Nestihl třetí dávku, proto skončil v nemocnici. ‚Nezbývá, než s tím pořád bojovat,‘ říká pan Jiří

Penzista Jiří (78) leží na infekčním oddělení nemocnice v Havlíčkově Brodě, kam přišel, aby dostal monoklonální léky. Jeho tělo na preparát nezareagovalo dobře, a tak místo aby strávil na kapačkách několik hodin, zůstává na lůžku několik dnů. Na infekčním oddělení mají 25 lůžek, třetinu z nich obsadili covidoví pacienti. Personál se kvůli prudkému nárůstu infikovaných připravuje, že stejně jako na jaře, změní celé oddělení na covidové.

Reportáž Havlíčkův Brod Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Na dvojlůžkovém pokoji leží Jiří sám, má kyslíkovou masku, dívá se do stropu a čeká. Se svým stavem je smířený a nestěžuje si. Druhou dávku vakcíny proti covidu-19 dostal na začátku dubna a třetí už nestihnul.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž o infekčním oddělení v Havlíčkově Brodě

„Ráno odešel soused. Po svých, živý,“ říká Radiožurnálu penzista, povoláním strojař, kterého praktický lékař indikoval jako vhodného příjemce monoklonálních léků. „Měl jsem v plánu třetí dávku 11. listopadu, ale to už jsem nestihnul. Někde jsme se se ženou nakazili. Doktor mi nabídl monoklonální protilátky, jenže jsem po infuzi dostal zimnici, vyskočil mi tlak, udělalo se mi špatně. Proto jsem tady, doktoři nechtějí riskovat, a poslat mě domů, aby mě zase nemusela vézt záchranka za chvíli zpátky.“

‚Křičela, nač je očkování, teď je na ventilátoru.‘ Lékaři z nemocnice ve Slaném popsali boj s covidem

Číst článek

Jiří nechce hodnotit ostatní pacienty, kteří většinou očkovaní nejsou. Je také jediný, kdo byl svolný k rozhovoru. Jeho žena je také covid pozitivní, také očkovaná, je doma a snáší nemoc lépe. „Vychází mi z toho, že ta nová varianta je mnohem horší a nakažlivější. Nezbývá, než s tím pořád bojovat, bojovat a bojovat a zachránit co nejvíc lidí. Tahle nemoc je nemoc zvratů. Večer si vymyslíte, že už jste vyhrál a ráno jste v úplně jiné situaci.“

Jiří mluví pomalu, nad každým slovem přemýšlí, je vidět, že si poznatky ujasňuje a třídí jako dříve ve svém povolání. Navzdory tomu, že leží v nemocnici, působí optimisticky. „Optimismus pomáhá a léčí, ale ne ten lichý, ten opravdový.“

Loučím se s Jiřím a vycházím na chodbu, kde připravuje na tácku léky sestra Pavla. Zahalená do ochranného obleku je už druhou hodinu a ještě tak dvě hodiny bude muset na covidové části vydržet. „Pot z vás teče po takové době, takže se komplet převlékám. Už jsme zase v tom,“ usměje se sestra za ochranným štítem. Ostříká mě desinfekcí a pozorně sleduje, jak si svlékám návleky na boty, ochranný oblek, pokrývku hlavy a rukavice.

‚Čísla nárůstu nás děsí‘

Personál na infekčním je velice opatrný, virus bere vážně a vrchní sestra Lenka Langpaulová přes prosklené dveře ukazuje, jak je oddělení kvůli covidovým pacientům rozdělené. „Dneska v noci jeden pán umřel, očkovaný nebyl, ročník 1950.“ Na umírající pacienty si tady museli při jarní vlně rychle zvyknout a nechtějí, aby se to opakovalo. „To nám tady umíral v průměru každý den jeden člověk. Doufám, že díky očkování se to nezopakuje v takové míře.“

‚Nechtějí nic slyšet.‘ Z deseti covidových pacientů leží v Domažlicích devět neočkovaných

Číst článek

Ve věkové kategorii nad 65 let je naočkováno 85 procent lidí. U mladších procento očkovaných s věkem klesá a ukončené očkování má necelých 66 procent obyvatel nad dvanáct let.

Odpůrce očkování vrchní sestra Lenka Langpaulová nechápe. „Divíme se všichni, jsme z toho vyjevení. Fake zprávy a hoaxy jsou ale zřejmě silnější a lidé asi věří, že covid nic není, že to je výmysl, že to není tak hrozné a že tady asi nic neděláme. Nechápeme, že se lidi bojí víc vakcíny než covidu. Na něj nám tady zemřelo pod rukama hodně lidí.“

Tmavovlasá vrchní sestra mluví velmi klidně a rozvážně. Žádné drama ze situace na oddělení nedělá, ale zkušenosti z předchozí vlny ji poučily, že se musí připravit na nejhorší. „Modlíme se, aby to nebylo jako na jaře. Proočkovanost je sice malá, ale aspoň nějaká a také promořenost je větší. Tím, že si to děvčata už prošla a vědí, do čeho jdou, tak ani emoce už nemají takové. Jsme klidnější. Celé oddělení máme ale připravené, protože čísla nárůstu nás děsí. Nechtěla bych ale, aby nám tady lidi umírali jako na jaře.“

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme