Současná společenskoekonomická situace nahrává provozovatelům takzvaných alternativních nebo konspiračních médií. Ta přinášejí protisystémová vysvětlení současných problémů. „Dopadají už na předem připravenou půdu předsudků, nespokojenosti s vlastním životem, pesimistickými vyhlídkami do budoucnosti a nejistotou. Riziko radikalizace společnosti tam skutečně může být,“ říká analytička Prague Security Studies Institute Kristína Šefčíková.

Rozhovor Praha 16:15 17. července 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kteří lidé se častěji přiklánějí v rámci konfliktu na Ukrajině na ruskou stranu? Konkrétně k ruskému narativu chápání této války? Jde je nějak charakterizovat?
Často jde slyšet názory, že manipulativním narativům věří především důchodci nebo lidé s nižším vzděláním. Což je částečně pravda, ale není to zdaleka tak jednoduché. Tyto narativy se totiž objevují u lidí napříč společností. A dopadají už na předem připravenou půdu určitých předsudků anebo nespokojenosti s vlastním životem, pesimistickými vyhlídkami do budoucnosti a nejistotou. Takže jejich popularita je hlavně projevem hlubších sociálních a ekonomických problémů, které vedou ke snížené důvěře ve veřejné instituce a média.

Inspekce řeší čtyři stížnosti na pedagogy. Před žáky měli schvalovat, relativizovat nebo podporovat invazi

Číst článek

Kdybych to měla konkretizovat, tak v rámci konfliktu Ruska s Ukrajinou jde nejčastěji o euroskepticky smýšlející lidi, kteří jsou proti orientaci na západní struktury. I proto častěji sledují třeba ta alternativní média, kde se cítí více reprezentovaní.

Proč věří více těmto, jak říkáte alternativním médiím?
Mají pocit, že v mainstreamových médiích dochází k manipulaci. A proto hledají alternativní zdroje, které jim potvrdí jejich už existující světonázor a možná i pomůžou s jejich nejistotami, které aktuálně cítí. Tato snadná vysvětlení právě často nabízejí alternativní někdy až konspirační weby.

Takže to souvisí i s tím, že neumějí vysvětlit současnou situaci? Je těžko pochopitelná?
Určitě. V informačním prostoru se aktuálně pohybuje tolik informací, které si často i odporují, že je opravdu těžké se v tom vyznat. I proto lidé často neví, čemu mají věřit, cítí se zmatení. To se navíc kombinuje s celkovou nejistotou z rostoucích cen a budoucnosti. Takže určitě se to dá vysvětlit i takto.

Kdybych se vrátil k charakteristice těch sociálních skupin konzumentů alternativních médií. Dá se určit o koho konkrétně jde?
Nejde to úplně jednoznačně vymezit. Ale určitě jsou k tomu náchylnější lidé v rámci méně rozvinutých regionů. A jak už jsem říkala, týká se to i lidí, kteří aktuálně cítí velkou ekonomickou nejistotu. Pociťují, že na ně současná situace opravdu dopadá.

Proč má ale u nich takový úspěch zrovna ruský narativ chápání konfliktu na Ukrajině? V čem jim v současné situaci pomáhá?
Často jde o skupiny, které mají určitou potřebu stát prakticky pokaždé na opačné straně oproti mainstreamu. Nemusí to být přímo o vyhledávání proruských narativů, ale spíše o tom, že nedůvěřují mainstreamovým médiím a státním institucím, a proto k tomuto hledají nějakou alternativu.

Uzavřené skupiny

Jakou roli v tom hrají sociální bubliny? Každý máme nějakou...
Mohou vznikat ve fyzickém okolí, ale třeba i na sociálních sítích. Dnes je v těchto skupinách stále populárnější aplikace Telegram. Ale stále ještě fungují uzavřené facebookové skupiny, které mohou sloužit na pozitivní podporu nějaké komunity.

Stále častěji ale podporují především komunity s extrémistickými přesvědčeními, což bylo patrné třeba při tématu pandemie a covidu. Byly to právě tyto uzavřené skupiny, které se využívaly na podporu určitých manipulativních tvrzení a mobilizaci těchto lidí.

V té době se rozšířil i fenomén takzvaných občanských dezinformátorů. Jsou to běžní lidé, kteří oslovovali ostatní ve velmi familiárním, důvěrném duchu pomocí určitých videí nebo live streamů, kterými reagovali na aktuální situaci. Rámovali to přitom jako takový neformální rozhovor s ostatními členy této skupiny.

Takže existuje přesah mezi reálným a virtuálním světem?
Samozřejmě, že ve virtuálním světě je daleko snazší mít extrémní názory. Ale řekla bych, že ten přesah do reálného světa tam určitě je. Nemáme ale zatím dostatek empirických dat, abychom to mohli konkrétně vyčíslit. Ale bylo vidět právě už při pandemii covidu, že jsou témata, která se přenášejí volně na jakoukoliv aktuální situaci.

To znamená, že protiepidemická opatření byla třeba spojována s fašistickým režimem, očkování zase s genocidou. A teď se tato slova volně přenášejí i na téma Ukrajiny, která je vykreslována opět jako fašistický stát. Pandemie prostě pomohla rozšířit dezinformační scénu a bylo logické, že si lidé začali hledat další témata, která zapadnou do jejich celkového světonázoru. Jako je třeba konkrétní pohled na ruskou invazi na Ukrajinu.

Dezinformátoři se přesunuli na Telegram, i tam je už blokují. Sociální síť přesto roste, říká Šlerka

Číst článek

Takže stačilo volně zeměnit zaměření konkrétní skupiny na sociálních sítích a její členové se prostě přizpůsobili?
Ano, ten přechod ke geopolitickým tématům, jakými je třeba válka na Ukrajině, byl celkem plynulý. A jak říkám, tyto hlavní narativy se dají snadno aplikovat na velmi různé, aktuální situace.

Není to třeba tím, že se ti lidé cítí sami? Opuštění? Nereprezentovaní?
Ano, je to součástí toho fenoménu. A je pravda, že po parlamentních volbách v říjnu minulého roku se často zmiňovalo, že v jejich rámci propadl historicky nejvyšší počet hlasů.

Toho využila dezinformační média, na kterých se šířilo sdělení, že tato nová vláda není demokratická, že jde o diktaturu menšiny. Byl tam také patrný nesouhlas, že se dopředu budovaly předvolební koalice. Lidé, kteří tato média čtou, proto vládu vnímají jako nelegitimní a často ji nazývají režimem omezené suverenity, což je spojené s tím, že ji vnímají, jako příliš orientovanou na západní struktury, Evropskou unii – vládní představitele nazývají sluhy Bruselu.

Říkala jste, že se cítí i špatně reprezentovaní v mainstreamových médiích.
Přesně tak. To se projevovalo před volbami i po nich třeba útoky na Českou televizi, která byla dokonce obviňovaná z toho, že figuruje jako třetí kandidát ve volbách. A v předvolebních debatách preferuje účast kandidátů konkrétních stran, což podporovalo trend, obracet se právě na alternativní a konspirační weby.

Strach z budoucnosti

Čeho se tito lidé vlastně obávají?
Je tam podle mě velký strach z příliš silné moci státu a jeho zásahů do každodenního života. Jde to vidět třeba na pokusech regulovat extrémistický obsah ve veřejném prostoru a na sociálních sítích, které budí obrovský odpor.

To vše se navíc pojí se strachem, že se vláda nezajímá o své občany a že nemá žádný pořádný plán do budoucnosti. Ve veřejném prostoru chybí návrhy možných kompenzací nebo kroků, kterými bude možné čelit současné nepříznivé situaci. Aby lidé měli opět pocit, že budoucnost může opravdu přinést i něco dobrého.

Je tam třeba obava ze ztráty bydlení, zhrošení ekonomické situace, zabezpečení rodiny...?
Přesně tak.

V tomto ohledu... je na místě třeba i obava z možné radikalizace společnosti? Přece jenom, strach už trvá nějakou dobu a zatím nevypadá, že by se situace měla zlepšovat.
Takhle... konzumenti alternativních nebo konspiračních médií tvoří asi deset procent české společnosti. Jde tedy asi o milion lidí. Hlavní ale je, že skutečných extrémistů není mnoho, pouze jdou hodně slyšet, což vytváří iluzi většího zastoupení, než je tomu ve skutečnosti.

Co se týká toho rizika radikalizace společnosti, tak ve spojení s těmi uzavřenými skupinami tam skutečně může být. Protože fungují i jako určité mobilizační platformy. Navíc algoritmy sociálních sítí podporují příspěvky, které obsahují kontroverzní obsah, protože vyvolávají mnoho interakcí.

Konspirátoři na prodej. Na dezinfowebech sledují čtenáře desítky reklamních systémů

Číst článek

Největší hrozbou v tomto ohledu podle mě aktuálně je snížení celkové solidarity obyvatelstva s Ukrajinou a poskytováním třeba jen humanitární pomoci. A také celková podpora vládní politiky, jejích kroků a obecně víry ve schopnost postarat se o vlastní občany.

A co tedy navrhujete jako preventivní prostředek? Co by měla vláda, potažmo stát dělat, aby podobné situaci předešel?
Důležité je, aby stát spolupracoval s ostatními společenskými sektory. Tím myslím média, občanskou společnost, ale i soukromý sektor. Protože ze strany médií, ale třeba i sociálních sítí je potřeba určitá regulace toho zmiňovaného extrémistického obsahu. Média si obecně musejí udržovat kvalitní obsah a neuchylovat se k senzacionalismu. Občanská společnost pak musí zůstat proaktivní. A co se týče soukromého sektoru, tak tam je problém, že občas může nevědomky podporovat dezinformační média automatizovaným umisťováním reklamy, díky čemuž mají tato média zisky. Proto je důležitý celospolečenský přístup k tomuto problému.

Dobře. To je návrh řešení řekněme problematiky dezinformací. Ale co přístup státu k současné socioekonomické situaci? Co může stát dělat? Jak bránit právě větší radikalizaci způsobené působením těchto vlivů?
Určitě je důležité zaměřovat se na všechny vrstvy společnosti. A především na ty méně rozvinuté regiony, kde jsou dopady současné situace mnohem citelnější. Nezbytná je také strategická komunikace. Včas a přehledně informovat obyvatelstvo o aktuální situaci a plánech do budoucna, třeba i zdůrazňovat možné kompenzace tak, aby byli lidé ujištění, že v tom nejsou sami.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít