Rozhodné období k přiznání podpory zůstane dvouleté, potvrdil ÚS
Rozhodné období pro přiznání podpory v nezaměstnanosti zůstane i nadále dvouleté. Ústavní soud dnes zamítl návrh na zrušení sporného ustanovení zákona o zaměstnanosti, který podal Krajský soud v Hradci Králové. Zákon říká, že rozhodným obdobím pro posuzování nároků na podporu jsou poslední dva roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání.
V rozhodném období musí člověk získat zaměstnáním nebo jinou výdělečnou činností alespoň 12 měsíců důchodového pojištění. Započítává se také třeba péče o dítě nebo bezmocného člověka.
Dříve bylo rozhodné období v Česku o rok delší. Podle hradeckého soudu je současná právní úprava v některých případech diskriminační. Jde například o zaměstnance, jimž v době dlouhé pracovní neschopnosti skončil pracovní poměr na dobu určitou, a po uzdravení se zařadili do evidence uchazečů.
Podle ústavních soudců zákon diskriminační není. „Konstrukce napadené právní normy je založená na zcela neutrálním kritériu,“ řekla soudkyně zpravodajka Milada Tomková. Zákon podle ní také odpovídá evropským standardům.
Dvouleté rozhodné období mají dvě třetiny států Evropské unie, někde se posuzují tři roky, jinde je úprava naopak přísnější. Poměr mezi započitatelnou dobou a rozhodným obdobím je ve většině Evropy obdobný jako v Česku. Ani po zkrácení ze tří let na dva roky tak právní úprava není protiústavní.
ÚS také připomněl, že člověk, který nezíská podporu v nezaměstnanosti, nezůstane bez pomoci státu. Zůstane mu otevřená cesta k dávkám státní sociální podpory či dávkám v hmotné nouzi.
V konkrétním případě krajský soud řešil situaci někdejšího zaměstnance státního úřadu, který měl pracovní smlouvu na dobu určitou. Smlouva skončila v lednu 2011, přičemž od prosince 2010 byl přes rok v pracovní neschopnosti. Když v únoru 2012 přišel na úřad práce, podporu v zaměstnanosti nezískal, protože měl v rozhodném období započitatelných jen 11 měsíců a 19 dní.
ÚS uvedl, že některé podobné problémy bylo možné řešit rozšířením přechodných období při novelizaci zákona o zaměstnanosti. U nároků vzniklých v prvním roce účinnosti nové právní úpravy by se tak například mohla alternativně počítat doba zaměstnání podle dřívějšího znění zákona.
„Nicméně tento ‚nedostatek‘ nelze hodnotit jako neústavní - spíše jde o politickou vůli parlamentní většiny nebo možná i o (ne)schopnost domyslet důsledky úpravy,“ stojí v nálezu.
V řízení o ústavní stížnosti soud obdržel také vyjádření vlády, podle kterého se uvažuje o dílčí změně zákona. V rozhodném období by se mohla za určitých okolností započítávat i dočasná pracovní neschopnost, což by vyřešilo některé specifické případy. Návrh je už ve sněmovně.
