Restituce zámku Letovice na Blanensku
Barokní zámek v Letovicích v okrese Blansko získal rozhodnutím Krajského soudu v Brně jeho poslední majitel hrabě Alexander Kalnoky. Dnes je mu 77 let, je makléřem a žije v Sydney. Letovičtí radní jsou s rozhodnutím soudu smířeni a o chátrající zámek ani dřív předtím nijak zvlášť neusilovali. Rekonstruovali jízdárnu a zámecký park a v současné době doufají, že jim je současný majitel za symbolickou částku pronajme. Podle některých informací se ale i v této kauze, stejně jako v několika dalších na Blanensku, jedná o neoprávněnou restituci.
Už loni historik Petr Stehlík, který se několik let zabývá restitučními kauzami na Blanensku, nabídl letovickému starostovi Jaroslavu Novotnému, že dohledá archivní materiály, které potvrdí, že Alexander Kalnoky není oprávněným restituentem.
Jaroslav Novotný, starosta Letovic: Jestli pan doktor Stehlík má nějaké důkazy, o kterých mluví, tak ať je on zveřejní. Ať nás nepoužívá jako nějaké beranidlo. Může využít řady mimořádných opravných prostředků.
Podle Petra Stehlíka mohlo dojít v restituční kauze letovického panství k průlomu do Benešových dekretů.
Petr Stehlík, historik: Což znamená, že Maďarům, Němcům, kolaborantům a zrádcům byl zabaven majetek.
Kolaborovat tedy Alexander Kalnoky s nacisty?
Petr Stehlík, historik: Podle archivních materiálů, které jsem získal v archivu ministerstva vnitra, pan Alexander Kalnoky byl v roce 1945 členem maďarské armády, to znamená armády, která bojovala po boku Wehrmachtu.
A co na to právní zástupce Alexandra Kalnokyho Pavel Kraus?
Pavel Kraus, právní zástupce: Objevil jsem informace, že pan Kalnoky byl důstojníkem maďarské armády za druhé světové války, což je holý nesmysl. Byl vojákem základní služby, protože bydlel na Slovensku v Číčově a v té době ta část Slovenska připadla podle mezinárodní konvence Maďarsku. A podle tehdejších maďarských zákonů prostě musel pan Kalnoky narukovat jako vojín základní služby do armády a po dvou nebo třech měsících dezertoval. Musel splnit svou povinnost, protože to bylo v období válečného stavu a tam mu hrozil dokonce trest smrti.
Letovický starosta je v názoru na Kalnokyho kolaboraci značně skeptický.
Jaroslav Novotný, starosta Letovic: Jestliže se pan Kalnoky narodil v roce 1924, tak když byl Mnichov, tak mu bylo 14 let, když začala druhá světová válka v roce 1941, tak mu bylo 17 let a když končila, tak mu bylo 21 let. Je možné, že nějaké ty věci o té kolaboraci jsou pravdivé, možná nejsou pravdivé. Ale já, když si to dám do souvislosti s tímto věkem, tak si myslím, že to je nepravděpodobné.
Shoduje se v tom s Pavlem Krausem.
Pavel Kraus, právní zástupce: Pan Alexander Kalnoky získal zletilost až po skončení druhé světové války, protože zletilost byla až od 21 let. Takže dohady o tom, že někomu pronajal majetek nebo kolaboroval a tak dále, to jsou dohady, které nejsou ničím podloženy. Naopak máme doloženo, že pan Kalnoky podporoval francouzské odbojáře a máme o tom také osvědčení od vojenského atašé francouzského.
Petr Stehlík ale přináší úplně jiné informace.
Petr Stehlík, historik: On se dovolává, že v roce 1940-43 v Číčově ukrýval francouzské důstojníky. Existuje tady zápis z roku 1946, že tito důstojníci se v Číčově vůbec za druhé světové války nenacházeli.
Dohady se šíří také kolem Kalnokyho státního občanství. Jak získal zpět české státní občanství hrabě, který po válce bydlel v Rakousku a od padesátých let je oficiálně Australanem?
Jiří Šitza, právník Pozemkového úřadu v Blansku: Pan Kalnoky má vydané osvědčení o státním občanství, vydané Obvodním úřadem v Kolárově v roce 1992 a po rozdělení federace si zvolil občanství České republiky.
Toto osvědčení údajně získal ještě před rozdělením federace na základě potvrzení z Číčova, ve kterém se píše, že se odsud nikdy neodstěhoval a ani si neodvezl svoje osobní věci. Kalnoky se ale odstěhoval už v roce 1948 do Rakouska a jeho žádosti v roce 1951 o zachování českého státního občanství nebylo vyhověno. Pozemkový úřad v Blansku si nechal od Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně zpracovat posudek k případu. A právě nejasnosti kolem Kalnokyho občanství vedly profesora Jana Filipa k zápornému vyjádření na pravost restituce. Odmítl se na mikrofon vyjádřit, ale právník Jiří Šitza nám jeho názor telefonicky potvrdil.
Jiří Šitza, právník Pozemkového úřadu v Blansku: Řekl, že nesplňuje podmínky podle zákona 243. To znamená, že nenabyl pan Kalnoky to občanství podle těch právních předpisů, které jsou v tom § 2, odstavec 1, Zákona 243 z roku 1992 Sbírky uvedeny.
Právní zástupce Alexandra Kalnokyho komentuje tuto skutečnost lakonicky.
Pavel Kraus, právní zástupce: Pan Kalnoky nikdy občanství neztratil. Po rozpadu federace si zvolil občanství české.
Byl Alexander Kalnoky hrdina nebo kolaborant? Získal české státní občanství právní cestou nebo ne? Je ta blanenskými restitučními kauzami skutečné vlastenectví nebo lidská závist? Těm, co nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu, zbývá obrátit se na Ústavní soud. Ale ty, kteří v bezprostřední blízkosti letovického zámku bydlí, zajímá v tuto chvíli asi něco úplně jiného.
Obyvatelé Letovic: Já si myslím, že je to jedno, hlavně aby to bylo k něčemu a aby se s tím už něco dělalo. Protože zatím do této doby ten zámek chátral a je v tak katastrofálním stavu, že v současné době do toho investovat, tak to bude velká investice. Ať to má město nebo pan Kalnoky.
Přepsal: Česká informační agentura
