Rodina a přátelé se rozloučili s generálem Tomášem Sedláčkem
S generálem Tomášem Sedláčkem se v obřadní síni strašnického krematoria rozloučila jeho rodina, přátelé, váleční veteráni, Sokolové a vojáci. Hrdina protinacistického odboje zemřel minulý týden ve věku 94 let.
Smuteční hosté se scházeli již dlouho před obřadem a na generála Tomáše Sedláčka vzpomínali.
„Já ho znám jako Sokola. Myslím si, že to byl úžasný člověk. Nenacházím slov, jak ho vylíčit. Byl to člověk, který se jen tak nenajde,“ říká v sokolském kroji oblečená Marie Bubníková, tajemnice Sokola z Mělníka.
V modré letecké uniformě s hrudí plnou metálů se se svým spolubojovníkem přišel rozloučit plukovník Pavel Vaněk:
Na rozloučení s generálem Tomášem Sedláčkem v obřadní síni strašnického krematoria natáčel Jaroslav Skalický
„V horách, kam jsme za Slovenského národního povstání ustoupili, jsme spolu mrzli. Byli jsme kamarádi, vysoce jsem si ho vážil.“
O generálovi Sedláčkovi se mluví jako o vojákovi. Byl ale také dědečkem. „Pro nás to byl děda, který nás naučil plavat, jezdit na kole, trávil s námi zimní i letní prázdniny, rozmazloval nás, učil sprosté písničky. Děda. Nechoval se k nám jako k vojákům, nebyl přísný. Ale dodržoval sokolské zásady, hlavně co se týče tělocviku, sportu. Tam byl přísný, ale spravedlivý,“ vzpomíná vnuk Tomáše Sedláčka Jakub Vilím.
„Když jsme byli malí, ptali jsme se dědy, proč nemá vlasy. On nám vždycky říkal, že mu je Němci ustřelili za války. V té době to pro nás bylo hrdinství. Dnes je to samozřejmě úsměvné. Za hrdinu ho považujeme teď, ale v dětství to byl hlavně děda,“ dodává Vilím.
