Senát znovu navrhl uznání protikomunistického odboje zákonem
Senátem znovu prošel návrh zákona uznat protikomunistický odboj a ocenit jeho aktéry. Předloha má umožnit aktivním účastníkům třetího odboje získat postavení válečných veteránů. Levicovým senátorům, kteří návrh označovali mimo jiné za další pokus o politický výklad dějin, se zákon nepodařilo zamítnout. Předlohu tak nyní dostane k projednání sněmovna a také koaliční vláda, která se k prosazování takovéto normy přihlásila.
Jeden z předkladatelů návrhu a místopředsedy Senátu Jiří Liška z ODS řekl Rádiu Česko, že nepůjde o automatické ocenění:
O svých námitkách proti senátnímu návrhu zákona na uznání protikomunistického odboje mluvil na Rádiu Česko Adam Drda
„Každý z lidí, nebo případně jejich potomků, kteří mají pocit, že se na ně vztahuje charakteristika účastníka protikomunistického odboje, musí o to požádat sám a pochopitelně to musí doložit nějakými doklady. Samozřejmě tam bude kontrola.“
Osvědčení má vydávat ministerstvo obrany na základě souhlasného stanoviska Ústavu pro studium totalitních režimů. Osvědčení by podle návrhu nemohli získat příslušníci nebo spolupracovníci komunistických bezpečnostních složek, členové Lidových milicí nebo prověrkových komisí. Nárok by na něj neměli ani členové předlistopadové komunistické strany vyjma těch, kteří byli ve straně v období Pražského jara.
Předloha ale počítá s výjimkami pro ty komunisty, kteří by vykonali v rámci protikomunistického odboje mimořádně záslužný čin.
„Zákon nemá možnost ani ambici, aby přesně definoval přesné podmínky, za kterých bude osvědčení uděleno, protože konkrétní životní osudy a příběhy se od sebe liší a není možné je spoutat do zákona. Proto jsou podmínky v zákoně stanoveny obecně a bude záležet na každém jednotlivém případu, uvedl senátor Jiří Liška.
Musí to řešit zákon?
„Podle mého názoru je zákon problematický. V prvé řadě přichází velmi pozdě, dvacet let po pádu komunismu, 60 let od politických procesů a největšího teroru. Problémem je, že již žije jen velmi málo pamětníků protikomunistického odboje a resistence. Státní bezpečnost konstruovala spousty procesů, ve kterých uměle vyráběla protikomunistický odboj, vytvářela umělé skupiny. Lidé, kteří do toho ‚spadli‘, byli nevinné oběti perzekuce, ale nebyli to odbojáři,“ říká Adam Drda, jeden z autorů dokumentů z cyklu Příběhy 20. století, který pro Rádio Česko připravuje sdružení Post Bellum.
„Bude tedy velice těžké zpětně rekonstruovat bez dostatku svědků a písemných pramenů kdo se skutečně na odboji podílel a kdo byl obětí perzekuce. Tím ovšem vůbec neříkám, že zde žádný odboj neexistoval,“ zdůrazňuje Drda.
Podle něj má zákon mnoho pozitiv, například zrušení zbytkových trestů obětí komunistické zvůle.
„Je sice hezké, že chce stát projevovat politickým vězňům a obětem komunistického režimu úctu, ze které by jim mohly plynout například nějaké výhody, jako pobyt v nějakých zařízeních pro veterány. To ale lze ošetřit i jinak. Přijímat zákon, který interpretuje takto složité a dlouhé historické období, kdy se režim velmi proměňoval, je velmi těžké. Bude to zákonitě plodit spoustu různých rozporů, složitostí, komplikací,“ myslí si Drda.
Jednou z nich je podle něj to, že má zákon rozlišovat odboj a odpor: „Například v 70. letech tady byla spousta lidí, jejichž činnost nemůžeme nazvat odbojem, protože ten má mít charakteristiku ozbrojeného odporu. Ale na druhou stranu byli za svůj odpor proti komunismu velmi tvrdě postihováni.“
