Rozsudek o utajení platů zčásti napsal advokát úředníků. Neobvyklé, říkají právníci
Když Ústavní soud omezil právo veřejnosti znát platové poměry státních zaměstnanců, z velké části vycházel z právního stanoviska profesora Aleše Gerlocha. Ten ale sám jako advokát úředníky v podobných kauzách zastupuje.
V aktuálním nálezu Ústavního soudu zabírá referát prof. Aleše Gerlocha celou třetinu. „Již na tomto místě Ústavní soud konstatuje, že s argumentací souhlasí,“ začíná sedmnáctistránková stať vysvětlující, že veřejná kontrola platů státních zaměstnanců by neměla převážit nad jejich nárokem na soukromí.
Ústavní soud také uvádí, že JUDr. Aleš Gerloch, CSc., prorektor Univerzity Karlovy a vedoucí katedry ústavního práva Právnické fakulty UK, zde vystupuje jako amicus curiae, doslovně tedy jako „přítel soudu“. Tak se nazývá ten, „kdo není stranou sporu, ale dobrovolně nabídne soudu informaci o svém právním nebo jiném pohledu na projednávaný případ“.
Ústavní soud se zastal zlínských úředníků. Nesouhlasili se zveřejněním platů a odměn
Číst článek
Nález už ale nezmiňuje, že Gerloch sám jako advokát jiné úředníky v boji za utajení platů sám zastupuje, na výsledku řízení před Ústavním soudem má proto velmi konkrétní zájem. Nemůže tedy jednat z pozice nezávislého experta.
Nezávislý přítel soudu
„Nemůžu brát jako přítele soudu někoho, kdo má zájem na výsledku té věci,“ řekla k tomu serveru iROZHLAS.cz někdejší předsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová. „U advokáta se musí předpokládat, že u něj bude konflikt zájmů,“ dodala k tomu s tím, že ona sama něco takového nikdy nepřipustila ani to neviděla u svých kolegů.
„V dosavadní praxi Ústavního soudu není obvyklé, aby v rozhodnutí vydaném v řízení o ústavní stížnosti bylo uvedeno vyjádření advokáta ve formě amicus curiae brief, tj. advokáta, který v řízení nezastupuje účastníka ani vedlejšího účastníka řízení,“ potvrzuje i sekretář Ústavního soudu Ivo Pospíšil.
Podle advokáta a někdejšího asistenta na Ústavním soudu Aleše Koubka z advokátní kanceláře KMH je obecně v pořádku, že soud přihlíží k názorům renomovaných odborníků. „Avšak v takových případech by se měl zabývat důvody, proč asi bylo stanovisko zasláno, což v této věci neučinil. Navíc soud prof. Gerlocha v nálezu označil (pouze) jako prorektora Univerzity Karlovy a vedoucího katedry ústavního práva, byť mu je z jeho úřední činnosti známo, že je též advokátem,“ napsal.
Právě fakt, že je Gerloch advokát, vzbuzuje pochybnosti o jeho motivech, zvlášť ve chvíli, kdy, jak říká Koubek, „zastupoval ve více případech zaměstnance veřejné správy v řízeních o (ne)poskytnutí údajů o jejich platech“.
Dle Koubka tak Gerlochovo vyjádření „nelze považovat za vyjádření odborníka, nýbrž osoby mající zájem na výsledku řízení.“
Soudci nevysvětlují
Soudce zpravodaj Jan Musil odmítl vysvětlit, zda o Gerlochově zájmu na výsledků řízení věděl. Jak ale plyne z databáze NALUS, Gerloch, který je zároveň Musilovým kolegou na Právnické fakultě UK v Praze, už letos v červenci neúspěšně žádal, aby jeho klientům bylo přiznáno postavení vedlejších účastníků.
„Vyjádření jsem zaslal na výzvu Ústavního soudu,“ napsal serveru iROZHLAS.cz Gerloch. To potvrzuje i příslušné usnesení, podle kterého zaslal soud advokátovi kopie původní stížnosti. Není tedy jasné, proč soud v samotném nálezu uvádí, že se na něj advokát obrátil sua sponte, tedy z vlastní píle.
Platy i státní firmy
Ústavní soud čerstvým rozhodnutím fakticky rozmetal tři roky staré rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které říkalo, že informace o platech a odměnách státních zaměstnanců se veřejnosti ze zásady poskytují.
Nově platí, že žadatel musí doložit, že „účelem vyžádání informace je přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu“ a že vystupuje z pozice „hlídacího psa“ společnosti. Jde v krátké době už o druhé omezení přístupu k informacím ze strany Ústavního soudu, před časem senát Pavla Rychetského skryl z veřejného dohledu polostátní energetický gigant ČEZ.
Prodejte jednu akcii. Ústavní soud dal státním firmám návod, jak se vyhnout veřejné kontrole
Číst článek
V minulosti získala značnou pozornost kauza Jany Nečasové, tehdy Nagyové, které ještě jako milenka premiéra a zároveň šéfka jeho kabinetu dostávala odměny ve výši téměř desetinásobku standardního platu. Informace o odměnách se také neúspěšně snažila utajovat prezidentská kancelář.
