Jsme těsně pod hranou, pracovali i pozitivní lékaři, vláda chybuje, říká šéf nemocnice z Frýdku-Místku
Jako jedna z prvních českých nemocnic na jaře zakázala návštěvy a zavedla testování. Teď se podle jejího ředitele Tomáše Stejskala Nemocnice ve Frýdku-Místku pohybuje na hranici kapacit, do práce museli i nakažení lékaři a sestry pracují klidně šest dvanáctek v týdnu. „Jsme těsně pod kapacitou, ve které jsme schopni péči zajišťovat,“ říká Stejskal v rozhovoru pro server iROZHLAS.cz.
Při první vlně pandemie covid-19 jste byli jednou z nejpřipravenějších nemocnic, psalo se o vás jako o vzorné nemocnici. V jaké situaci jste teď?
Z původních dvou stanic, které jsme zřídili v covidáriu, ve starém pavilonu, máme dnes stanic připravených osm, z toho sedm je v provozu. Osmá byla připravena po novém roce, kdy kvůli nezodpovědnému rozvolnění před Vánoci došlo k velkému nárůstu pacientů, a to jak na standardních lůžkách, tak na JIP nebo ARO. Byť jsme byli úplně na hraně, nakonec jsme ji naštěstí otevřít nemuseli.
Zdravotníci v liberecké nemocnici z únavy kolabují i na operačním sále. ‚Pomáhá kolegialita,’ říká sestra
Číst článek
Minulý týden jsme už museli zastavit příjem pacientů po resuscitaci s potřebou ventilační péče, které vozí rychlá záchranná služba. Ti byli odkloněni do jiných nemocnic. Naštěstí v rámci kraje tato spolupráce funguje. Když jsme plní my, berou ostatní, když budou plní ostatní, vezmeme je my.
Dneska máme největší problém s těžkými pacienty. Na standardních lůžkách často neleží lidé s lehkým průběhem nemoci, jako tomu bylo v předchozích vlnách, ale velmi vážně nemocní pacienti se zápaly plic. Z nich se pak daleko více transformuje na pacienty JIPkové nebo ty, kteří potřebují ventilátor. Proto jsme téměř ztrojnásobili kapacitu Anesteziologicko-resuscitačního oddělení, dneska jsme na kapacitě 20 ventilovaných lůžek, před rokem jich bylo osm. Ten nárůst je obrovský, problém je to hlavně personální, protože se o techniku musí starat vysoce vzdělaný a školený personál.
A toho je nedostatek. Jak jste na tom s nemocností zaměstnanců?
To je druhý kritický bod. Dlouhodobě máme nemocnost nad 10 procent, pohybuje se mezi 13 až 15 procenty, což je obrovské číslo. Máme 1047 zaměstnanců, v posledních dnech a týdnech je z nich 140 až 160 nemocných. Covidem onemocnělo asi 100 z nich, ostatní jsou na jiných druzích nemocenské. Ve špičce jsme měli pozitivních přes 150 lidí.
Jak se dá při takovém počtu nemocných zdravotníků udržet nemocnice v chodu?
Museli jsme povolat i pracovníky, kteří byli pozitivní. Týkalo se to zejména lékařů, protože na některých odděleních onemocněli téměř všichni. Ti, kteří byli bez příznaků a byli schopni pracovat, pracovali.
Jak na to reagovali?
Vesměs se sami nabídli. Nikoho jsme nenutili. Byli vybaveni veškerými ochrannými pomůckami, včetně respirátorů FFP3. Byla to taková poslední možnost.
Takže i když jste byli na jaře vzorně připravení, dostali jste se na hranice možností. Dalo se tomu předejít?
Myslím, že připravení jsme celkem dobře. Vybudovali jsme expektační pokoje nebo i celé stanice pro přijímané covidové pacienty. Dřív jsme měli možnost testovat takzvaným rychlo-PCR testem, během hodiny jsme měli výsledky. Do republiky se už nedostávají přístroje, cartridge, přes které se daly tyto testy dělat. Všechny je vykoupily země západní Evropy nebo je výrobci nevyvážejí vůbec ven. A v Česku se nevyrábí.
‚Vážili cestu zbytečně.‘ Nemocnice v Neratovicích zatím neočkuje, lidé si i přesto rezervovali termíny
Číst článek
Jsme proto odkázáni na klasické PCR testy v rámci laboratoří. Tím pádem, byť se to velice zrychlilo, čeká pacient v nemocnici na výsledek. Vytvořili jsme proto takzvané karanténní oddělení, kde leží. A musíme testovat každého pacienta, protože ta virová nálož v populaci je obrovská.
A naši zaměstnanci se chrání, máme povinnost nošení respirátorů FFP2, zrušili jsme společné obědy, pracovní schůzky se přesunuly do online prostředí. I přesto si koronavirus přinesou z domu nebo odjinud. Už není možné se tomu viru bránit technickým nebo logistickým zabezpečením. Kdybychom ale opatření neměli, byla by situace samozřejmě ještě daleko horší.
Máte dostatek plicních ventilátorů?
Na začátku roku jsme počítali s tím, že dojde ke zhoršení stavu, takže jsme požádali kraj o zajištění ventilátorů. Druhý den po žádosti jsme dostali čtyři, to zafungovalo velmi rychle. Požádali jsme i Centrální krizový štáb. Od nich jsme dostali ventilátory ve čtvrtek 14. ledna. První krize v té době už pominula, ale naštěstí jsme to nějak zvládli.
Ale všech 20 ventilátorů bylo plných. Kdyby přivezli jakéhokoliv jiného pacienta nebo se zhoršil stav našeho pacienta, byli jsme na hranici, kdy bychom ho nemohli napojit.
Bylo by kam ho převézt?
V ten moment by to bylo velmi rizikové. Proto jsme taky zrušili převoz rychlé záchranné služby, aby nám už nevozili pacienty. To byla opravdu hraniční kapacita, kritická situace.
A ta nastala kdy?
Na začátku minulého týdne.
Šest dvanáctek za sebou
Kraj vám poslal čtyři ventilátory hned další den, státu to trvalo déle. Jsou vám tedy v krizových situacích nápomocní?
Tam jsou ty pocity velmi rozdílné. S krajem komunikujeme na denní bázi, ty problémy se řeší velmi rychle. Na druhé straně vládě a jejím krizovým orgánům posíláme všechna možná data, ale když jsme potřebovali převést pacienty mimo kraj, najednou nikde nebylo místo. A to se předtím prsili, že v Praze mají 300 volných míst. Co si neuděláme tady, nemáme.
A rozvolnění před Vánoci považuji za hrubou chybu. Ta vlna po tom týdnu, kdy lidé ve velkém nabíhali do obchodů, se projevila. Lidé jsou více nemocní. A pokračuje to pořád, jsme teď zklidnění, ale na těch horních hranicích. Jen jsme si na ně zvykli. Jak jsme dřív byli vyplašení u 30 pacientů, tak teď je pro nás 90 běžná záležitost. Ale zdravotníci jsou už vážně vyčerpaní.
Ve světě zemřely s covidem dva miliony lidí. Skutečný počet může být mnohem vyšší
Číst článek
Také už covidová krize trvá skoro rok. Pozorujete u nich velkou únavu?
Je obrovská. Jsou vyčerpaní, všichni, lékaři, sestry, pomocný personál. Když onemocní sestra v den směny, musí za ni někdo zaskočit. Pak dělají třeba pět až šest dvanáctek za sebou. To je fyzicky skoro nemožné.
Co by jim mohlo pomoct? Máte v nemocnici nějaké dobrovolníky?
Hlásí se. V prvních dvou vlnách bylo dobrovolnictví a nadšení výrazně větší. Teď už je znát, že je covidem vyčerpaná i veřejnost. Ale pomáhají nám vojáci. Teď máme v nemocnici deset vojáků, jsou to velmi šikovní chlapci.
