Pokud reklamy neřeší město, nezbývá mi, než je strhnout sám, říká bojovník s vizuálním smogem

Reklamní plachty vlající na zábradlích ve městech je těžké přehlédnout. Nezřídka kdy přitom nejde o legální reklamu. Firmy či živnostníci si tak pověsí reklamu, ale nemusí platit nájem. A také to vizuálně hyzdí veřejný prostor, říká Zdeněk Jahn. Liknavý přístup úřadů ho vedl k aktivistickému přístupu: začal reklamy sám strhávat, popisuje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Na facebooku pak založil stránku, na které ke stejné akci vyzývá i ostatní.

Rozhovor Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Zdeněk Jahn, iniciátor strhávání nelegální reklamy ve veřejném prostoru, Palmovka | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Na vaší facebookové stránce Přidej se a strhni to máte napsáno: „Strháváme nelegální reklamu ve veřejném prostoru a chlubíme se fotkami toho, jak daná místa poté vypadají lépe.“ Jak poznáte, že jde o nelegální reklamu?
To je velmi dobrá otázka a zároveň je na ni velmi těžká odpověď. Což pěkně ilustruje celou situaci kolem vizuálního smogu a nelegální reklamy. Jsem si jistý tím, že veškerá reklama, která je umístěná na zábradlí a svodidlech, je nelegální. Z toho důvodu, že žádný příslušný úřad nepovolí takovou reklamu s ohledem na dopravní bezpečnost.

Bohužel se mi nepodařilo dostat k žádné databázi nebo seznamu, kde bych si jako běžný občan mohl ověřit, jestli je daná reklama nelegální. Zároveň není označená, takže ani na místě to nemůžu říct. Nicméně i z reakcí dotčených firem – některé z nich jsem kontaktoval – je evidentní, že reklama, kterou jsem se zabýval, byla nelegální.

Odstraněné billboardy od dálnic nejspíš čeká likvidace. Majitelům se nevyplatí si je vyzvednout

Číst článek

Pokud budu tedy chtít vystavit plachtu, tak musím mít povolení daného úřadu a neexistuje žádné obecné omezení? Že třeba na zábradlí zkrátka není možné ty plachty umisťovat?
Já o tom nevím. Možná to existuje, nicméně jsem se k tomu nedopracoval. Určitě existuje v rámci historického centra Prahy vyhláška, která reklamu omezuje. Já ale strhávám reklamy ve většině případů mimo historické centrum. Vždycky se zabývám reklamou, která je na pozemcích hlavního města, nebo na konstrukcích a komunikacích, které má ve správě město nebo některá z jeho organizací. Pokud si to někdo pověsí na vlastí plot, tak mi nepřísluší, abych to řešil. Je to druhá fáze problému: jak by legální reklama ve městě měla vypadat, jestli by měla mít nějaké regule.

Jak si představujete, že by to vypadalo, pokud by měla vaše stránka docílit nějaké změny?
První a zásadní cíl je, aby nikoho nenapadlo nelegální reklamu vylepovat a umisťovat. Nemám v principu nic proti reklamě, pokud je užívána v souladu s regulemi a zákony. Ale není přijatelný stav, aby si každý z nás vylepil reklamu na vlastní živnost na nejbližší zábradlí.

Jste to ale vy, kdo má tuto reklamu řešit?
Snažil jsem se to řešit více způsoby. Jsou plachty menších rozměrů a jejich odstranění není problematické. Jsou ale i reklamy nad síly jednotlivce. A v těchto případech, ale někdy i v případě menších plachet, jsem se obracel na úřad, na magistrát. Někdy to zafungovalo, ale je to vždy běh na několik měsíců. A někdy to nezafungovalo. Pokud to nezafungovalo nebo to trvalo příliš dlouho, tak jsem to strhnul. Cílem je, aby se tím zabývalo město. Tam bych se chtěl dopracovat. Ta naše činnost nese první plody, protože před chvílí jsem byl pozván na magistrát, kde se budeme bavit, jaké jsou možnosti města.

Výrobní náklady plakátů či malých reklam jsou jistě zanedbatelné, ale větší plachty už budou stát nějaké peníze. Neobáváte se, že vás poté bude firma popotahovat za způsobenou škodu?
Víceméně všechny plachty nebo bannery, které odstraňuji, jsou menších rozměrů. Ty výrobní náklady tak nebudou vysoké. Žádné větší plachty jsem osobně neodstraňoval. Dával jsem ale podnět na odstranění několika z nich na tramvajové trati mezi Braníkem a Modřany. Tam se podařilo, že to očišťuje správce, tedy Dopravní podnik Prahy.

Provozovatelé billboardů se cítí poškození, nedostali náhradu, říká Pavlas ze svazu venkovní reklamy

Číst článek

Abych se vrátil k otázce. Občas narážím na protiargument: „Ano, ty sice bojuješ proti nelegálnímu nešvaru, ale bojuješ proti tomu nelegálními prostředky. Poškozuješ soukromý majetek té firmy nebo někoho, kdo si tam reklamu vylepil.“ Pro mě je tahle logika nepřijatelná. Znova se vracím k tomu, že se asi všichni shodneme, že si nemůže každý z nás pověsit reklamu na nejbližší zábradlí a pokud není město schopno v řádech několika dní nebo týdnů problém vyřešit, tak mi jako občanovi nezbývá nic jiného, než to udělat osobně.

Obáváte se možného postihu?
Postihu nebo případného požadavku na náhradu škody se nebráním. Naopak si myslím, že to velmi pomůže medializaci problému. Pokud se to stane, budu jenom rád. A třeba to pomůže k tomu, že si vyjasníme některé věci v tomto státě, co je a co není možné.

Nebojíte se toho, že když na facebooku ukazujete strhávání reklam, i když mohou být nelegální, tak dáte příklad lidem, kteří vás budou následovat, ale budou strhávat reklamy legální například z nějakých osobních antipatií?
To riziko tam samozřejmě je. Chystám se dát na stránku na základě podnětů lidí nějaké principy. Jedním z nich bude například bezpečnost. Hodně reklam je umístěno u silnic a bezpečnost člověka je vždy důležitější než reklama. Druhé z toho bude, že každý jedná na vlastní zodpovědnost a riziko. Já nejsem schopný převzít odpovědnost za činy kohokoli, kdo se tím inspiruje, to není v mých silách.

Zároveň ale stránka má vést k tomu, aby lidi vzdělávala, nebo upozornila na tento problém. A já doufám, že se dostanu do fáze, kdy budu schopen poskytnout informace, jak rozeznají legální reklamu od nelegální. To riziko, o kterém mluvíte, tam je, ale nesu ho.

Křiklavě žlutá reklama

Jaká byla vůbec první reklama, kterou jste strhl a proč vás to napadlo?
Na úplně první si nevzpomenu. Nárazově to dělám několik let a v průběhu loňského roku jsem fotky začal vystavovat na osobní stránce. Pak mě napadlo založit veřejnou. Vedlo mě k tomu to, že mi to vizuálně vadí, pokud jdu Prahou, krásným městem a najednou mě praští do očí žlutá reklama umístěná někde na historické budově.

Nikdo nic nehlásil, diví se dopravní podnik ‚živým billboardům‘ v metru. ‚Jen projíždíme,‘ reaguje firma

Číst článek

Jedna z prvních věcí, která mě nabudila ke zvýšené aktivitě, byla právě žlutá reklama firmy na vymáhání dluhů přímo na konstrukci Jiráskova mostu. Strhával jsem ji asi desetkrát. Jel jsem okolo, strhnul ji, za tři dny jedu znova a ta reklama tam byla znovu.

Tu samou?
Přesně tak, tu samou na stejném místě. To mi přišlo jako největší drzost a zaktivizovalo mě to.

Takže vás tento okamžik naštval?
Dá se to tak říct. Od té doby si toho možná všímám víc, než bych si toho všímal normálně. Zaměřuji se na to.

Když se bavíme o vaší stránce, má jít o nějaké undergroundové hnutí? Jaký je její smysl?
Já bych neřekl undergroundové, ale spíše občanské nebo aktivistické. Vůbec se za to slovo nestydím. Těch smyslů má stránka několik. Zaprvé inspirovat lidi, kteří o tom uvažují a povzbudit je. Zbavit je ostychu. Zároveň je informovat o tom problému. Druhý smysl vidím v tom, že se na stránky hlásí lidé, nebo mi píšou, že to dělají sami. Takže je ocenit, protože to veřejně neprezentují. A v zásadě je takových lidí hodně. A třetí hlavní a možná nejdůležitější smysl je popíchnout magistrát, aby se té problematice začal víc věnovat a vést téma do veřejné debaty.

Zdeněk Jahn strhává nelegální reklamu, Palmovka | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: iROZHLAS.cz

Ty fotky a příspěvky jsou tedy zejména pražské?
Víceméně to je všechno pražské. Pokud se ale bavíme o žlutých reklamách na vymáhání dluhů, tak ty registruji po celé republice. Ale narazil jsem i na stránku ze severních Čech, která funguje už několik let. Takže ten problém je evidentně celorepublikový.

Když se tedy budete scházet se zástupci magistrátu, máte nějaké opatření, které by podle vás mělo vzniknout?
Na začátku bude úplně nejdůležitější to zmapovat. Jak poznám legální a nelegální. Kdo v Praze povoluje reklamu a uzavírá smlouvy se subjekty? U koho si to můžu ověřit? To bude první téma. A druhá věc je, že pražská společnost, která má dbát na pořádek ve veřejném prostoru, už existuje. Jmenuje se Technická správa komunikací, která komunikuje velmi různorodě. Na některých městských částech na základě mých podnětů reklama zmizela v řádech dní. Na jiných částech jsem dostával neuvěřitelné reakce, ve smyslu, že já jim mám dokázat, že je reklama nelegální a až poté se tím budou zabývat.

Žádné reakce

Jak reagovaly samotné firmy, převzaly zodpovědnost?
Je to hodně vtipné. Nejvíc jsem přišel do styku s jednou jazykovou školou. Poprvé jsem jim psal už někdy před dvěma lety. Jejich reakce byla, že děkují za podnět a budou se tím zabývat. Samozřejmě se nic nestalo.

Teď po dvou letech se to zase trochu rozvířilo. A firma přišla s velmi úsměvným vysvětlením, že plachty nejsou její, že reklamy nezadává ona, ale pravděpodobně někdo z konkurentů, aby ji poškodil. Takže ve světě této firmy to funguje asi tak, že její konkurenti jí dělají reklamu po celém městě, aby ji poškodili.

A poslední perlička stará několik dní je, že na výzvu, aby si plachtu odstranili, odpověděli, že po prověření, přestože nejsou zadavatelem reklamy, ji na vlastní náklady odstranili. To už je úplný výsměch, protože tu plachtu jsem strhával já osobně a rozhodně s tím ta firma neměla žádné náklady.

Jaký byl největší ‚úlovek‘ u těchto nelegálních reklam?
Asi ta na Jiráskově mostu, o které jsem mluvil. Že si někdo v samotném historickém centru Prahy dovolí umístit takový vizuální hnus. Už několik dlouhých měsíců tam ta reklama není, takže jsem rád. Ale největší úspěch je, že na to lidi slyší, nabalují se další, že téma má nějakou váhu a ty lidi zajímá.

Neoznačenou reklamu u blogerů a youtuberů pozná jedno dítě z deseti, tvrdí průzkum

Číst článek

Máte nějakou negativní zkušenost při strhávání reklam?
Nemám vůbec žádnou. Samozřejmě, když se člověk odhodlá tu první plachtu strhnout, i když záleží na každém člověku, tak já měl určitý ostych. Jdete po ulici, pohybují se tam ostatní lidé, jezdí auta a najednou přistoupíte k zábradlí a začnete tam strhávat nějakou plachtu… ale musím říct, že za celou tu dobu několika let, i když jsem strhával s různou intenzitou, tak jsem nezaznamenal nikdy jedinou reakci. Ať už pozitivní, nebo negativní. Žádnou.

Takže to je lidem zkrátka jedno, že někdo strhává plachtu?
Pravděpodobně asi ano. Nevím, jestli pro to existuje nějaké jiné vysvětlení.

Máte nějaký nezapomenutelný zážitek?
To asi ne. Ale možná vychytralost těch, co tam reklamu upevňují. Většina plachet je upevněna za pomocí kabelových, umělohmotných svorek, které jdou lehce přestřihnout. Někteří jsou ale vynalézaví a ty desky lepí tmelem, který je hůř odstranitelný. A to i z rukou. Ale žádná příhoda mě nenapadá.

Ani v okamžiku, kdy strháváte tmelem upevněné desky, tak se nad tím lidé nepozastavují?
Ne, nikdy se to nestalo. Ale samotný akt je otázka minuty. Spíš je problém, co potom s těmi cedulemi. Pokud jsou z umělé hmoty, tak nejbližší kontejner na tříděný odpad je volbou. Ale někdy jsou z různých jiných materiálů a člověk musí hledat, co s tím. Nejlépe kontejner na směsný odpad.

Jak vnímáte vizuální, reklamní smog u nás?
K velkému posunu došlo tím, že jsme se konečně zbavili billboardů kolem dálnic. I když ta očista není stoprocentní a není dotažená. Ale posun tam je a společnost to vnímá, že to není normální a standardní stav. A myslím, že i zadavatelé reklamy si to začínají uvědomovat, že pokud mám v řadě za sebou sto billboardů, tak příjemce reklamy ani nezaregistruje, co na tom je. Takže i v jejich zájmu je prostor regulovat. Odstranění těchto billboardů ale byl velmi důležitý krok, a pokud dnes jedete po dálnici, tak to je úplný jiný pocit.

Kolik reklam jste strhl?
Já si to neeviduji. Je to v řádech desítek nebo nižších stovek. Myslím si, že jsou mezi námi lidi, kteří jich mají na vrubu daleko více než já. Na stránce je třeba člověk, který má nasbíráno reklam na nejmenovanou firmu na vymáhání dluhů několik desítek až stovek.

Takže chcete usilovat, abyste se stal rekordmanem v Česku?
To určitě není moje ambice. Mojí ambicí je, aby to lidi začali více vnímat a magistrát to začal řešit.

Jaroslav Hroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme