Řemeslníků je v Česku nedostatek. Nejvíc chybí čalouníci, podlaháři nebo kameníci

V České republice je málo řemeslníků. Zatímco před jedenácti lety vyšlo z řemeslných oborů přes čtyři tisíce absolventů, loni jich bylo o zhruba 1 500 méně. Nalákat mladé lidi do živnostenských oborů si proto klade za cíl letošní akce Rok řemesel. Kromě desítek firem ji podporují také ministerstva školství, průmyslu a obchodu a zemědělství.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kameník při práci (ilustr. obr.) | Foto: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Netherlands

Sedmnáctiletý Martin Víšek se na pražské Střední škole umělecké a řemeslné učí na uměleckého truhláře. „Chtěl jsem dělat něco, co mě baví, když jsem si vybíral školu. Vždycky jsem měl vztah ke dřevu, k přírodě. Hledal jsem si něco schůdného. Zaujalo mě, že je tu umělecký obor,“ vysvětluje Martin.

Někteří žáci devátých tříd vědí, že by chtěli dál zkusit právě řemeslo. Jejich rodiče jsou ale často proti. Podle ředitelky Střední školy umělecké a řemeslné na pražském Zlíchově Jany Porvichové je takový konflikt zcela běžný.

Přehrát

00:00 / 00:00

V Česku chybí řemeslníci. Proč je na odborných učilištích tolik volných míst, zjišťovaly Anna Horáčková a Barbora Kladivová

„Občas se i usmíváme nad přáními některých rodičů, když vidíme, jak je žák deváté třídy nadšený z toho, že by mohl dělat řemeslo, a maminka je přesvědčená o tom, že by měl být věhlasným vědcem nebo lékařem, ale chlapec na to viditelně nemá,“ říká.

Někteří žáci si ale u rodičů dokážou prosadit obor, který je zajímá. Třeba Sandra Filčáková, která se loni začala učit automechaničkou. Ve svém ročníku je jediná dívka.

„Já jsem si obor automechanik vybrala, protože už někdy od šesté třídy mám touhu k autům. Občas se setkám s tím, že potřebuju mužskou sílu, takže naštěstí vždycky někdo pomůže,“ popisuje Sandra.

Ke strojům a nářadí se dostanou spíš chlapci než dívky. V posledních letech je populární třeba obor umělecký kovář, instalatér nebo automechanik. Naopak nejméně láká obor čalouník, strojní mechanik a kameník. Právě kamenictví se ročně vyučí jen dva lidé v celé České republice.

Peníze nelákají tolik jako umělecké vyžití

Podle ředitele Střední technické školy v Praze 4 Drahoslava Matonohy ale může být i obor kameník atraktivní.

„Dneska už ty materiály a strojní vybavení umožňuje, aby to nebyla taková dřina. Když si budete chtít objednat třeba pergolu na zahradu s kamennou zídkou, tak vám ji udělají příští rok někdy na podzim. Kameníci jsou na dva, někteří až na tři roky dopředu obsazení prací. Když je opravdu šikovný a umí technologie, tak se může klidně dostat až k 70 tisícům hrubého,“ tvrdí Matonoha.

Kombinace nedostatku řemeslníků a nadprůměrně vysokého výdělku by mohla k výučnímu listu přilákat nové zájemce. Když jsem se ale zeptala samotných studentů, víc než velké peníze je na řemeslu láká spíš možnost tvořit něco krásného s praktickým využitím.

Učni - absolventi | Foto: Český rozhlas

Barbora Benešová, Anna Horáčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme