Regulační poplatek za pobyt v nemocnici nelze zpětně vymáhat, rozhodl ÚS

Nemocnice už nemůžou zpětně vymáhat od pacientů poplatky za hospitalizaci. Postavil se proti tomu Ústavní soud, který stokorunu za den pobytu v roce 2013 zrušil. V případech, kde nemocnice své nároky dosud nevymohly, tak už neuspějí. V součtu jde o milionové sumy.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ústavní soud. Ilustrační foto. | Foto: Tomáš Adamec

Pokud ÚS v minulosti řekl, že určité ustanovení zákona odporuje ústavnímu pořádku, nelze je poté použít jako právní základ pro přiznání nároku na zaplacení poplatku, vysvětlil soudce zpravodaj Pavel Rychetský.

Loni ovšem ÚS v jiném sporu stanovil, že starší dluhy z období šedesátikorunové hospitalizační sazby lze po pacientech vymáhat i nadále, na čemž se nic nemění ani po dnešku.

Otázkou zůstává, jaké šance mají lidé, kteří po roce 2013 zpětně zaplatili nemocnicím nárokované poplatky z období stokorunové sazby. Hypoteticky by mohli usilovat o jejich vrácení. Rychetský ale nechtěl jejich šance nijak komentovat vzhledem k tomu, že by se otázkou mohl v budoucnu zabývat ÚS.

Například Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně kvůli dnešnímu nálezu přišla o nárok vymáhat přibližně 1,1 milionu korun od 900 pacientů, uvedla mluvčí nemocnice Petra Veselá. Ostatní pohledávky za ambulanci, pohotovost a hospitalizaci z doby šedesátikorunové sazby bude nemocnice vymáhat nadále.

Soudci dnešní nález přijali na podkladě ústavní stížnosti Psychiatrické léčebny Šternberk ve sporu o 1100 korun za dvoutýdenní hospitalizaci v létě 2012. Okresní soud ve Svitavách původně žalobu nemocnice proti zletilému pacientovi s omezenou svéprávností zamítl, a to s vysvětlením, že dlužný regulační poplatek neměla vymáhat po nemocném, ale po jeho opatrovnici.

Svitavský soud při tom odkázal na dřívější nález ústavních soudců, podle kterých mají zdravotnická zařízení takový nárok uplatňovat u zákonných zástupců dětí, a ne u samotných dětských pacientů.

Podle dnešního rozhodnutí ÚS však nejde o správnou paralelu. „V daném případě nelze mezi zákonného zástupce nezletilého dítěte a opatrovníka nesvéprávné osoby dát takové rovnítko, protože opatrovník nemá vyživovací povinnost k osobě, která má omezenou svéprávnost,“ uvedl Rychetský.

ČTK, ČRo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme