Provokace, říká odborník o návrhu ruského zákona o veteránech. Řadí ji k jízdám Nočních vlků
V ruském parlamentu leží návrh zákona, který by přiznal statut veteránů ruským účastníkům invaze do Československa v roce 1968. Česko i Slovensko návrh ostře kritizují. Podle odborníka na dění v Rusku Jana Šíra z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy incident zapadá do snah ruského státu vytvářet oficiální výklad historie. „Součástí tohoto vzorce je vydávání veškerých agresí vůči třetím zemím za obranné, zákonné či vynucené akce,“ říká Šír.
Kdo za návrhem, který momentálně leží v ruském parlamentu, stojí?
Klíčovou osobou je poslanec Státní dumy Jurij Sinělščikov, který se v této záležitosti angažuje již delší dobu. Vystupoval mimo jiné v takzvaném „dokumentárním filmu“ Varšavská smlouva: odtajněné stránky, který se stal předmětem kontroverze v česko-ruských vztazích už v roce 2015. Jednalo se o „dokument“, který byl natočen na objednávku ruské státní televize a který podává mimořádně agresivní výklad událostí z roku 1968.
Česko kritizuje návrh ruského zákona. Nesouhlasí, aby okupanti z roku 1968 byli uznáni za veterány
Číst článek
Sinělščikov v dokumentu nejenom vystupuje, ale on sám byl i aktivním účastníkem okupace 1968. Ve snímku zároveň prohlašoval věci, které nejsou potvrzené archivními dokumenty české strany a které jsou považovány za zcela otevřené lži.
Tvrdí například, že československo-západoněmecká hranice byla otevřená a v západním Německu již stála vojska NATO připravená zasáhnout. Okupace je interpretována tak, že to byla ze strany sovětského vedení vlastně defenzivní preventivní operace.
Co je obsahem samotného návrhu zákona?
Novela má v podstatě jenom jeden článek, který by se jako nový odstavec vložil do přílohy k zákonu o veteránech. Ten je součástí práva, které reguluje sociální péči, poskytování sociálních výhod určitým kategoriím osob.
Jednalo by se o rozšíření kategorie veteránů, kteří se účastnili bojových operací. Smyslem tohoto zákona je poskytnou nejenom dodatečnou materiální, ale i morální podporu účastníkům operace Dunaj, která je tam definována chronologicky od 21. srpna 1968 do listopadu 1968.
Dezinformace jsou důležitou součástí ruské vojenské strategie, říká datový analytik Vrabel
Číst článek
V samotném návrhu zákona je i negativní stanovisko vlády, která se k tomuto typu návrhu musí vyjádřit. Vláda píše, že návrh nepodporuje, protože nejsou naplněny podmínky toho, aby byl veteránům status přiznán.
Kolika vojáků by se tato novela měla týkat?
V první fázi by se zákon týkal zhruba 4000 vojáků, mnozí další jsou totiž do kategorie veteránů zahrnuti jiným způsobem.
‚Problémy se eskalují‘
Je to poprvé, co se takový zákon v ruském parlamentu objevil?
Sinělščikov již jednou s prakticky identickým návrhem zákona přišel v roce 2016. Tehdy to neprošlo prvním čtením.
Jaké jsou šance, že zákon projde nyní? Znamená negativní stanovisko vlády, že zákon automaticky neprojde?
Myslím, že tak to to není. Samozřejmě vláda se v uvozovkách těší podpoře parlamentu, je představována stejnými politickými stranami, takže předpokládám, že k jejímu názoru přihlédnou, ale není to automatické.
Kdy návrh vznikl?
Projekt byl odeslán 11. října 2018, včetně negativní přílohy od vlády z léta 2018.
‚Odporný pokus legitimizovat okupaci‘. Sněmovna odmítla návrh ruského zákona o veteránech
Číst článek
Proč se tedy řeší až nyní?
Standardní legislativní proces vyžaduje nějaké lhůty, na stránky státní Dumy, kde se zaznamenává i chronologie „zprocesovávání“ dokumentu, se píše, že to bylo plánováno na zasedání Dumy v únoru. Tehdy se to nestihlo. Moje interpretace je, že to prostě tak vyšlo.
Je to tedy náhoda? Nemůže to nijak souviset například s cestou slovenského premiéra do Ruska (4.-7. června)?
Že se návrh bude projednávat nyní, může být náhoda, ale například kulatý stůl, který byl k zákonu uspořádán minulý týden, to už samozřejmě náhoda nemusí být. Jestli tím chtěli vyslat nějaký signál, to já nevím, dovedu si představit několik interpretací.
Může to být provokace, snaha cíleně vyhrotit vztahy. To se v Rusku standardně dělá, součástí jejich strategicko-politické kultury je, že problémy se eskalují. Aby se problémy pak mohly řešit, tak to vyžaduje konstruktivní přístup obou stran, a pak se to dá za něco vyměnit.
Musí samozřejmě vědět, jaké to vyvolá reakce v České republice a na Slovensku. Český ministr, co vím, řekl, že je to v rozporu s velkou česko-ruskou smlouvou, kde je okupace odsouzena. A jestliže je tam okupace odsouzena, jako nepřípustné použití síly, přeloženo do právního jazyka agrese, tak tady tímto zákonem odměňujete a vychvalujete účastníky zločinu. To logicky není v souladu s principy přátelství.
Vyjednávací taktika
České ministerstvo zahraničí vyjádřilo „znepokojení“, sněmovna ve středu návrh odsoudila s tím, že jde o „odporný pokus legitimizovat okupaci“. Slovenský premiér v neděli uvedl, že téma chce řešit při rozhovoru s Vladimirem Putinem, a Zuzana Čaputová dokonce v TV Markíza řekla, že v případě schválení zákona by na stole mělo být jako krajní řešení i vyhoštění velvyslance.
Je to navyšování sázek předtím, než přijde jednání. Nevím, co se momentálně děje v rusko-slovenských vztazích, ale to se standardně dělá, že před jednáním Rusové eskalují situaci, aby pak mohli slevit a druhá strana musela také z něčeho slevit. Není nic neobvyklého, že situaci eskalují ve zdánlivě nesouvisejících oblastech, jen aby vás dostali do tlaku a musel jste řešit jiné věci.
Zeman odsuzuje ruský návrh na uznání okupantů z roku 1968 za veterány, žádá vysvětlení velvyslance
Číst článek
Je otázka okupace Československa živá v ruské společnosti?
To je složité, z našeho českého pohledu nám to přijde strašně důležité, ale my zdaleka nejsme jediný národ, který byl Ruskem okupován nebo napaden. Neřekl bych, že tam existuje nějaký živý zájem k událostem z roku 1968.
Určitě ale probíhá silný příklon státu směrem k formování, komunikování svých oficiálních zavedených výkladů zlomových událostí historie. A součástí tohoto vzorce je vydávání veškerých agresí vůči třetím zemím za obranné, zákonné či vynucené akce.
Historie a politika
Je tedy cílové publikum celé této kauzy uvnitř Ruska, nebo se míří spíše ven?
To se nevylučuje. Nevidím nějaký specifický zájem o události z roku 1968, ale čím dál sofistikovanější, cyničtější snahu státu o formování oficiálnějšího, všeobecného výkladu historie. Jádrem státem prosazované ideologie jsou akcenty zaměřené do minulosti, spojené se silným dědictvím Sovětského svazu.
SERIÁL VS. REALITA: Trojice potápěčů, likvidátoři, bioroboti. Kdo byli hrdinové černobylské tragédie?
Číst článek
Vzhledem k tomu, že ta země je zaostalá ekonomicky, kulturně neatraktivní a nežije se tam dobře, tak se kultivuje obraz vojenské moci Sovětského svazu, který je spojen s vojenskými operacemi. Tohle je jedna z operací, kde Sovětský svaz bránil sám sebe. Že k tomu došlo na území třetího státu, už nikdo moc neřeší.
Zapadají tyto incidenty nějak do ruské strategie hybridního konfliktu? Například BIS uvádí právě historii jako jeden z nevojenských nástrojů hybridní strategie.
Je to součástí snah o udržení narativní dominance v rostoucí konfrontaci se Západem. Historické narativy hrají mimořádnou roli a Česká republika je v posledních letech centrem cílených vlivových a dezinformačních operací spojených se šířením ruského válečného narativu.
Zemanovi bych už neposlal žádnou zprávu, dokonce ani výroční, říká Randák o útoku na BIS
Číst článek
Velká část se váže i k událostem druhé světové války, kterou nicméně Rusové v tom stalinském slovníku chápou pouze jako velkou vlasteneckou válku v letech 1941–45. Jejich spojenectví s Hitlerem v letech 1939–41 je de facto vytlačeno.
Napadají vás konkrétní tuzemské příklady, kde se s těmito historickými narativy operuje?
Operace, v jejichž kontextu já bych tuto poslední provokaci vnímal, jsou dnes již každoroční výjezdy Nočních vlků nebo pochody tzv. Nesmrtelného pluku českými městy.
Velký diplomatický spor je i ohledně památníku maršála Koněva v Praze. Ruská strana vnímá jako přepisování historie a rehabilitaci nějakých reakčních proudů to, že česká strana, jmenovitě radnice Prahy 6, připojila k památníku tabulku osvětlující některé významné momenty profesní kariéry maršála Koněva spojené mimo jiné i s plánováním invaze v roce 1968 do Československa.
