‚Chová se jak zvíře,
ale něco dělá.‘
Jak hodnotí Řeporyjští svého starostu, který vyhlásil válku Rusku?

Je to jen mediální pozlátko, nebo Řeporyje z působení excentrického starosty skutečně těží? Server iROZHLAS.cz se to vydal zjistit přímo do pražské městské části na západ od metropole. Té už druhým rokem vládne bývalý bulvární novinář Pavel Novotný z ODS.

„Je to takový zvíře, co na srdci, to na jazyku. Já ho mám ale ráda, protože se za nás dokáže postavit,“ říká o Pavlu Novotném místní seniorka odpočívající na kamenné zídce, kterou míjíme cestou do řeporyjské základní školy.

Tam už – mezi červenými vraty a s mobilem u ucha – čeká ředitelka Lenka Weignerová. Má naspěch. Za chvíli musí asistovat u focení deváťáků a do toho řeší zablokovaný vjezd do školního areálu. „Tady nemůžete stát, musí to být průjezdné pro hasiče a záchranku,“ vysvětluje v rychlosti do telefonu. Vyřízeno.

Na řadě jsme my. „Máte ráda Pavla Novotného? Je dobrý starosta?“ ptám se bez obalu. „Pan starosta je zřizovatelem naší školy a za školu mohu říct, že s ním vycházíme velmi dobře,“ přichází trochu kožená odpověď.

„Navázal na pozitivní vztah ke škole od svých předchůdců a tu spolupráci rozvíjíme. Můžete se podívat po školním areálu, jak se buduje,“ ukazuje ředitelka Weignerová směrem k nové přístavbě. Už ale neřekne, že v učitelském sboru měla dříve na starosti němčinu a tělocvik Novotného matka. A že i jeho malá dcera ví, že je „zřizovatelem školy“, proto chtěla, aby ji zrušil.

Rebelující starosta

Hned vedle je mateřská škola. Tempo je tam o poznání klidnější. Je totiž přesně 12 hodin a místní děti se ukládají k poobědovému spánku. Zpod červených peřinek nás při průchodu do ředitelské kanceláře pozorují jen jejich očka. Sedíme. Zapínám diktafon. „Někdy možná něco zveličí, ale takový je. Vždycky byl rebel,“ říká ředitelka Diana Schreierová.

Ví, o čem mluví. Byla totiž jednou z těch, kdo Pavla Novotného před lety do tamní mateřské školy přijímal. „Znám ho od dětských let, znám i celou jeho rodinu,“ pokračuje žena s pronikavě modrýma očima. Když se ptám, jestli nemá kvůli Novotného protiruské rétorice strach, projeví se její ochranitelský pud. „Osobně se nebojím, ani ve školce. Ale bojím se o něj. Má rodinu a děti, některé věci jsou riskantní.“

Podle ředitelky mateřské školy Diany Schreierové byl Pavel Novotný vždycky rebel | Foto: Michaela Danelová, Zdroj: iROZHLAS.cz

Hovor se stočí také na vlasovce. Počáteční rozpaky okolo stavby památníku prý Schreierová překonala díky vyprávění řeporyjských pamětníků. „Ve škole nám přece za komunismu lhali. Je to vkusná a hezká věc, ale i tak to je riskantní. Málokdo by do toho šel,“ líčí.

„Jak Novotného vnímají lidi v Řeporyjích? Nevadí jim jeho excentrické výstupy? Je za ním skutečná práce?“ chrlím další dotazy. Míří na samou podstatu reportáže. „Hodně lidí, kteří ho neměli rádi, když se stal starostou, změnili názor. Co dělá, je ve prospěch Řeporyjí, a obec celkově posouvá,“ odvětí Schreierová bez zaváhání.

Dřív podle ní místní trápily vraky aut v ulicích, teď je to třídírna odpadu, kterou Praha plánuje postavit poblíž, nebo polorozpadlé nádraží. „Starosta se ale snaží všechno řešit. Pracuje hlavně večer, přes den mluví s lidmi. Hodně za ním i chodí, vyhradil si pro ně čtvrteční odpoledne. Dal také k dispozici svůj telefon i facebook,“ popisuje. To nám stačí. „Půjdete rovně, pak doleva a vyjdete hned u nádraží,“ loučí se s námi ředitelka mateřské školy.

Cestou míjíme řeporyjskou „legální plochu pro graffiti“. Přesto je 200 metrů dlouhá betonová zeď pomalovaná místními sprejery tak trochu „nelegální“, jak se později dozvídáme od starosty. Chybí totiž v územním plánu.

Šunkofleky a malinovka

Když dojdeme k hlavní silnici, rozhlédnu se. Potraviny, malířské potřeby, řeznictví. Volba je jasná. „Dobrý den, jsme z Českého rozhlasu a děláme tu reportáž o panu starostovi,“ hlásím ve dveřích masny. Přes plexisklo si nás prodavačka změří přísným pohledem. „Na to nemám čas, mladá paní,“ nechce se s námi bavit. „Myslím, že tady něco dělá, ale to je můj názor,“ hodí nám po naléhání alespoň drobek.

„A máte ho tady,“ slyšíme od prodejního pultu, když se chystáme k odchodu. O výlohu si právě opírá elektrokolo robustní muž ve výrazně žluté košili.

„Dobrý den, pane Novotný,“ jdu mu vstříc. „To jste vy,“ odpovídá pobaveně. Na naši výpravu jsme ho upozornily telefonicky. Do masny si skočil na oběd. „Tady jsem šťastný,“ říká hned potom, co si objedná šunkofleky s okurkou a malinovku v PET lahvi. Obvykle sem prý chodí na snídani, dnes to ale nestihl. „Na snídani?“ opakuji po něm nevěřícně. „Ano, na snídani, na koleno s malinovkou a s houskou. Světlou,“ zdůrazní.

Během oběda prohodíme ještě pár slov, pak Novotný skrz výlohu řeznictví zaostří na trojici blížící se z protějšího kopce. „To jsou moji místostarostové. Byli na obhlídce se stavebním referentem,“ poučí mě.

Neváhám a loučím se. Beztak jsme domluveni na odpoledne. „Pan Novotný tvrdí, že nekrade a je transparentní, proto se mu s Piráty dobře spolupracuje. Je to pravda?“ ptám se napřímo. „To můžu jedině potvrdit. Kdyby to tak nebylo, nemohla by tahle koalice existovat,“ reaguje pirátská místostarostka Řeporyjí Lucie Seguin.

Občanští demokraté v čele s Novotným tu před dvěma roky s přehledem vyhráli. V komunálních volbách získali skoro třetinu všech hlasů a spolu s koalicí Pirátů a Zelených obsadili ve zdejším jedenáctičlenném zastupitelstvu hned šest křesel. Předtím spolu osm let spolupracovali v opozici. Kdo bude vládnout, bylo tehdy jasné.

Na oběd do řeporyjského řeznictví přijel Pavel Novotný na elektrokole | Foto: Michaela Danelová, zdroj: iROZHLAS.cz

„Věděl jsem, do čeho jdu, nebo jsem měl alespoň tušení. A on o to stál,“ navazuje druhý místostarosta David Roznětinský, tentokrát zástupce Zelených. Modro-černo-zelenou koalici doplnil ještě zástupce hnutí ANO.

Že by Novotného mediální masáž zastínila práci celé koalice, si Roznětinský nemyslí. „Co se týče třeba vraků, to si vzal za své. Velice poctivě to vyřešil. Dokázal navázat spolupráci v rámci galaxie,“ dostává se k první Novotného výraznější akci. Pro vysvětlení: s nepojízdnými auty překážejícími v ulicích se Řeporyje popraly svérázným způsobem. Přes noc se vraky objevily v křižovatce a policie je tak musela odtáhnout. „Asi mimozemšťani,“ vysvětloval to loni Novotný. Že by na tom měl podíl, popřel. Šlo by totiž o nezákonné nakládání s cizím majetkem. „Mediální tváří Řeporyjí je jednoznačně starosta a nemám dojem, že by nám to nějak škodilo. Určitě se tady najdou lidi, kterým to nevyhovuje, ale já o nikom nevím,“ uzavírá Roznětinský.

Místostarosty necháváme vlastnímu osudu a noříme se do útrob obce. Nejdříve míříme na nádraží. „Je to teprv pár dní, co jsme ho od Prahy za korunu koupili. Mám z toho obrovskou radost,“ chlubil se nad šunkofleky starosta. Poblíž oprýskané secesní budovy, která se má proměnit v komunitní centrum, narážíme na dvě postávající ženy. Mámu s dcerou.

‚Blbý řeči na lidi‘

„Co říkáte na Pavla Novotného? Jste spokojené s tím, jak to tady vede?“ zkouším je. A máme štěstí. Chvalozpěvů jsme totiž slyšely už dost. „My jsme ho nevolily,“ začíná žena v důchodovém věku. „Má tady spoustu kamarádů, kteří mu s prominutím lezou do zadnice,“ připojuje se ta mladší.

Zajímá mě, co konkrétně se jim nelíbí. „Má blbý řeči na lidi, že jsou pitomí s mastnou hubou od tlačenky, a že kdyby tady byli imigranti, tak by to nebylo horší,“ vzpomíná starší na rozhovor, který dal Novotný před čtyřmi lety Parlamentním listům. „Fakt ho nemusím. Třeba můj muž ho volil, já jsem mu teda vynadala. Chodí do hospody, Novotný tam taky občas zajde a tak tam kecají. Nevím, o čem teda, ale tihle štamgasti se dohodli, že ho budou volit,“ pokračuje.

V další větě ale připouští, že se Řeporyje pod jeho vedením hýbou kupředu. „Pro tuhle část Prahy nikdy žádný starosta nic neudělal, on tady ale pár věcí udělal. Dětské hřiště, byly tady vraky a on se postaral o to, aby to zmizelo, v tom mu zase nemůžeme křivdit.“

Do hovoru se opět zapojuje i mladší z žen: „V potoce byl bordel, takže u hodně lidí si tímhle získal respekt. Nebo se ho prostě bojí.“

Novotného podporu v obci odhadují půl na půl, podporuje ho podle nich hlavně zdejší omladina. To později – dešti navzdory – potvrzuje drobná blondýnka v pokročilém stupni těhotenství. „Kdo nemá problém se zákonem, je s ním v pohodě. Pro místní dělá hodně a obec vzkvétá,“ řekne.

Hádky o vlasovce

U nádraží padne ještě dotaz na vlasovce. „To mě štve, odhlasovali si to na zastupitelstvu a nás se nikdo neptal. Otáčí nám historii,“ říká starší z žen. Nakonec se ale obě shodnou, že Novotného excentrické výstupy ve veřejném prostoru běžný život v obci nijak neovlivňují. „Myslím, že to lidi ani nevnímají, vidíme to jen v médiích,“ uzavře mladší.

Přichází manžel, hospodský štamgast, který se také angažuje v místním rybářském spolku. „Paní nebo slečna se ptá, jestli tady lidi Novotného mají, nebo nemají rádi,“ pokládá za mě otázku jeho žena.

„Zařídí věci, pomůže, udělá všechno, ale je to blázen. Vymýšlí si věci, aby se zviditelnil. Pro Řeporyje ale dělá. Změnila se tu spousta věcí, dřív se tu nedělo vůbec nic, proto jsme ho zvolili. Udělal tady trochu pořádek,“ vyjeví svůj pohled na věc.

Ptám se, jestli se kvůli Novotnému někdy hádají. Ano, hádají. „Jemu je to jedno, mně ne,“ doplňuje žena. Muž se nenechá rozhodit a pokračuje: „Umí v tom chodit nebo mu vždycky někdo poradí. Nám ale vždycky pomohl (spolku rybářů – pozn. red). Dostali jsme, co jsme potřebovali. Třeba peníze na organizaci dětského dne a dalších akcí.“

14 hodin. Kručí nám v břiše. Na oběd jdeme na doporučení Novotného do řeporyjského pivovaru. Prý ho tam mají rádi. Kromě provozního nám to potvrzuje i pivní tácek se starostovou podobiznou.

Podobiznu řeporyjského starosty mají na pivním tácku v místním pivovaru | Foto: Michaela Danelová, zdroj: iROZHLAS.cz

Bereme poslední dvě porce krůtího řízku a za žvýkání masa promýšlím další strategii. Za tři hodiny nás čeká na úřadě, do té doby musím mluvit s některým z opozičníků. Vytáčím lidovce Vojtěcha Kuchaře. Otázka zní: jak hodnotíte starostovu prezentaci v médiích? Nepoškozuje to Řeporyje?

„Řekl bych, že je to jedna tvář. Ta druhá je pracovní,“ našlapuje opatrně. „Zastupitelstvo je trochu roztříštěné, i ta koalice je trochu prapodivně poskládaná, přesto si myslím, že ve věcech týkající se obce dokážeme být jednotní,“ pokračuje.

Centrum Řeporyjí čeká podle opozičního lidovce Vojtěcha Kuchaře rekonstrukce | Foto: Michaela Danelová, zdroj: iROZHLAS.cz

Pro obec se podle Kuchaře snaží Novotný dělat hodně. Chci příklad. „Třeba rekonstrukce náměstí,“ nabídne opoziční člen KDU-ČSL. „To je takový větší projekt, který se chystá už od minulého zastupitelstva. Není to tedy nic nového, ale je to před námi,“ poznamenává.

Kritika medializace

Další na řadě je Jiří Blažek, řeporyjský sedlák, který se o křeslo v místním zastupitelstvu ucházel jako nezávislý kandidát. Adresu zadávám do vyhledávače. Cestou z náměstí konečně míjíme památník připomínající padlé vojáky Ruské osvobozenecké armády alias vlasovce doplněný o sovětský tank s německou přilbou o velikosti dlaně. „Zdali všichni Češi pak pochopili, kteří Rusové zachránili jejich město?“ dominuje památní desce citát z knihy Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna.

„Hlasovalo se dvakrát. Nejdříve, kde ten památník bude, a potom, jak bude vypadat. Poprvé jsem hlasoval pro, podruhé ne. Nicméně kdybych věděl, jak to dopadne, tak bych hlasoval pro i podruhé,“ říká nám muž s prošedivělými vlasy staženými v culíku, když o deset minut později usedneme pod altán na dvorku jeho zemědělské usedlosti.

Blažek má za to, že Novotný až tak výkonný ve skutečnosti není. „Zatím dělá to, co začalo minulé zastupitelstvo. Plní úkoly, na které minulá starostka sehnala peníze. Školu dostavěli, zbyly snad peníze i na školku. No a pak se zviditelňuje,“ nabízí opoziční názor.

Zmiňuji odklizení vraků. „Jeden dva má na svém území každá obec. Umění je ale z toho udělat celostátní téma. Je to jeho celoživotní povolání dělat ze všeho bulvární téma.“ Dál se bavíme se o třídírně odpadu, která nedá mnoha místním spát. „To je mediální humbuk. To není téma, lidi na to ale skočili,“ myslí si Blažek.

Poblíž Řeporyjí měla původně vzniknout spalovna, to podle něj ale padlo už před deseti lety. Pak se ovšem do hry dostala třídírna. „Něco podobného je v Chrášťanech, což je odtud vzdušnou čarou asi tři kilometry. To je uzavřená hala, kam zajede kukabus, odpadky tam vyplivne a ty se roztřídí. Pak občas vyjede náklaďák s přetříděným materiálem,“ popisuje s tím, že nejde o nic hrozného.

„Když děláme odpadky, tak bychom třídírnu mít měli. Stejně jako kanalizaci,“ načne další potíž. Podle Blažka totiž velká část řeporyjských ulic stále nemá přípojku na městskou kanalizační síť. „Na jednu stranu vlají prapory, na druhou odpad teče do potoka,“ doplňuje. „Minulé zastupitelstvo se tomu věnovalo naplno, shánělo peníze. To byly projekty za stamiliony,“ rozčílí se lehce Blažek. Velký projekt ale v jeho očích současnému vedení obce chybí. „Jestli ho mají, tak to tají. Nemají zveřejněnou koaliční smlouvu a zatím dělají, co rozjelo minulé zastupitelstvo. A s žádným větším projektem ještě nepřišli,“ shrnuje.

Rychlým pohledem na hodiny zjišťuji, že si tu povídáme už hodinu. Musíme jít dál. „To já mám času dost, čekáme na žně,“ směje se při odchodu Blažek. Posílá nás k jedné z řeporyjských ubytoven, kterým kvůli nelegálním nocležníkům Novotný vypověděl válku. Nedojdeme tam. Než začne hustě pršet, stihneme pouze vyzpovídat výše zmíněnou těhotnou blondýnku.

Hřiště i kulturní akce

Patnáct minut se kvůli dešti krčíme pod stromem, pak se vracíme do centra. Bereme to už rychle. „Mně nevadí,“ odpovídá slečna poblíž kavárny. „Velice mu fandíme a jsme rádi, že ho tu máme,“ říká seniorka čekající s manželem autobus. „Třeba fotbalové hřiště,“ dává příklad ze starostových počinů mladík jdoucí si na poštu pro výherní tiket.

U pošty se nám podaří ještě jeden úlovek. Má podobu Daneše Burketa, pracovníka ve výzkumné organizaci. „Věci, které tu nefungovaly třeba deset let, najednou jdou,“ říká nám potom, co si do kufru auta odnosil pár větších balíků. „Vybudovalo se dětské hřiště, firmy fungují, udělal i něco s ukrajinskými ubytovnami. Jeho nasazení je obdivuhodné,“ nešetří lichotkami.

Původně byl přitom Burket vůči Novotnému skeptický. „Nečekal jsem to. Bral jsem ho jako riziko, pracovně jsem ho neznal. Ale obec funguje. Dělají se tu kulturní akce, které tu dřív nebyly, komunitní život se rozjel,“ popisuje.

Poslední zastávka: obchod s cyklistickým zbožím. „Ne, prosím vás, já ne,“ slyšíme už mezi dveřmi rozesmátý hlas řeporyjského prodejce kol. Ví totiž, co ho čeká. Když jsme zpovídaly Novotného nad šunkofleky, krčil se v koutě nad svým přídělem jídla. Nakonec ale povolí. „Mě podporuje cyklistický oddíl. Není to jen o penězích, jde i o jeho postoje. Nemůžu o něm vlastně říct nic špatného,“ říká Filip Ptáčník. Novotného popularita podle něj sahá i za hranice obce. „Sám jezdím na Moravu, a i tam ho lidi mají rádi. Někdo si řekne, že je to blázen. Podle mě to jen řeší podle svého.“

Ručičky na řeporyjských hodinách hlásí 17 hodin. Máme být na úřadě. „Holkyyyyyy, pojďte dál,“ ozve se ze zvonku Novotného hlas. Instrukce, jak se dostat kvůli jeho policejní ochraně do budovy, mi poslal předtím esemeskou.

Úvodní formality jsme si odbyli už v poledne v řeznictví. Můžeme jít rovnou k věci. Nejdřív se ale musí fotit. Ne pro nás, ale konkurenční týdeník, kterému dal rozhovor. V obřadní síni mění výrazně žlutou košili za tričko se sakem. Mezitím vypráví, že tam měl nedávno „troják“. V překladu: tři svatby za den.

Po cestě do kanceláře absolvujeme prohlídku skladu. Plní ho zásoby dezinfekce, roušek a čínských polévek. „Mně se vlastně z toho skladu roušek stal takový sklad pro sociálně slabší,“ připojuje ve chvíli, kdy už šahá po červených pákovkách. Viděl to prý v televizi a musel je mít. Co s nimi bude dělat, ještě sám neví.

Pavel Novotný a jeho kleště | Foto: Michaela Danelová, zdroj: iROZHLAS.cz

Pokročíme o patro výš do kanceláře starosty. Předem se omlouvá za nepořádek. I za to, že nám neudělá kafe. A taky že bude kouřit. Vedle letecké mapy Řeporyjí zdobí stěny záběry z filmového Trháku a titulní strany magazínů s Novotného podobiznou. Ovšem největší prostor dostal reklamní plakát s jeho pořadem na internetu s názvem Extrémní starosta. „Kolik myslíte, že jako starosta beru? Tohle mě živí,“ řekne nám později s poukazem na online show.

Usedám do závodní sedačky. Naproti visí vitrína se sbírkou autíček Veřejné bezpečnosti, o kousek dál pak portrét Václava Havla. „To je moje první rouška, je to z kalhot Dana Nekonečného,“ ukazuje červenou ústenku s barevnými květy.

„Zajímá mě, co jste dneska celý den dělal,“ nadhazuju první dotaz. „Ani se neptejte. Já jsem si myslel, že budu oddávat, ukazovat kurz, chodit na pohřby a psát články,“ vezme to zeširoka. Následuje proud řeči. Pro potřeby reportáže ve zkrácené verzi. „Když jsem si myslel, že vím, co to je byrokracie, tak jsem se spletl. To znamená, že přicházíte na úřad ukazovat kurz. Chřestíte forenzním auditem. Za dva dny zjistíte, že poslední, co budete dělat, je audit. Už nejste opoziční politik, jste ochránce úřadu. Potkal jsem pak staršího starostu, který mi říká: ‚Hele, mladej, poslouchej mě, pár věcí, jestli se nestal trestný čin, vy*** se na svoje audity. Taky budeš jednou končit.‘ Říkal mi taky, ať nikomu nic neslibuju, že toho stejně splním jen půlku.“

Nahrává mi. „To je důvod, proč jste s Piráty nezveřejnili vaši koaliční smlouvu?“ pálím. „Ne, to není ten důvod. Já mám super koaliční smlouvu,“ reaguje. „V mojí koaliční smlouvě je hlavně napsáno, že na sebe můžeme zavolat policii, že můžu kdykoli tasit forenzní audit za čtvrt milionu z Velké Británie,“ říká s tím, že programové body v ní stejně napsané nejsou.

Když naléhám, šeptem doplní: „Mám tajný plán, plním volební program.“ Konkrétně zmíní veřejnou wi-fi síť, která by pro řeporyjské měla začít fungovat od podzimu.

Chci se zeptat na třídírnu komunálního odpadu, dojde k tomu ale sám. „Nikdo v Řeporyjích neví, co je to třídírna. Že je to úplně bezpečný provoz. Ale prostě Řeporyje nechtěj třídírnu. Říkal jsem Prchalovi, že je to tady problém číslo jedna. Další byly ubytovny,“ zmiňuje jméno marketingového experta hnutí ANO Marka Prchala, se kterým během volební kampaně spolupracoval.

Znamená to, že naskočil před volbami na líbivá témata, aniž by jim sám věřil? Toť další moje otázka, kterou se snažím propašovat do jeho monologických promluv jevících známky hyperaktivity. „Já jsem populista a populismus je to nejlepší, co jde v téhle vesnici dělat,“ přesvědčuje mě.

Anonymy v přihrádce

Probíráme ještě budování záchodu na místním hřbitově, administraci spojenou s účetnictvím obce, pneumatiky v místním potoce nebo komunikaci s magistrátem. Pak se dostáváme k anonymům. Jen za poslední týden jich vytáhne z plastové přihrádky na stole celý štos. Něco z toho už předal policii.

Ptám se ho na obálku s práškem, který mu nedávno adresoval anonym. Tenhle byl totiž jiný, a nejen kvůli ukryté kapsli. „Někdo mě chtěl vylekat a povedlo se mu to. Snaží se o to kdekdo, ale z tohohle jsem vážně neměl dobrý pocit,“ svěří se. Dopis nám ukázat nechce, alespoň z něj ale cituje: „Pavel Novotný odešel náhle tragicky. Ač hrdina, nikdo pro něj nepláče, dokonce ani vlasovci. Když jinému přeješ smrt, tak ji bude mít i ty. Uvidíme, co vydržíš. Co třeba tě polít benzinem a zapálit. Máš smůlu, že sis tak posral život a sám si se odsoudil. Pohár přetekl, ty protekční spratku. Vychutnáme si tě, až se budeš smažit. Nejlepší na to je, že vlastně nebudeš vědět. Nic tě nezachrání. Můžeš se schovat, jak chceš, Cosa nostra si tě najde všude. Nebudeš vědět, kdy přijde ta zubatá. Nic tě už nezachrání. Zdraví tě duše umučených českých občanů těmi tvými nacistickými kamarády vlasovci. Jsi žumpa. Ubožáku, počítej s tím, že tohle bude konec. A bude brzo. V zájmu celé ČR. Bůh s tebou, svině, která není trestná.“

Uplynuly skoro dvě hodiny, tlačí nás čas. Otázky pálím už jen heslovitě. „Dva místostarostové nově na plný úvazek.“ Prý si na ně ušetřil, když stopl odbahnění rybníka. „Sestra v zastupitelstvu.“ Prý ji musel přemlouvat, aby do toho šla, stará se o kulturní akce, a spíš než protekci má od něj špatnou pověst.

Náš starosta je tak trochu blázen, říkali nám místní opakovaně. Podle nich aspoň něco dělá | Foto: Michaela Danelová, zdroj: iROZHLAS.cz

„Kanalizace.“ Pracuje se na tom. „Vztah s Prchalem.“ Říká, že jsou kamarádi. „Politické ambice.“ Tvrdí, že bude kandidovat do Poslanecké sněmovny a porazí Andreje Babiše z hnutí ANO. Zvedám obočí a ujišťuji se, že to myslí vážně. Hned třikrát. Odpověď je stále stejná: ano.

Poslední dotaz míří na medializaci jeho práce v obci. Bez toho to prý nejde. Vyšlo by to nastejno, jako kdyby nedělal nic. Slova na závěr? „Já tu po patnácti letech skončím zneuznaný, ale Řeporyje ze mě budou žít ještě dalších třicet let.“

Vypínám diktafon. Je čas jít domů.

Kristýna Guryčová a Michaela Danelová

Související témata: Pavel Novotný, ODS, Řeporyje, ricin, vlasovci, Ruská osvobozenecká armáda, Praha, vraky, Piráti