Rudolf Plajner: Náčelník, který zažil trojí likvidaci skautingu

Likvidaci českého skautingu zažil jeho náčelník Rudolf Plajner třikrát. Poprvé jej zakázali nacisté, následně dvakrát komunistický režim. Plajnerovo potýkání se s totalitními režimy přiblížil v pořadu Portréty publicista Pavel Hlavatý.

Seriál Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rudolf Plajner, bývalý náčelník organizace Junák, při projevu v březnu 1968

Rudolf Plajner, bývalý náčelník organizace Junák, při projevu v březnu 1968 | Foto: Jovan Dezort | Zdroj: ČTK

„Člověk žije tím, co udělal. Tím, co rozdal, tím, že potěšil, tím, že rozveselil oči. Tím, že hořel, aby se druzí ohřáli.“ Slova, která jako by nepatřila do dnešní doby. Jejich autorem je junácký náčelník Rudolf Plajner. V čele Junáka stál dlouhá desetiletí a měl příležitost zažít úspěchy i pády. Měl také dost času na správná rozhodnutí i na chyby. Od jeho smrti uplynulo už 35 let.

Přehrát

00:00 / 00:00

Rudolf Plajner: Náčelník, který zažil trojí likvidaci skautingu

Rudolf Plajner (1901 - 1987) se seznámil se skautským hnutím roku 1916. Do čela organizace byl postaven v září 1939 a prožil tak ve funkci náčelníka její tři zákazy: nacistický v roce 1940 a dva komunistické v letech 1950 a pak 1970. Právě v souvislosti s posledním, „normalizačním“ zákazem skautského hnutí bývá Plajnerovo jméno zmiňováno nejčastěji v negativních souvislostech.

Plajner totiž po likvidaci Junáka přijal funkci ve vedení Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže a vydržel v ní až do roku 1977. Jeho oponenti to vysvětlují tak, že Plajner (kterému myšlenky socialismu nebyly nikdy cizí – ovšem ne myšlenky komunismu) skauty „přivedl“ do komunistického pionýra.

Dostal dvě facky, vrátil jednu

Zemřel Eduard Marek, nejstarší skaut v Česku. Nacisté ho za války věznili, protože pomáhal Židům

Číst článek

Často bývá v této souvislosti citována jeho věta z počátku 70. let, adresovaná skautským vedoucím: „Neopouštějte naše děti!“ Někteří skauti si ji vykládali jako Plajnerovu zradu skautské myšlenky, jako návod, aby skautští vedoucí přecházeli i s dětmi do Husákova pionýra. Jenže ta věta je vytržena z kontextu.

„Plajner nám vedoucím řekl, abychom u dětí zůstali, jestli můžeme – a dělali s nimi, dokud to bude únosné,“ upozornil na nepochopení vzkazu už před lety jeden ze skautských seniorů Alois Remer z Holešova. 

Vzkaz tak nebyl pokynem k hromadnému vstupu skautů do pionýra, ale naopak: výzvou skautským vedoucím, aby tak dlouho pracovali s dětmi v duchu skautských myšlenek, jak jen to bude možné, dokud by se neprovinili proti skautskému slibu.

Rudolf Plajner byl člověkem vnitřně statečným. V roce 1920 zachránil z rozvodněné Svratky tři děti, roku 1940 se nabídl gestapu výměnou za jiného vězněného skauta, v únoru 1948 odmítl včlenit junáckou organizaci do „obrozené Národní fronty“; dostal za to dvě facky od komunistického ministra Alexeje Čepičky – a jednu mu vzápětí vrátil. Jednu, aby se neprohřešil proti zásadě neodplácet zlo stejným zlem.

Rudolf Plajner není jednobarevným hrdinou nebo zbabělcem, byl člověkem, který se snažil provést tisícovky dětí složitými okamžiky „velkých dějin“. Pavel Hlavatý posoudí, nakolik se mu to povedlo.

David Hertl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme