Navzdory nenávistným útokům dokázal ústecký zastupitel Karel Karika (PRO! Ústí) najít nové bydlení rodinám vystěhovaným z ubytoven na Modré a Klíšská. „Osmdesát procent z nich se pak posunulo o dost dál. Předtím třeba deset let bydleli na ubytovně, dnes mohou plánovat dokonce i dovolené,“ popisuje ústecký zastupitel, který za svou práci dostal cenu Františka Kriegela.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 13:55 5. května 2019 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Do politiky vstoupil v roce 2014. Stal se místostarostou Ústí nad Labem, pak starostou, dnes je běžný zastupitel. Pro peníze ale politiku rozhodně nedělá, koneckonců odměna ústeckého zastupitele je přibližně dva tisíce měsíčně. „Beru to jako službu pro obyvatele města. A nehodlám s tím přestat,“ říká.

O tom, že svá slova nebere na lehkou váhu, svědčí i práce, kterou udělal pro desítky rodin vystěhovaných ze zrušených ústeckých ubytoven. Nejenže jim pomohl najít nové bydlení, pomohl jim navíc prokličkovat džunglí obchodu s chudobou. Definitivně vyřešit tento problém by přitom podle něj pomohl až kvalitní zákon o sociálním bydlení. Ten zatím neexistuje.

„Obchodníky s chudobou dnes nepoznáte. Jsou to obyčejní lidé, kteří většinou bydlí v jiných městech a skupují bytové domy po celé republice,“ popisuje Karel Karika. Na rozdíl od ubytoven nejsou tyto bytové domy pod dohledem, většinou se tak jedná o holobytu s kohoutkem trčícím ze zdi. „V průměru tu zaplatíte 15 tisíc měsíčně.“

Proč tedy nájemníci do takových domů neustále přicházejí? Je to jednoduché. A souvisí to s barvou pleti. „Romové v Ústí nad Labem nemají takovou možnost pronajmout si standardní bydlení za pět šest tisíc jako většinová společnost,“ vysvětluje „Za obchodníky s chudobou jsem proto ve výsledku rád. Romové nemají jinou šanci, jak bydlet, stali by se z nich bezdomovci,“ dodává.

Dlouhodobá práce

Mít Roma za souseda, zdá se, velká část většinové společnosti nechce. Což obchodníkům s chudobou nahrává. A Karel Karika obavy mnoha Čechů chápe.

„Chce to dlouhodobý přístup a kvalitní sociální práci,“ zdůrazňuje Karel Karika. „Například v Německu existuje cukr a bič. A je vidět, že zákon o sociálním bydlení, který v Německu mají od roku 1950, funguje naprosto skvěle. Lidé, kteří do programu vstupují, mají za pět let úplně jiný život.“

Sociální práce v Česku ale zatím vypadá úplně jinak. „Není tu preventivní práce, sociálka jsou dnes jen úředníci,“ popisuje. „Sociální úředníci by měli pracovat přímo v problémových oblastech, což dnes dělají jen neziskové organizace.“

Lucie Výborná, als Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít