Rouška je při sportu překážkou. A může být i nebezpečím, varuje fyzioterapeut Kolář

Děti vyměňují sport za televizní obrazovku a počítač, pohybová aktivita je nahrazována obezitou, upozorňuje v rozhovoru s Vladimírem Krocem přednosta Rehabilitační kliniky a tělovýchovného lékařství Fakultní nemocnice v Motole Pavel Kolář. Jak se nedostatek fyzické aktivity odráží na fyzickém i psychickém stavu dětí? A jak důležité jsou pohybové návyky získané v dětství, řekl ve Dvaceti minutách Radiožurnálu.

Dvacet minut Radiožurnálu Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Proč považujete za tak mimořádně důležité, aby se ve školách zrušil zákaz tělocviku?
Pohybové a pracovní návyky, vzdělanost a její forma je velmi důležitá i v rámci školy, v rámci tělocviku. Není to jenom otázka nějaké továrny na vědomosti, ale je to i otázka dalších faktorů, které se do toho promítají. Dnes vidíme, že jenom za jaro u dětí došlo k průměrnému navýšení hmotnosti o dva kilogramy, což je hodně. Je potřeba si uvědomit, že u dětí se v rámci pohybu vytváří určité návyky, ke kterým se nemůžete vrátit v pozdějším věku.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý rozhovor s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem

A co máte na mysli varováním, že nám mohou vyrůst covidové děti?
Je to hlavně obezita. Druhá věc je, že děti nezískají návyky pro pohybovou aktivitu. Ta se vytváří v raném věku nejen psychicky, ale i chemicky – je spojená s tvorbou endorfinů, s pamětními stopami, ke kterým se člověk vrací v dospělosti. Když vezmeme dobu před covidem, tak už tehdy bylo 40 procent populace, která nepraktikovala žádnou pohybovou aktivitu. V České republice žije 66 procent lidí s nadváhou a obezitou, 28 procent lidí má takzvaný metabolický syndrom, což je jeden z podílů na vzniku diabetu druhého typu.

Není to tak, že epidemie a vládní opatření akcelerovaly už nastoupený trend určité části populace a mládeže, která nemá ke sportu ten správný, aktivní vztah?
Určitě se v tom dá mnohé zlepšovat. Tady vidíme jeden ze základních důsledků, které se promítají i v rámci covidu, a to je digitální závislost – děti vyměňují sport za televizní obrazovku a počítač. A stres, který u toho prožívají, nemají spojený s pohybem, což má významný podíl nebo důsledek pro zdravotní stav národa.

Ocitli jsme se ale ve stavu, kdy se musíme omezovat téměř ve všech životních situacích. Neměli bychom se smířit s tím, že to platí i u sportu?
Určitě. V daném období epidemie covidu je důležité respektovat opaření. Nicméně sport venku, otužování a další aktivity nejsou kontraindikací nebo nemají tak významný dopad na rozšíření nákazy.

Právě dnes se s řadou omezení otevřely tělocvičny, posilovny, bazény. Vítáte to?Určitě to vítám, ale samozřejmě diskutabilní je sportování s rouškou. Nedokážu si představit třeba sportovní gymnastiku s rouškou… Při sportu si vlastně vytváříte roušku, protože se vám tvoří hlen. A sportovní aktivity vám vytváří silnější bránu pro vstup viru, protože hlen je přirozenou obranou, přirozenou rouškou, kterou můžete využít.

Skutečně může rouška představovat při zátěži zdravotní riziko?
Prokázaná rizika nejsou. Nicméně rouška má svůj význam, protože pro závažnost onemocnění hraje také roli množství viru, který vdechnete. Takže rouška určitou ochranu má, ale při sportu je jednoznačné, že rouška je velkou překážkou a při některých sportovních odvětvích může být i určitým nebezpečím.

Proč by měla být opatření selektivní a individualizovaná, nikoliv plošná? A proč koronavirus není jen epidemiologický problém? Poslechněte si celý rozhovor.

Vladimír Kroc, prh Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme