikalizuje společnost?
Měla by se naprosto jasně vyjádřit vůči každému porušení kulturních pravidel, kterých se tyto skupiny velmi často dovolávají. Negativní postoj k migraci sám o sobě může být naprosto legitimní. Migrace je zkrátka jedno z mnoha témat, které se řeší. Rasismus, agresivita, paušalizace ne – to je něco jiného a to musí být společnost schopna jasně říci. Že to nechce a že to není akceptovatelné.
Je to reálné, když poměrně důležitou roli v nově zvoleném parlamentu hraje třeba protiimigrační strana SPD?
Je to samozřejmě složité, ale nebrání to jakékoliv další straně, aby se k tomuhle vyjádřila. To, že existuje deset procent voličů, kteří si tam poslali pana Okamuru, neznamená, že 90 ostatních si myslí to samé nebo že by se neměli postavit proti.