A ti dělají co?
Úplně nerozumím tomu, proč to tak je, ale jsou tu jako pomocný personál. Přitom jsou to zdravotníci, jsou ze speciálních jednotek CLS. U nás ta profese ale není registrovaným povoláním, tak mohou v nemocnicích dělat jen dělnické profese. Jsou to navíc vesměs velmi dobří zdravotníci, mohli by se starat přímo o pacienty. Ale pomáhají s péčí, s mytím, s takovými těmi těžkými pracemi. Bylo by lepší, kdyby jich bylo násobně více.
Chápu, nedostatek personálu řeší nemocnice v celém Česku. Do jaké míry musíte odkládat necovidovou péči a zákroky?
Každý akutní pacient, který potřebuje hospitalizaci, je do nemocnice přijat. Všechny plánované výkony jsou zrušeny, to už trvá půl roku. Z neakutních případů se ale za tu dobu stávají akutní, takže se pacienti dostávají na řadu. Odkládání operací je tedy sice krátkodobě nutné, v čase se ale stává až kontraproduktivní, protože se pacientům horší stav.
Těsně pod hranou
Covid se sice jmenuje po roce 2019, je už ale rok 2021, nápor na zdravotnictví trvá dlouho. Jak to prožíváte vy z pozice ředitele nemocnice?
Jsem vyčerpaný, stejně jako jsou všichni. Jak se v mé práci řeší radikální kroky, tak ten život strašně rychle utíká. Vánoce jsem neprožil vůbec, byl jsem pořád v nemocnici, ať už fyzicky nebo duševně. Žijeme teď jenom covidem. A tím, jak pacientům a zdravotníkům pomoci.
Je třetí vlna něčím specifická?
Pacienti jsou v horším stavu. A kvůli tomu se to dá shrnout do medializované skutečnosti, že místní krematorium nestačí. To hovoří samo za sebe.
Zdá se mi to, nebo v nemocnicích přibývá covidových pacientů, kterým nebylo ani padesát let?
Nezdá. V nemocnicích teď leží daleko větší procento mladších lidí. První vlna se týkala seniorů v lehkém stavu, ve druhé vlně to bylo masivnější. Teď sice stále převládají starší lidé, jsou tu ale často i padesátníci a mladší.
Umírá každý čtvrtý člověk, který k nám s covidem přijde. To jsou strašná čísla. I proto teď, když (ministr zdravotnictví za ANO Jan, pozn. red.) Blatný povolil návštěvy v nemocnicích, jsou u nás stále zakázané. To prostě není reálné, byť se používají antigenní testy.
Zátěž je nutné rozložit mezi nemocnice a praktiky, jinak pro očkování nebude personál, míní šéf asociace
Číst článek
Tam jde asi hlavně o pacienty, kteří jsou už na odchodu a s nimiž se chce rozloučit jejich rodina a blízcí.
Tyto případy si řeší každá nemocnice individuálně. Takové návštěvy jsou povoleny, protože má rozloučení pro budoucí pozůstalé velký význam. Asociálnost té nemoci je velká, ti lidé jsou opravdu osamocení, ale vadí mi povolení návštěv v domovech důchodců, to jsou chyby, který by tu neměly být. A nebýt rozvolnění před Vánoci, dneska v této situaci nejsme.
Zní to tak, že nejste úplně fanoušek vládních kroků.
Ne. Chápu, že to je situace, se kterou jsme se sto let nesetkali. Všichni se učíme. Některé kroky jsou ale nepochopitelné, nepotřebné.
Situace se podle počtu nakažených zlepšuje. Jste stále v kritické situaci? Jste na hraně?
Jsme těsně pod hranou. Do nemocnice je, kromě necovidových pacientů, přijímaných 15 nakažených denně. Pravidelně se stávají těžkými pacienty. Jsme těsně pod kapacitou, ve které jsme schopni péči zajišťovat.
