Rychlostní silnice v okolí Prahy jsou podle hodnocení EuroRAP problematické
Silnice číslo 27 z Klatov do Železné Rudy, spojnice z Bohumína do Karviné, z Mělníka po Zahrádky nebo třeba silnice číslo 11 přes Suchý vrch jsou příklady cest, které jsou jednoduše řečeno nebezpečné. Vyhodnotila je tak organizace EuroRAP, která přiděluje dálnicím a hlavním silnicím bodové hodnocení podle míry možného rizika nehody a následků.
Silnice lze hodnotit podle absolutních čísel tedy podle počtu mrtvých nebo počtu mrtvých na hustotu provozu. Ale u aut také neřešíme, jestli se tolik tisíc lidí zabilo v autě té či oné značky, ale řídíme se podle hvězdiček EuroNCAP, které vozy dostávají při crash testech. A podobně funguje i EuroRAP, který hodnotí potenciální rizika na silnicích a dálnicích.
„Česká republika by se měla připojit k mezinárodnímu hnutí a do roku 2020 mít všechny silnice v takovém stavu, aby měly alespoň tři hvězdičky. Pět hvězdiček dálnice a mezinárodní tahy, čtyři důležité silnice a tři ostatní komunikace,“ říká ředitel EuroRAPu John Dawson.
Mezi problematické komunikace patří u nás například rychlostní silnice v okolí Prahy. Jaké jsou tam problémy, shrnuje ředitel jedné projekční firmy Jiří Landa.
Příspěvek Martina Karlíka o hodnocení nebezpečnosti dálnic a hlavních silnic ve Večerním Radiožurnálu
„Rovinatost povrchu je mizerná. Jsou tam výškové vlny, kde při vysoké rychlosti můžete ztratit kontakt s vozovkou. Za druhé, jsou tam neošetřené pilíře nadjezdů a mostů, které nemají ani elementární svodidlo. Pokud svodidlo mají, tak ho mají krátké a nefunkční, takže vám umožní náraz do pilíře,“ vysvětluje.
Dalším prohřeškem jsou potom chybějící nebo příliš krátké připojovací a odbočovací pruhy, billboardy na nedeformovatelných sloupech nebo autobusové zastávky, které najdeme na Strakonické R4. Na silnicích prvních tříd jsou to pak nevyhovující propustky. Náprava by sice stála spoustu peněz, ale podle Johna Dawsona se vyplatí.
„Je potřeba přemýšlet v dlouhodobém horizontu. Když se nakupují například ploty, nelze přemýšlet tak, že je dáme jen někde a pak někdy i na další úseky. Je potřeba přemýšlet o tom, že se to vyplatí udělat rovnou, a tím se předejde ztrátám způsobeným nehodami a ještě zachrání lidské životy,“ říká.
Příliš mnoho stromů
Jedno opatření by přitom šlo realizovat úplně zadarmo. Stačilo by nesázet u silnic tolik stromů.
„Vysazují se třikrát hustěji, než naši dědové vysazovali aleje. Je to tedy kolem silnic druhé a třetí třídy, ale prostě tma se vysazují smrtící elementy ve vzdálenosti jeden a půl, dva metry od okraje vozovky,“ dodává Jiří Landa.
A má i vysvětlení, proč se tak děje. Bezpečnosti se prý při projektování silnic nevěnuje tolik pozornosti jako životnímu prostředí.
